FOR PREVIEWING & TESTING PURPOSES ONLY.
This notification will disappear once the page will be published.
This link is available for less than 30 minutes.
  • Snadné čtení
  • Velikost textu

Chcete podat stížnost na orgán či instituci EU?

Zvolený jazyk: 
  • Čeština
Výchozí jazyk: 
Dostupné jazyky: 
Tato stránka byla přeložena pomocí strojového překladu.
Strojové překlady mohou obsahovat chyby, které mohou snižovat jejich srozumitelnost a přesnost. Veřejný ochránce práv nenese žádnou odpovědnost za případné nesrovnalosti. Pokud chcete mít nejspolehlivější informace a právní jistotu, podívejte se na původní znění v angličtina (odkaz viz výše).
Více informací naleznete v naší politice týkající se jazyků a překladů.

Rozhodnutí ve věci 1794/2019/OAM o odmítnutí Evropské komise poskytnout plný přístup k dokumentům týkajícím se akce, které se zúčastnili úředníci Komise a bývalý vedoucí oddělení Komise

Případ se týkal odmítnutí Evropské komise poskytnout veřejnosti přístup ke jménům obsaženým v dokumentech souvisejících s firemní akcí, které se zúčastnili úředníci Komise a bývalý vedoucí oddělení Komise. Stěžovatel, novinář, si přál získat přístup k informacím v dokumentech, aby mohl prošetřit, zda bývalý vedoucí oddělení Komise, který opustil veřejnou službu EU, aby se ujal funkce v nadnárodní společnosti, jednal v souladu se svými právními povinnostmi nelobbovat bývalé kolegy.

Veřejná ochránkyně práv předložila návrh řešení a požádala Komisi, aby stěžovateli poskytla kopii požadovaných dokumentů, aniž by upravila jméno bývalého vedoucího oddělení Komise. Komise návrh veřejného ochránce práv zamítla s odůvodněním, že stěžovatel poskytl pouze abstraktní a obecné odkazy na možná pochybení bývalého zaměstnance a že tyto obavy nemohou odůvodnit zpřístupnění osobních údajů.

Veřejná ochránkyně práv shledala, že odmítnutí Komise zpřístupnit příslušné dokumenty, aniž by upravila konkrétní osobní údaje, představuje nesprávný úřední postup. V následném doporučení Komisi veřejná ochránkyně práv zopakovala svůj názor, že požadované dokumenty by měly být zpřístupněny, aniž by bylo skryto jméno bývalého vedoucího oddělení.

Veřejná ochránkyně práv vyjadřuje politování nad tím, že Komise její doporučení zamítla. Při mnoha příležitostech upozornila na obtíže spojené s prosazováním podmínek spojených s pohyby „otáčivých dveří“ úředníků. Zajištění nejvyšší úrovně transparentnosti je zásadní, aby bylo možné identifikovat a řešit problémy. Skutečnost, že Komise v tomto případě nezveřejnila informace v plném rozsahu, nepomůže, pokud jde o důvěru veřejnosti v řízení situací „otáčivých dveří“ ze strany Komise.

Skutečnosti předcházející stížnosti

1. V červenci 2019 požádal stěžovatel, novinář, Komisi o přístup veřejnosti [1] k pozvánkám a dalším dokumentům souvisejícím s firemní akcí pořádanou nadnárodní společností v dubnu 2019. Této akce se zúčastnila řada zaměstnanců Komise a bývalý vedoucí oddělení Komise.

2. Komise stěžovateli odpověděla v srpnu 2019 a poskytla mu plný přístup ke třem dokumentům a částečný přístup k 18 dokumentům, přičemž upravila všechny osobní údaje.

3. Stěžovatel požádal Komisi, aby své rozhodnutí přezkoumala podáním tzv. „potvrzující žádosti“. Stěžovatel uvedl, že má zájem o roli, kterou během této události hrál bývalý vedoucí oddělení Komise. Stěžovatel uvedl, že bývalý vedoucí oddělení se ujal funkce ve společnosti pořádající dotčenou akci a že vyšetřuje možný střet zájmů této osoby. Tato osoba pracovala v době, kdy byla úředníkem EU, na otázkách, které se přímo týkaly nadnárodní společnosti. Stěžovatel chtěl prošetřit, zda tato osoba porušila povinnosti bývalého úředníka EU tím, že spolupracovala s bývalými blízkými kolegy z Komise.

4. V září 2019 Komise potvrdila své původní rozhodnutí, přičemž se opírala zejména o potřebu chránit soukromí a integritu jednotlivce.[2] Komise měla za to, že stěžovatel neprokázal potřebu, proč by mu měly být dotčené osobní údaje předány. Komise se dále domnívala, že existuje skutečné a nehypotetické riziko, že zveřejnění osobních údajů by poškodilo soukromí dotčených osob, které by se mohly stát předmětem „nevyžádaných vnějších kontaktů“.

5. Stěžovatel byl s odpovědí Komise nespokojen a obrátil se na veřejného ochránce práv. Veřejná ochránkyně práv se dotázala, zda Komise odmítla zveřejnit jméno bývalého vedoucího oddělení obsažené v dokumentech. Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv zkontroloval neupravené verze požadovaných dokumentů.

Návrh veřejného ochránce práv na řešení

6. Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že podmínky pro umožnění předání osobních údajů správcem (Komise) příjemci (stěžovateli) byly splněny.[3] Stěžovatel zejména prokázal potřebu předání osobních údajů pro konkrétní účel, který je ve veřejném zájmu, a to posoudit, zda došlo k možnému střetu zájmů a zda Komise dodržela svá vlastní etická pravidla. Veřejný ochránce práv měl rovněž za to, že případný zájem bývalého vedoucího oddělení na odstranění jeho jména z dokumentů nelze kvalifikovat jako „oprávněný zájem“. Důvodem bylo, že použití názvu v rámci jednoho dokumentu přímo souviselo s otázkou, zda bývalý vedoucí oddělení a Komise skutečně respektovali omezení kontaktů mezi nimi.

7. Veřejná ochránkyně práv proto navrhla, aby Komise poskytla stěžovateli kopii požadovaných dokumentů, aniž by upravila název bývalého vedoucího oddělení [4].

8. Komise zamítla návrh řešení předložený veřejnou ochránkyní práv, přičemž zopakovala, že potřeba předložená stěžovatelem je obecná, a tvrdila, že za kontrolu činnosti (bývalých) zaměstnanců Komise odpovídá pouze ona sama. Komise se rovněž domnívala, že zájmy bývalého vedoucího oddělení jsou legitimní a mohly by být ohroženy zveřejněním jeho osobních údajů [5].

Doporučení veřejného ochránce práv

9. Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že dotčený vedoucí oddělení dříve zastával řídící funkci v Komisi, a proto měl při práci ve veřejné službě EU určitou úroveň odsloužených let. Vzhledem k tomu, že tato osoba poté převzala úlohu veřejného činitele ve společnosti působící ve stejné oblasti odpovědnosti, ve které pracovala v Komisi, měl veřejný ochránce práv za to, že tato osoba musí přijmout určitou míru veřejné kontroly.

10. Veřejná ochránkyně práv se rovněž domnívala, že stěžovatel dostatečně odůvodnil předání osobních údajů bývalého vedoucího oddělení. Veřejná ochránkyně práv se rovněž domnívala, že neexistují vhodnější nebo méně rušivé prostředky ke splnění účelu uvedeného stěžovatelem.

11. Veřejná ochránkyně práv proto shledala, že přetrvávající odmítání Komise poskytnout veřejnosti přístup k požadovaným dokumentům, aniž by bylo skryto jméno bývalého vedoucího oddělení, představuje nesprávný úřední postup. Proto vydala následující doporučení:[6]

Komise by měla stěžovateli poskytnout kopii požadovaných dokumentů, aniž by upravila název bývalého vedoucího oddělení Komise [7].

12. Komise doporučení veřejného ochránce práv zamítla a trvala na svém stanovisku, že nemůže poskytnout přístup ke jménu dotčené osoby [8].

13. Komise zopakovala, že důkazy předložené stěžovatelem, v nichž se uvádí nutnost předání údajů, nepostačují ke splnění přísného právního kritéria stanoveného v pravidlech pro ochranu údajů [9]. Žadatel neprokázal, jak bylo předání nezbytné k zajištění odpovídající veřejné kontroly údajného střetu zájmů, a konkrétně jak by tento přezkum napravil údajné nedostatky stávajícího kontrolního mechanismu Komise v této konkrétní situaci.

14. Komise tvrdila, že zveřejněním osobních údajů by bývalý vedoucí oddělení mohl riskovat vážné poškození dobré pověsti, neboť kontrola ze strany sdělovacích prostředků by vyvodila závěry pouze z příslušných dokumentů, a nikoli na základě celkového obrazu. Komise se rovněž domnívala, že dotčená osoba není veřejnou osobností ve smyslu stávající judikatury [10].

15. Ve svých připomínkách k odpovědi Komise stěžovatel zdůraznil, že jako novinář má zvláštní kontrolní funkci, která zajišťuje veřejnou kontrolu otázek, jako je střet zájmů. Svou žádost podal jako veřejný hlídací pes, přičemž uplatnil jak své právo na přístup k dokumentům, tak své právo na svobodu projevu a informací. Tím, že Komise odepřela přístup k těmto informacím, „vytvářela překážky výkonu svobody projevu a informací“.

16. Stěžovatel rovněž zdůraznil, že bývalého vedoucího oddělení Komise považuje za dobře známou postavu v konkrétní oblasti odborných znalostí v oblasti politiky, neboť se na akcích v daném odvětví zúčastnil několika veřejných vystoupení. Význam této osoby v konkrétní oblasti odborných znalostí byl důvodem, proč byla najata soukromou společností. Podle názoru stěžovatele si zasluhuje kontrolu právě veřejná úloha dané osoby.

Posouzení veřejného ochránce práv po doporučení

17. Veřejná ochránkyně práv trvá na svém názoru, že odmítnutí Komise zveřejnit jméno bývalého vedoucího oddělení ve sporných dokumentech představovalo nesprávný úřední postup.

18. Když zaměstnanci opustí veřejnou službu EU, aby zaujali pozice v soukromém sektoru, což vede k situacím tzv. „otáčivých dveří“, často se objevují obavy ohledně nevhodného využívání bývalé úlohy veřejné služby. Jedná se o problém, který se týká mnoha orgánů veřejné správy. Ačkoli takové pohyby mohou být vnímány jako běžná součást profesního života, mohou vést k situacím možného střetu zájmů. Veřejná kontrola v této oblasti je v demokratické společnosti nejen rozumná, ale také nezbytná. Umožnění řádné veřejné kontroly zvyšuje důvěru občanů v veřejnou správu a legitimitu veřejné správy [11].

19. V tomto případě stěžovatel předložil konkrétní důkazy o události, kterou uspořádal nový zaměstnavatel bývalého vedoucího oddělení a které se zúčastnil bývalý vedoucí oddělení a současní úředníci Komise, s nimiž pracoval ve své bývalé funkci. Tato situace mohla vést přinejmenším k domnělému střetu zájmů a zpochybnit účinné prosazování pravidel, která se vztahují na úředníky EU.

20. Cílem předání požadovaných údajů tak bylo umožnit stěžovateli a dalším občanům EU ověřit, zda jsou dodržována pravidla stanovená k zamezení střetu zájmů. Tato veřejná kontrola může v konečném důsledku pomoci zajistit důvěru veřejnosti ve správu EU, a to buď potvrzením, že neexistují žádné důkazy o střetu zájmů, nebo usnadněním spolupráce veřejnosti s veřejnou správou s cílem pomoci ji pohnat k odpovědnosti.

21. Veřejná ochránkyně práv se rovněž domnívá, že zpřístupnění dotčených osobních údajů mohlo být v zájmu bývalého vedoucího oddělení: mohlo pomoci rozptýlit případné pochybnosti o bezúhonnosti jednotlivce.

22. Pokud by zpřístupnění ukázalo, že tyto pochybnosti byly odůvodněné, zájem bývalého vedoucího oddělení na nezveřejnění pravděpodobně není legitimní.

23. Pokud jde o obavy Komise, že by zveřejnění osobních údajů neposkytlo veřejnosti úplný obraz situace, mohla se rozhodnout poskytnout stěžovateli jakékoli další informace, které považuje za důležité pro usnadnění jeho vyvození správných závěrů.

24. Veřejná ochránkyně práv při mnoha příležitostech upozornila na obtíže spojené s prosazováním podmínek spojených s pohybem otáčivých dveří úředníků. Zajištění nejvyšší úrovně transparentnosti je zásadní, aby bylo možné identifikovat a řešit problémy. Skutečnost, že Komise v tomto případě nezveřejnila informace v plném rozsahu, nepomůže, pokud jde o důvěru veřejnosti v řízení situací otáčivých dveří ze strany Komise.

Závěr

Na základě šetření veřejná ochránkyně práv tento případ uzavírá s tímto závěrem:

Odmítnutí Evropské komise poskytnout stěžovateli kopii požadovaných dokumentů, aniž by bylo skryto jméno bývalého vedoucího oddělení Komise, představovalo nesprávný úřední postup.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

 

Emily O'Reilly
evropská veřejná ochránkyně práv


Štrasburk, 11. prosince 2020

 

[1] Úř. věst. Podle nařízení č. 1049/2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise:
https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:32001R1049&from=EN.

[2] Úř. věst. V souladu s čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1049/2001.

[3] Úř. věst. Podle čl. 9 odst. 1 písm. b) nařízení 2018/1725 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A32018R1725

[4] Úř. věst. Další informace o stížnosti a úplné znění návrhu řešení veřejné ochránkyně práv jsou k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/solution/en/129972

[5] Úř. věst. Úplné znění odpovědi Komise na návrh řešení je k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/correspondence/en/135762

[6] Úř. věst. V souladu s čl. 3 odst. 6 statutu evropského veřejného ochránce práv.

[7] Úř. věst. Další informace o stížnosti a úplné znění doporučení veřejného ochránce práv jsou k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/recommendation/en/129973

[8] Úř. věst. Úplné znění odpovědi Komise na doporučení je k dispozici na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/correspondence/en/135763

[9] Úř. věst. Článek 9 odst. 1 písm. b) nařízení 2018/1725

[10] Rozsudek Tribunálu ze dne 15. července 2015 ve věci T-115/13, Dennekamp v. Parlament, body 119–121. http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=regulation+1049%252F2001&docid=165829&pageIndex=0&doclang=EN&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=336586#ctx1

[11] Viz také rozhodnutí evropské veřejné ochránkyně práv v jejím strategickém šetření OI/3/2017/NF o tom, jak Evropská komise řeší situace „otáčivých dveří“ svých zaměstnanců, dostupné na adrese: https://www.ombudsman.europa.eu/en/decision/en/110608.

Co si myslíte o tomto automatickém překladu? Sdělte nám svůj názor.