Souvislosti stížnosti

1. Úřad evropského veřejného žalobce (EPPO), zřízený nařízením o Úřadu evropského veřejného žalobce ^[1], odpovídá za vyšetřování, stíhání a stíhání finančních trestných činů týkajících se rozpočtu Evropské unie.^[2]

2. Kolegium Úřadu evropského veřejného žalobce ^[3] se skládá z evropského nejvyššího žalobce a jednoho evropského žalobce z každého zúčastněného členského státu ^[4]. Nařízení o Úřadu evropského veřejného žalobce stanoví, že každý členský stát navrhne tři kandidáty na funkci evropského žalobce. Tito kandidáti by měli být i) aktivními členy státního zastupitelství nebo soudní moci, ii) nezávislí na jakýchkoli pochybnostech a iii) mít kvalifikaci požadovanou pro jmenování do vysokých státních zastupitelství nebo soudních funkcí v příslušných členských státech a příslušné praktické zkušenosti s vnitrostátními právními systémy, finančním vyšetřováním a mezinárodní justiční spoluprací v trestních věcech ^[5].

3. Rada EU vybere a jmenuje jednoho z kandidátů na funkci evropského žalobce daného členského státu poté, co obdrží odůvodněné stanovisko ad hoc „výběrové komise“.^[6] Výběrová komise vede pohovory s navrženými kandidáty a posuzuje je na základě požadavků nařízení o Úřadu evropského veřejného žalobce. Zaujímá stanovisko ke kvalifikaci kandidátů pro výkon funkce evropských žalobců a řadí je podle svého preferenčního pořadí, které není pro Radu závazné. Pokud výběrová komise zjistí, že uchazeč nesplňuje podmínky požadované pro výkon funkce evropského žalobce, je její stanovisko pro Radu závazné.

4. Stěžovatel byl jedním z kandidátů navržených vnitrostátním orgánem na funkci evropského žalobce. V prosinci 2019 byl vyslechnut výběrovou komisí, která následně vyjádřila záporné stanovisko k jeho kandidatuře, neboť měla za to, že není v souladu s určitými povinnými požadavky na pracovní místo.

5. Stěžovatel se obrátil na výběrovou komisi, která zaujala stanovisko a vyjádřila obavy ohledně spravedlnosti svého pohovoru. Dne 24. února 2020 v této věci rovněž podal stížnost veřejné ochránkyni práv.

6. Dne 27. února 2020 obdržel stěžovatel odpověď předsedy výběrové komise, v níž byl informován o tom, že tato komise má za to, že nemá relevantní praktické zkušenosti s vyšetřováním finanční trestné činnosti a vnitřní justiční spoluprací v trestních věcech, což jsou povinné požadavky podle nařízení o Úřadu evropského veřejného žalobce. Odpověď odkazovala na prováděcí rozhodnutí Rady o pravidlech fungování výběrové komise ^[7] a uváděla, že neexistuje žádný základ pro to, aby výběrová komise přehodnotila své stanovisko týkající se jmenování evropských žalobců. Dodal, že stěžovatel obdrží „odůvodněné stanovisko“ výběrové komise k jeho přihlášce, jakmile bude řízení ukončeno.

7. Stěžovatel ve své korespondenci s úřadem veřejného ochránce práv uvedl, že od komise neobdržel odůvodněné stanovisko, což mu znemožnilo stanovisko komise napadnout. Stěžovatel rovněž poukázal na to, že odpověď se nezabývala žádným z problémů, které vznesl ohledně toho, jak byl jeho pohovor veden.

Šetření

8. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření stížnosti a požádala Evropskou komisi a Radu Evropské unie, aby odpověděly na tyto aspekty stížnosti:

1) Neexistence postupu pro žádost o přezkum záporného stanoviska výběrové komise týkajícího se způsobilosti kandidátů na místa evropských žalobců.

2) Důvody, proč nemohlo být „odůvodněné stanovisko“ výběrové komise sděleno stěžovateli před ukončením výběrového řízení.

3) Neposkytnutí odpovědi na tvrzení stěžovatele o údajných nesrovnalostech, které ovlivnily jeho pohovor.

9. V průběhu šetření obdržel veřejný ochránce práv odpovědi Komise a Rady na stížnost a následně připomínky stěžovatele v reakci na tyto odpovědi.

10. V průběhu šetření vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv rovněž předložil Radě návrh řešení a návrhy na zlepšení s cílem řešit některé otázky vznesené ve stížnosti. Rada návrhy zamítla. Stěžovatel poté předložil své připomínky.

K neexistenci přezkumného řízení

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

11. Komise uvedla, že výběrová komise je při výkonu svých funkcí zcela nezávislá a nestranná. Jedinou úlohou Komise v tomto postupu je dát k dispozici zaměstnance jako sekretariát komise, aby jí poskytli administrativní podporu.

12. Konstatovala, že nařízení o Úřadu evropského veřejného žalobce stanoví výběrové řízení, v němž mají odpovědnost členské státy i Rada. Výběr na místa evropského žalobce je v pravomoci Rady. Dodala, že výběrová řízení na evropské žalobce nejsou založena na otevřené výzvě k předkládání kandidátů, ale na nominacích vlád členských států. Vyloučení uchazeče z výběrového řízení se tedy nedotýká jeho individuálních práv, neboť jako uchazeč nemá v rámci výběrového řízení individuální práva.

13. Komise dodala, že ačkoli prováděcí rozhodnutí Rady o pravidlech fungování výběrové komise předpokládá možnost podat Radě správní stížnost ^[8] ve výběrovém řízení na místo evropského nejvyššího žalobce, nestanoví podobnou možnost ve vztahu k výběrovým řízením na místa evropských žalobců. Komise dospěla k závěru, že podle vnitrostátního práva by v zásadě měly existovat opravné prostředky k podání žaloby proti jmenujícímu členskému státu a k poskytnutí soudní ochrany stěžovateli.

14. Rada rovněž poukázala na skutečnost, že prováděcí rozhodnutí Rady o pravidlech fungování výběrové komise předpokládá možnost podat Radě správní stížnost pouze v rámci výběrového řízení na místo evropského nejvyššího žalobce. Dodal, že to nebrání kandidátům na místa evropských žalobců v tom, aby se domáhali opravných prostředků podle vnitrostátního nebo unijního práva s cílem požádat o soudní přezkum.

15. Rada uvedla, že v souladu s nařízením o Úřadu evropského veřejného žalobce má rozhodovací pravomoci až v poslední fázi výběrového řízení. Měl za to, že šetření veřejného ochránce práv se týkalo jednání výběrové komise, což je fáze řízení, v níž Rada nemá pravomoc jednat. Šetření se jako takové netýkalo aktu Rady.

16. Rada dále uvedla, že ona a výběrová komise jsou samostatnými samostatnými právními subjekty ^[9]. Výběrová komise je nezávislá na Radě při výkonu svých funkcí, a zejména při vypracovávání odůvodněného stanoviska o způsobilosti a zásluhách kandidátů, a poskytuje je Radě. Rada nemá žádnou pravomoc přezkoumávat nebo posuzovat způsobilost nebo zásluhy kandidátů navržených členskými státy ani jakýmkoli jiným způsobem zasahovat do jednání výběrové komise.

17. Rada vzala na vědomí, že záporná stanoviska komise týkající se způsobilosti kandidátů jsou pro ni závazná a že ani nařízení o Úřadu evropského veřejného žalobce, ani jeho prováděcí ustanovení nestanoví žádnou možnost, aby Rada tato stanoviska přezkoumala.

18. Stěžovatel tvrdil, že odpovědi orgánů ho ponechávají v právním vakuu. To není v souladu se zásadami právní jistoty a „legitimních očekávání“, uvedl. Stěžovatel souhlasil s Komisí, že za výběrová řízení na místa evropských žalobců odpovídá Rada. Tvrdil, že Rada tím, že se zaměřila na rozdíly mezi výběrem evropského nejvyššího žalobce a evropských žalobců, oslabila účel kolegia žalobců a ducha nařízení o Úřadu evropského veřejného žalobce.

19. Zastával názor, že Rada je v konečném důsledku odpovědná za celkový výběr evropských žalobců a pouze její rozhodnutí je konečné. Stěžovatel tvrdil, že pokud by byla výběrová komise samostatným subjektem, mohl by veřejný ochránce práv kontrolovat její jednání a rozhodnutí. V opačném případě by orgány EU mohly uniknout kontrole veřejné ochránkyně práv pouhým vytvořením nových samostatných subjektů.

Návrh řešení a návrh na zlepšení

20. Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv byl toho názoru, že ačkoli je výběrová komise nezávislá na Radě, nepostačuje to k tomu, aby byla považována za samostatný orgán EU, který by mohl být předmětem šetření veřejné ochránkyně práv. Z tohoto důvodu bylo vhodné obrátit se ve výběrovém řízení na místa evropských žalobců na Radu, která je „orgánem oprávněným ke jmenování“.

21. Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv navrhl jako řešení, aby Rada přijala opatření k zajištění toho, aby argumenty vznesené stěžovatelem byly odpovídajícím způsobem řešeny.

22. Rada návrh řešení zamítla a zopakovala svůj postoj, že výběrová komise je subjektem odlišným od Rady a že Rada není odpovědná za její jednání a činnost. Zdůraznila, že negativní stanoviska výboru týkající se způsobilosti kandidátů jsou pro Radu závazná, a že je proto nemůže přezkoumat. Její zaměstnanci nemají přístup k jednáním ani jiným dokumentům výběrové komise ^[10]. Rada uvedla, že se proto nemůže zabývat argumenty vznesenými stěžovatelem, neboť neví o důvodech jeho zamítnutí ani o jakékoli korespondenci mezi stěžovatelem a panelem.

23. Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv rovněž navrhl zlepšení, pokud jde o neexistenci jasného mechanismu přezkumu pro žádosti o přezkum stanovisek výběrové komise ve výběrovém řízení na evropské žalobce. Tvrdila, že zavedení takového mechanismu by bylo v souladu s řádnou správou a že pokud výběrová komise vydá záporné stanovisko, měla by řádně informovat uchazeče o jejich právu požádat o přezkum tohoto rozhodnutí a v konečném důsledku podat stížnost veřejnému ochránci práv nebo žalobu k Soudnímu dvoru.

24. Rada tento návrh rovněž zamítla. Konstatovala, že pravidla pro opravné prostředky proti jednání a opomenutí výběrové komise jsou obsažena v nařízení o Úřadu evropského veřejného žalobce, které je legislativním aktem s obecnou působností. Změna těchto pravidel by byla záležitostí normotvůrce EU, a tudíž mimo mandát veřejného ochránce práv. Rada dodala, že nařízení o Úřadu evropského veřejného žalobce i prováděcí rozhodnutí Rady o pravidlech fungování výběrové komise byly přijaty na základě návrhů Komise a že Rada je nemůže jednostranně měnit.

25. Stěžovatel zopakoval, že mu nebyla dána žádná možnost napadnout rozhodnutí o vyloučení jeho kandidatury jako nezpůsobilé. Dodal, že „následuje cvičení, které evropskému občanovi způsobuje úzkost a úzkost, v jehož rámci orgány EU vydávají peníze bez ohledu na základní evropské hodnoty a zásady, které by měly chránit“. 

Posouzení veřejného ochránce práv

26. Výběrové řízení na místa evropských žalobců postrádá mechanismus, který by umožňoval přezkoumat jednání nebo opomenutí výběrové komise.

27. Výběrová komise stěžovatele informovala, že platná pravidla neobsahují žádné ustanovení, podle něhož by mohla přehodnotit své stanovisko týkající se jmenování evropských žalobců. V rámci tohoto šetření Komise uvedla, že za výběrové řízení odpovídá Rada. Rada byla toho názoru, že nemůže nést odpovědnost za činnost výběrové komise, neboť tato porota je samostatným a nezávislým právním subjektem. Je zřejmé, že existuje vakuum odpovědnosti.

28. V této souvislosti veřejná ochránkyně práv vyjadřuje politování nad tím, že Rada zamítla návrh jejího vyšetřovacího týmu na řešení a návrh na zlepšení. Domnívá se, že Rada promarnila příležitost posílit důvěru veřejnosti ve výběrové řízení na místa evropských žalobců a jeho legitimitu.

29.  I když je výběrová komise nezávislá na Radě, nepostačuje to k tomu, aby byla podle práva EU považována za samostatný orgán. Jednání nebo opomenutí samotné výběrové komise nemohou být přímo předmětem soudního přezkumu nebo šetření veřejného ochránce práv. Veřejná ochránkyně práv zastává názor, že i když je výběrová komise funkčně nezávislá, zůstává Rada jakožto orgán oprávněný ke jmenování hlavním orgánem EU, který je za tuto komisi v konečném důsledku odpovědný. S ohledem na výše uvedené se domnívá, že Rada mohla přijmout opatření, aby zajistila, že nároky stěžovatele budou vyřešeny. Rada například mohla, aniž by zpochybnila nezávislost panelu, požádat výbor, aby reagoval na obavy stěžovatele a přezkoumal své stanovisko ohledně způsobilosti jeho kandidatury.

30. Pokud jde o návrh na zlepšení, veřejná ochránkyně práv se domnívá, že provedení tohoto návrhu by nevyžadovalo žádnou změnu legislativních aktů. Rada tedy mohla na tento návrh navázat.

31. Nařízení o Úřadu evropského veřejného žalobce nevylučuje možnost zavedení mechanismu přezkumu pro výběrové řízení na místa evropských žalobců. Tuto možnost nevylučuje ani prováděcí rozhodnutí Rady o pravidlech fungování výběrové komise, která je právním aktem, nikoli však legislativním aktem ve smyslu unijního práva ^[11]. V důsledku toho mohla Rada zavést mechanismus přezkumu, aniž by změnila některá ze stávajících pravidel, například tím, že požádala výběrovou komisi, aby se zabývala žádostmi o přezkum obdrženými od uchazečů a aby je o této možnosti informovala. Pokud by Rada trvala na svém názoru, že dotčený právní akt by bylo třeba změnit, mohla informovat Komisi, která mohla zvážit potřebu předložit návrh.

32. Vzhledem k jasnému zamítnutí návrhu a řešení Radou se však veřejná ochránkyně práv domnívá, že žádná další šetření v této věci nejsou odůvodněná.

Odůvodněné stanovisko komise a neposkytnutí odpovědi na tvrzení stěžovatele

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

33. Komise konstatovala, že výběrová komise je při vypracovávání „odůvodněného stanoviska“ ohledně způsobilosti a zásluh kandidátů navržených členskými státy zcela nezávislá a nestranná. Komise tvrdila, že rozhodnutí komise o zaslání odůvodněného stanoviska uchazečům po ukončení výběrového řízení je samostatným rozhodnutím, za které Komise neodpovídá.

34. Komise uvedla, že výběrové řízení na místa evropských žalobců je v pravomoci Rady, a nemůže se tudíž zabývat tvrzeními stěžovatele.

35. Rada uvedla, že o seznamu a totožnosti uchazečů je informována až poté, co jí byla oznámena odůvodněná stanoviska výběrové komise. Nevěděla, že jeden z kandidátů napadl řízení komise, dokud ji veřejný ochránce práv nekontaktoval. Není mu znám důvod odmítnutí sdělit stěžovateli důvody, proč jej komise považovala za nezpůsobilého. Tvrdí, že veřejný ochránce práv by se měl na tuto záležitost obrátit přímo na komisi.

36. Rada dodala, že prováděcí rozhodnutí Rady o pravidlech fungování výběrové komise stanoví, že výběrová komise by měla aktivně informovat uchazeče o místo evropského nejvyššího žalobce, že se domnívá, že důvody svého postoje nesplňují požadavky na způsobilost. Podobná povinnost však neexistuje v rámci výběrového řízení na místa evropských žalobců.

Posouzení veřejného ochránce práv

37. V návaznosti na rozhodnutí Rady o jmenování 22 evropských žalobců ^[12] stěžovatel veřejné ochránkyni práv sdělil, že dosud neobdržel odůvodněné stanovisko výběrové komise.

38. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že informace, které stěžovatel obdržel od předsedy výběrové komise, obsahovaly vysvětlení důvodu, proč nebyl považován za způsobilého pro toto pracovní místo. Tento dopis by proto mohl být považován za odůvodněné stanovisko. Vzhledem k tomu, že předseda v tomto dopise stěžovatele informoval, že po ukončení řízení obdrží odůvodněné stanovisko výboru, je však politováníhodné, že stěžovatel toto stanovisko neobdržel.

39. Jak již bylo uvedeno, veřejný ochránce práv se domnívá, že výběrová komise není orgánem EU, který může být předmětem šetření veřejného ochránce práv. Vzhledem k tomu, že Rada odmítla převzít odpovědnost za činnost výboru, veřejná ochránkyně práv se proto domnívá, že žádná další šetření těchto otázek nejsou odůvodněná.

Závěr

Na základě šetření veřejná ochránkyně práv uzavírá tento případ následujícím závěrem:

V souvislosti s touto stížností nejsou odůvodněna žádná další šetření.

Stěžovatel, Rada a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

 

Emily O'Reilly
evropská veřejná ochránkyně práv

Štrasburk, 28. dubna 2021

 

[1] Nařízení Rady (EU) 2017/1939, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (EPPO), EUR-Lex – 32017R1939 – CS – EUR-Lex (europa.eu).

[2] Další informace o Úřadu evropského veřejného žalobce jsou k dispozici na internetových stránkách Úřadu evropského veřejného žalobce Home | (europa.eu).

[3] Další informace o kolegiu Úřadu evropského veřejného žalobce: https://www.consilium.europa.eu/en/infographics/college-of-the-european-public-prosecutor-s-office-eppo/.

[4] V současné době se Úřadu evropského veřejného žalobce poslanců | (europa.eu) účastní 22 členských států.

[5] Nařízení o Úřadu evropského veřejného žalobce, čl. 16 odst. 1.

[6] V čl. 14 odst. 3 nařízení o Úřadu evropského veřejného žalobce se uvádí: „Výběrová komise se skládá z dvanácti osob vybraných z bývalých členů Soudního dvora a Účetního dvora, bývalých národních členů Eurojustu, členů nejvyšších vnitrostátních soudů, státních zástupců na vysoké úrovni a obecně uznávaných právníků. Jednu z vybraných osob navrhne Evropský parlament.“ 

[7] Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2018/1696 o pravidlech fungování výběrové komise stanovené v čl. 14 odst. 3 nařízení (EU) 2017/1939, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, EUR-Lex – 32018D1696 – CS – EUR-Lex (europa.eu).

[8] Služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii, čl. 90 odst. 2, http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A01962R0031-20140501

[9] Rada odkázala na 4. bod odůvodnění prováděcího nařízení Rady (EU) 2018/1696, který stanoví, že „pravidla fungování výběrové komise by měla zajistit, aby výběrová komise měla nezbytnou nezávislost a nestrannost k výkonu své práce“.

[10] Komise odpovídá za sekretariát komise.

[11] https://eur-lex.europa.eu/summary/glossary/nonlegislative_acts.html.

[12] Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2020/1117 o jmenování evropských žalobců Úřadu evropského veřejného žalobce, EUR-Lex – 32020D1117 – CS – EUR-Lex (europa.eu).