Vážený pane R.,

Dne 3. srpna 2000 jste společně s profesory Comellou Carnicé a Costa Lejou z "Centre de Transferència de Tecnologia"(CTT) Univerzity v Léridě (Španělsko) podal u evropského veřejného ochránce práv stížnost na Evropskou komisi. Stížnost se týkala finanční ztráty, kterou jste utrpěl v důsledku údajného nedostatku náležité péče Komise při provádění plateb na projekt realizovaný společností CTT (projekt LIFE97/ENV/E/260) a financovaný prostřednictvím programu LIFE ES.

Dne 30. srpna 2000 jsem předal stížnost předsedovi Evropské komise. Dne 11. prosince 2000 jsem obdržel stanovisko Komise, které jsem Vám předal s výzvou k vyjádření. Dne 4. října 2000 jste mi zaslal doplňující informace. Ve dnech 25. ledna a 12. února 2001 jste mi zaslal své připomínky. Dne 14. března 2001 jsem se písemně obrátil na předsedu Evropské komise s žádostí o další informace. Komise zaslala své druhé stanovisko dne 27. dubna 2001, které jsem Vám předal. Vaše připomínky k druhému stanovisku Komise jsem obdržel dne 3. září 2001.

Píšu vám nyní, abych vám sdělil výsledek dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Stěžovatelé jménem společnosti CTT požádali o finanční pomoc z programu ES LIFE na rozvoj projektu zahrnujícího růst léčivých rostlin ve venkovských oblastech poblíž Pyrenejí. Komise souhlasila s financováním maximálně 132,479 € celkových nákladů projektu [rozhodnutí Komise ze dne 17. července 1997 (projekt LIFE 97-ENV/E/000260)].

První platba ve výši 40 % příspěvku ES byla provedena v listopadu 1997. V souladu s ustanoveními přílohy 2 (Správní, technické a finanční podmínky) rozhodnutí Komise předložili stěžovatelé dne 25. září 1998 zprávu v polovině období se žádostí o průběžnou platbu odpovídající 40 % příspěvku Společenství (52 991 EUR).

I když úřad pro technickou pomoc pověřený programem LIFE ve Španělsku (Proymasa) informoval stěžovatele, že druhá platba bude provedena na konci března 1999, k tomuto datu nedošlo k žádnému převodu. Stěžovatelé kontaktovali příslušné útvary Komise v květnu 1999 a bylo jim neformálně sděleno, že platba již byla provedena. Faxem ze dne 17. května 1999 informovaly tytéž útvary stěžovatele, že platba stále probíhá z důvodu "hodnocení projektů Life z roku 1999, které bylo zahájeno v lednu", ačkoli by měla být provedena během několika týdnů.

V době, kdy byl projekt dokončen v červenci 1999, nebyl obdržen žádný převod na průběžnou platbu. Dne 1. července 1999 se stěžovatelé písemně obrátili na generálního ředitele GŘ ENV pana Currieho, jakož i na ředitelku odpovědnou za program LIFE paní Adinolfi. Na žádný z těchto dopisů nebyla obdržena žádná odpověď.

Dne 9. července 1999 provedly příslušné útvary Komise technickou kontrolu projektu, která podle tvrzení stěžovatelů dospěla k uspokojivému závěru, jak o tom informoval místní tisk.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelé neobdrželi žádnou odpověď na své žádosti, obrátili se dopisem ze dne 19. října 1999 na komisařku pro životní prostředí Margot Wallströmovou. Vysvětlili jí, že poté, co před více než rokem podali žádost o průběžnou platbu, jedinou odpovědí, kterou obdrželi, byla lhostejnost, slovní zneužívání a výhrůžky ze strany Komise. Odpověď členky jejího kabinetu ze dne 25. ledna 2000 stěžovatele ujistila, že GŘ ENV v brzké době přijme nezbytná opatření.

Společnost CTT předložila konečný projekt dne 28. října 1999. Komise odpověděla dopisem ze dne 2. prosince 1999, v němž požádala o širokou škálu informací a dokumentů týkajících se provádění projektu, aby bylo možné ověřit dodržování finančních a správních ustanovení smlouvy. Dne 22. března 2000 stěžovatelé předali požadované informace.

Vzhledem k tomu, že Komise neposkytla žádné další sdělení, podali stěžovatelé dne 3. srpna 2000 stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv. Ve své stížnosti tvrdili, že Komise

1) dodrželi podmínky své smlouvy;

2) včas vyplatila částky odpovídající průběžným a konečným platbám

pro projekt;

3) odpověděl na žádosti stěžovatele o informace;

4) zajišťuje vhodné chování svých útvarů vůči stěžovatelům.

Šetření

Stanovisko Komise

Komise ve svém stanovisku vysvětlila, že příjemce zaslal na konci září 1998 průběžnou zprávu a žádost o platbu. Zprávu s podpůrnými dokumenty analyzovaly útvary Komise, které dospěly k závěru, že informace jsou neúplné. Příjemce byl poté požádán, aby jako podmínku pro druhou platbu předložil chybějící osvědčení. Toto osvědčení obdržely útvary Komise o pět měsíců později. Mezitím se lidské zdroje odpovědné za řízení programu zapojily do hodnocení projektů LIFE předložených v roce 1999. Komise poukázala na to, že příjemce si byl plně vědom této pracovní situace jak prostřednictvím útvarů Komise, tak prostřednictvím technické pomoci pro program LIFE ve Španělsku (PROYMASA).

Dne 14. července 1999 provedly příslušné útvary Komise spolu se skupinou pro technickou pomoc kontrolu projektu. V důsledku monitorovací návštěvy útvary Komise zjistily možné riziko dvojího financování, a proto bylo rozhodnutí o průběžné zprávě pozastaveno.

Příjemce předložil závěrečnou zprávu v listopadu 1999, jakož i žádost o konečné a průběžné platby. Dne 2. prosince 1999 si Komise vyžádala doplňující informace, aby ověřila některé aspekty projektu. Požadovaná dokumentace byla Komisi zaslána dne 22. března 2000, tedy čtyři měsíce ode dne podání žádosti.

Komise uznala, že v tomto případě došlo ke zpožděním v důsledku postupu hodnocení programu LIFE z roku 1999, jakož i dlouhé reakční doby, kterou příjemce potřeboval k odpovědi na žádosti Komise. Orgán uvedl, že jeho útvary pracují na zefektivnění svých postupů s cílem zlepšit zpracování spisů a že v návaznosti na navrhované finanční reformy by měla být očekávána zlepšení („Pokyny týkající se platebních lhůt Komise“).

Komise na závěr zdůraznila, že:

1) Odpovědnost za zpoždění průběžných a konečných plateb sdílela Komise i příjemce.

2) Komise řádně odpověděla na všechny žádosti zaslané stěžovateli, a to buď prostřednictvím formálních dopisů, nebo telefonických hovorů či osobních výměn.

3) Konečná platba na projekt byla provedena dne 19. září 2000.

Další informace od stěžovatele

Dne 4. října 2000 se stěžovatelé písemně obrátili na veřejného ochránce práv s vysvětlením, že dne 21. září 2000 obdrželi od Komise částku 79,487 € odpovídající průběžným a konečným platbám (60% příspěvek ES na projekt). Vzhledem k tomu, že tato částka nezahrnovala úroky z prodlení s průběžnou splátkou, stěžovatelé formálně požádali o zaplacení těchto úroků dne 3. října 2000.

Připomínky stěžovatele

Dne 25. ledna a 12. února 2001 zaslali stěžovatelé své připomínky ke stanovisku Komise. Stěžovatelé ve svém prvním dopise vyjádřili nesouhlas s odůvodněním orgánu. Požádali Komisi, aby i) zaplatila úroky z prodlení u průběžných a konečných splátek, neboť za zpoždění mají být považovány pouze jejich útvary; a ii) formálně se omluvit za nesprávné chování svých útvarů, neboť orgán nebyl schopen předložit žádné důkazy, které by mohly zpochybnit pečlivost stěžovatelů.

Žadatelé podrobně vysvětlili svá předchozí tvrzení ve druhém dopise, který obsahuje řadu podpůrných materiálů. Uvedly, že Komise nikdy nevznesla formální námitku proti jejich žádosti o průběžnou platbu ze dne 25. září 1998. O potřebě dalších dokumentů se dozvěděly až po telefonickém rozhovoru s příslušnými útvary Komise na začátku roku 1999. Dne 3. února 1999 stěžovatelé zaslali požadované osvědčení, které, jak zdůraznili, již bylo zahrnuto do jejich původního podání.

Pokud jde o obavy Komise týkající se možného dvojího zdroje financování po kontrole projektu, stěžovatelé vyjádřili překvapení nad tím, že odpovědné útvary neposkytly žádné důkazy na podporu těchto zjištění, o nichž nebyli informováni. Na základě těchto úvah se domnívaly, že za zpoždění jejich plateb je odpovědná pouze Komise.

Stěžovatelé do svých připomínek zahrnuli dopis útvarů Komise ze dne 31. ledna 2001, v němž orgán souhlasil s úhradou úroků, ale pouze těch, které se týkaly konečné platby. Vzhledem k tomu, že tato poslední platba byla schválena dne 19. června 2000, ale byla provedena až dne 19. září 2000, měla Komise za to, že úroky by měly být zaplaceny pouze na základě zpoždění o 47 dní (623 EUR). V dopise ze dne 12. února 2001 stěžovatelé zpochybnili odůvodnění Komise a tvrdili, že orgán by měl rovněž zaplatit úroky odpovídající 371dennímu zpoždění odpovídajícímu průběžné platbě (3 280 EUR).

Další dotazy

Podle názoru veřejného ochránce práv stěžovatelé ve svých připomínkách vznesli dvě další žádosti: i) vrácení všech úroků za zpoždění průběžných a konečných plateb; ii) omluvu Komise za nesprávné chování jejích útvarů. Vzhledem k tomu, že tyto otázky úzce souvisely s tvrzeními uvedenými v původní stížnosti, veřejný ochránce práv dne 14. března 2001 písemně požádal Komisi o doplňující informace k žádostem stěžovatelů.

Druhé stanovisko Komise

Ve svém druhém stanovisku Komise nejprve odůvodnila zpoždění průběžné platby v důsledku toho, že stěžovatel nezahrnul osvědčení mezi přiložené dokumenty, velkou pracovní zátěž spojenou s hodnocením projektů Life z roku 1999 a potřebu ověřit možné dvojí financování projektu.

Komise trvala na skutečnosti, že žádost o průběžnou platbu zaslaná stěžovateli neobsahovala osvědčení. Tento dokument byl předán až o několik měsíců později, dne 4. března 1999. Zdůraznila, že útvary Komise požádaly příjemce telefonicky i e-mailem o poskytnutí chybějícího osvědčení. Úřad technické pomoci programu LIFE ve Španělsku rovněž několikrát telefonicky požádal o osvědčení.

Komise rovněž zdůraznila, že po kontrole provedené jejími útvary v červenci 1999 bylo zjištěno možné riziko dvojího financování příjemce. Toto riziko vyplývalo ze skutečnosti, že projekt byl vypracován společně s veřejnou organizací „Centro Tecnológico Forestal de Catalunya“, která byla rovněž financována z prostředků ES (FEOGA). Útvary Komise proto zahájily interní ověřování. V souladu s čl. 10 odst. 2 nařízení o životním pojištění nebyly příjemci předány žádné informace, neboť postup vyžadoval určitou míru volnosti rozhodování.

Dosud nebyly vyvozeny žádné definitivní závěry, neboť toto ověření zabere mnoho času. Útvary Komise rovněž uvedly, že vzhledem k tomu, že si jsou vědomy doby potřebné k provedení tohoto postupu, rozhodly se provést průběžné a konečné platby, aby příjemci nezpůsobily potíže. Jakmile budou výsledky ověřování připraveny, měla by být Komise schopna zvážit, zda použít ustanovení uvedená v článku 11 nařízení (snížení, zpětné získání nebo pozastavení finanční pomoci ze strany Komise).

Komise vysvětlila, že již zaplatila úroky z prodlení ve výši 623,33 € na základě celkových výdajů na projekt (včetně žádosti o průběžnou platbu). V reakci na žádost stěžovatelů o úroky týkající se zpoždění průběžné platby předložila Komise návrh na dodatečnou platbu ve výši 1 144 EUR. Po odečtení již zaplacených úroků by tato částka odpovídala 197dennímu zpoždění ode dne, kdy Komise obdržela všechny dokumenty týkající se průběžné zprávy (4. března 1999), do dne provedení plateb (19. září 2000).

Pokud jde o žádost stěžovatelů o omluvu, Komise trvala na správnosti svých opatření. Zdůraznila, že přístup jejích útvarů ke stěžovatelům byl přiměřený, a vysvětlila své kroky. Vzhledem k tomu, že se orgán domníval, že jeho útvary poskytly úplné důkazy o situaci, dospěl k závěru, že tvrzení stěžovatelů nejsou odůvodněná. V této souvislosti však Komise dodala, že stěžovatelé možná některá ustanovení nařízení o životním pojištění nedodrželi, a proto by tento orgán mohl být veden k použití článku 11 nařízení (snížení, zpětné získání nebo pozastavení finanční pomoci ze strany Komise).

Připomínky stěžovatele k druhému stanovisku Komise

Stěžovatelé zpochybnili argumenty předložené Komisí a zopakovali některá tvrzení uvedená v podnětu.

Trvaly na tom, že osvědčení, na které Komise odkazuje, aby částečně odůvodnila jeho zpoždění, bylo ve skutečnosti zahrnuto do jejich původní žádosti. Přiložili kopii dopisu od LISU ("Logística Serveis Universitaries"), nezávislé firmy pronajaté univerzitou v Lleidě, která toto tvrzení potvrdila. Kromě toho vysvětlily, že jim Komise nikdy formálně neoznámila potřebu chybějícího osvědčení. V lednu 1999 orgán pouze telefonicky informoval LISU o situaci. Stěžovatelé zaslali osvědčení faxem dne 3. února 1999 a téhož dne jej zaslali expresní poštou.

Pokud jde o riziko dvojího financování, stěžovatelé poukázali na to, že tuto otázku již vznesly útvary Komise (dopis pana Rouama, vedoucího oddělení GŘ ENV.B.4 ze dne 2. prosince 1999). Vysvětlily, že veškerá nezbytná vysvětlení, jakož i požadované dokumenty již byly zaslány v odpovědi dne 22. března 2000.

Stěžovatelé na závěr zdůraznili, že zájmy navržené Komisí nebyly vypočteny na základě řádných dat. Uvedly však, že musí přijmout nabídku Komise z důvodu nadměrné délky tohoto řízení.

ROZHODNUTÍ

1. Dodržování smlouvy: zpoždění a úroky odpovídající průběžné platbě

1.1 Stěžovatelé tvrdí, že Komise nedodržela podmínky smlouvy, protože průběžné a konečné platby na projekt nebyly provedeny včas. Požadují proto zaplacení úroků z tohoto prodlení.

1.2 Komise vysvětlila, že již zaplatila úroky z prodlení ve výši 623,33 EUR na základě celkových výdajů na projekt. V reakci na žádost stěžovatelů o úroky z průběžné platby Komise souhlasila s provedením dodatečné platby ve výši 1 144 EUR. Po odečtení již zaplacených úroků by tato částka odpovídala 197dennímu zpoždění.

1.3 Veřejná ochránkyně práv bere na vědomí, že stěžovatelé přijali návrh Komise na zaplacení dodatečných úroků. Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že Komise podnikla kroky k uspokojení stěžovatelů, pokud jde o tento aspekt případu.

2. Žádost Komise o formální omluvu

2.1 Stěžovatelé tvrdí, že Komise neodpověděla na všechny jejich žádosti o informace (dopisy útvarům Komise ze dne 1. července 1999) a stěžovala si na chování svých útvarů. Poukázaly na to, že útvary Komise zpochybnily jejich řádnou péči, aniž by na podporu těchto tvrzení předložily jakýkoli důkaz. Stěžovatelé proto požádali Komisi o formální omluvu.

2.2 Komise se stěžovatelům formálně neomluvila a trvala na správnosti svých kroků. Zdůraznila, že přístup jejích útvarů ke stěžovatelům byl vždy přiměřený tím, že vysvětlila svá opatření a poskytla úplné důkazy o situaci.

Orgán uznal, že při řešení tohoto projektu došlo ke zpožděním, ale navrhl, aby stěžovatelé nesli také určitou míru odpovědnosti. Naznačila rovněž možnost neoprávněného dvojího financování ze strany stěžovatelů, což by mohlo vést k použití článku 11 nařízení o životním pojištění na projekt (snížení, zpětné získání nebo pozastavení finanční pomoci ze strany Komise).

2.3 Veřejný ochránce práv konstatuje, že některé dopisy, které stěžovatelé adresovali Komisi, aby ověřili fázi své žádosti o průběžnou platbu, konkrétně dopisy ze dne 1. července 1999 adresované jak generálnímu řediteli GŘ ENV panu Curriemu, tak řediteli odpovědnému za program LIFE paní Adinolfiové, nebyly zodpovězeny. Komise se o tomto bodu v žádné ze svých odpovědí vůbec nezmínila, ani se za něj neomluvila.

Jak je uvedeno v bodě 4 Kodexu řádné správní praxe Komise, je správným správním postupem odpovědět na dopisy občanů včas. V tomto případě Komise písemně neodpověděla na dopisy o stížnostech ze dne 1. července 1999 adresované jak generálnímu řediteli GŘ ENV panu Curriemu, tak ředitelce odpovědné za program LIFE paní Adinolfiové. Veřejný ochránce práv se proto obrátí na Komisi s kritickou připomínkou týkající se tohoto aspektu případu.

2.4 Pokud jde o nakládání s projektem a informace poskytnuté stěžovatelům, je důležité nejprve připomenout příslušná právní pravidla.

Jejím právním základem je rovněž rozhodnutí Komise ze dne 17. července 1997, kterým byly na projekt CTT poskytnuty finanční prostředky z programu LIFE. Příloha II rozhodnutí stanoví použitelné správní, technické a finanční podmínky. Bod 3.4 přílohy II popisuje postup, který je třeba dodržet při platbách:

„Platby budou provedeny do 60 dnů ode dne obdržení žádosti [ ]. Komise však poté, co předem vyrozuměla příjemce, může platbu odložit, pokud má nějaké námitky týkající se činností souvisejících s touto žádostí o platbu [ ] V těchto případech nebude mít příjemce od Komise nárok na žádné úroky ani odškodnění“.

2.5 Na základě důkazů předložených během šetření veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise zřejmě nedodržela požadavky stanovené ve výše uvedených ustanoveních:

i) pokud jde o nezahrnutí osvědčení do žádosti stěžovatelů o průběžnou platbu ze dne 15. září 1998, Komise nebyla schopna předložit žádné důkazy, které by mohly prokázat, že stěžovatelům zaslala formální oznámení o svých námitkách;

ii) pokud jde o potřebu ověřit možné dvojí financování projektu, Komise uznala, že stěžovatelům nebyly nikdy poskytnuty žádné informace, což je v rozporu s povinnostmi stanovenými v bodě 3.4 přílohy II rozhodnutí. Své kroky odůvodnil tím, že tento postup vyžaduje určitý stupeň diskreční pravomoci, jak je stanoveno v čl. 10 odst. 2 nařízení o životním pojištění (1). Toto ustanovení se však vztahuje pouze na kontroly na místě, a nikoli na obecná šetření, jako je potřeba ověřit možné dvojí financování.

2.6 Tím, že Komise nedodržela příslušná pravidla, nezabývala se případem s náležitou péčí. Proto by bylo dobré, kdyby se administrativa omluvila. Veřejný ochránce práv se proto obrátí na Komisi s kritickou připomínkou týkající se tohoto aspektu případu.

3. Závěr

Na základě šetření evropské veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se jeví jako nezbytné učinit tyto kritické poznámky:

Jak je uvedeno v bodě 4 Kodexu řádné správní praxe Komise, je správným správním postupem odpovědět na dopisy občanů včas. V tomto případě Komise písemně neodpověděla na dopisy o stížnostech ze dne 1. července 1999 adresované jak generálnímu řediteli GŘ ENV panu Curriemu, tak ředitelce odpovědné za program LIFE paní Adinolfiové.

Na základě důkazů předložených během šetření veřejný ochránce práv konstatuje, že požadavky stanovené v rozhodnutí Komise ze dne 17. července 1997 (bod 3.4 přílohy II) Komise zřejmě nedodržela. Tím, že Komise tato pravidla nedodržela, nezabývala se případem s náležitou péčí. Proto by bylo dobré, kdyby se administrativa omluvila.

Vzhledem k tomu, že se tyto aspekty věci týkají postupů souvisejících s konkrétními událostmi v minulosti, není vhodné usilovat o smírné urovnání této záležitosti. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavírá.

O tomto rozhodnutí bude rovněž informován předseda Evropské komise.

Upřímně,

 

Jacob SÖDERMAN

---

(1) Čl. 10 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1404/96 ze dne 15. července 1996, kterým se mění nařízení (EHS) č. 1973/92, kterým se zřizuje finanční nástroj pro životní prostředí (život) (Úř. věst. L 181, 20.7.1996, s. 1): "Komise informuje příjemce o kontrole na místě, pokud neexistují závažné důvody k podezření z podvodu nebo nesprávného použití."