Vážený pane P.,
dne 29. listopadu 1999 jste jménem pana P. podal stížnost evropskému veřejnému ochránci práv na Evropskou centrální banku (ECB) ohledně toho, jak ECB vyřizuje žádost pana P. o pracovní místo "hlavní podpory systému" v ECB.
Dne 2. prosince 1999 jsem předal stížnost ECB k vyjádření.
ECB zaslala své stanovisko k Vaší stížnosti dne 28. března 2000 a já jsem Vám jej předal dne 4. dubna 2000 s výzvou k vyjádření, pokud si to přejete. Dne 10. května 2000 jsem obdržel Vaše připomínky ke stanovisku Komise.
Dne 8. června 2000 jsem se písemně obrátil na ECB s žádostí o další informace týkající se stížnosti. ECB zaslala svou odpověď (v angličtině) dne 18. července 2000. Vzhledem k tomu, že ECB tvrdila, že jedna z příloh její odpovědi by měla být považována za důvěrnou, napsal jsem ECB dne 25. července 2000 s žádostí o nedůvěrné znění tohoto dokumentu. Dne 26. července 2000 jste byla telefonicky informována. Dne 1. srpna 2000 jsem Vám zaslal kopii německého překladu odpovědi ECB na mou žádost o informace, kterou jsem obdržel dne 28. července 2000 a která uvedený dokument neobsahovala.
Dne 11. srpna 2000 mi ECB zaslala nedůvěrné znění dotčeného dokumentu. Dne 29. srpna 2000 jsem Vám zaslal kopii odpovědi ECB na mou žádost o informace a jejích příloh s výzvou k vyjádření, pokud si to přejete.
Dne 7. září 2000 jste mi zaslal své připomínky k odpovědi ECB na mou žádost o informace.
Nyní Vám píši, abych Vás informoval o výsledcích dotazů, které byly učiněny.

Stížnost

Stěžovatel začal pracovat pro Evropský měnový institut (EMI) v roce 1995 jako specialista na UNIX. V roce 1998 jej převzala Evropská centrální banka (ECB). Jeho funkce v ECB byla popsána jako funkce koordinátora systémů UNIX v rámci Generálního ředitelství pro informační služby (DG-IS). Na jaře 1998 se ukázalo, že v souvislosti s převodem na ECB bude třeba obsadit několik volných pracovních míst. Dne 10. června 1998 podal stěžovatel žádost o pracovní místo "Hlavní systémová podpora". ECB následně toto pracovní místo přidělila jiné osobě, která rovněž pracovala v GŘ-IS. ECB nezveřejnila žádné oznámení o volném pracovním místě.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel neobdržel formální odpověď na svou žádost, zaslal dne 20. ledna 1999 upomínku. Zdá se, že stěžovatel byl poté neformálně informován o tom, že jeho žádost byla zamítnuta. Vzhledem k tomu, že stěžovatel trval na tom, aby se seznámil s důvody, které vedly k zamítnutí jeho žádosti, uskutečnila se dne 2. března 1999 schůzka s generálním ředitelem GŘ-IS. Výsledek této schůzky stěžovatele neuspokojil. Dne 21. dubna 1999 tedy stěžovatel podal odvolání k prezidentovi ECB. Tvrdil, že vedoucí pozice v ECB byly obsazovány spíše na základě státní příslušnosti a soukromého přátelství než z profesních důvodů. Stěžovatel zpochybnil názor generálního ředitele GŘ-IS, podle něhož byl úspěšný uchazeč jmenován, mimo jiné s ohledem na jeho předchozí zkušenosti v oblasti dohledu získané jako vedoucí podpůrného týmu a zástupce vedoucího sekce a na jeho rozsáhlé technické znalosti odpovídající dané pozici. Podle stěžovatele úspěšný uchazeč neměl ani vysokoškolské vzdělání, ani nedokončil žádnou srovnatelnou formu dalšího vzdělávání. Zdá se, že tento kandidát pocházel z jedné konkrétní národní centrální banky (NCB), stejně jako řada dalších zaměstnanců GŘ-IS, včetně samotného generálního ředitele. Podle názoru stěžovatele byl hlavním faktorem vysvětlujícím jmenování úspěšného kandidáta nepotismus. Stěžovatel tvrdil, že jeho žádost nebyla zpracována, ale ignorována. Na závěr požádal o nezaujatý audit personální politiky vedení GŘ-IS.
ECB rozhodla, že obvinění jsou tak závažná, že je vhodné nechat provést zvláštní vyšetřování externím odborníkem, bývalým ředitelem Evropské investiční banky. Tento znalec zkoumal, co považuje za relevantní důkazy, a vyslechl některé zúčastněné osoby. Dospěl k závěru, že se vyskytly určité problémy, ale že byly dodrženy zásady řádné správy. Zdá se, že odborník nepřezkoumal tvrzení stěžovatele, že úspěšný uchazeč nesplnil kritéria údajně relevantní pro obsazení pracovního místa.
Dne 30. září 1999 předložil stěžovatel prezidentovi ECB další vyjádření. Tvrdil, že pro povýšení v rámci GŘ-IS se vyvinula systematická předpojatost ve prospěch kandidátů z jedné národní centrální banky. Stěžovatel rovněž kritizoval skutečnost, že ECB stále neměla žádné obecně platné pokyny pro výběrové řízení. Nakonec uvedl, že mezi zaměstnanci pracujícími v GŘ-IS panuje všeobecná nespokojenost a že značný počet osob již odešel. Stěžovatel rovněž požádal, aby mu byla poskytnuta kopie zprávy vypracované zvláštním vyšetřovatelem a mandátu, podle kterého vykonával svou práci.
Dopisem ze dne 4. listopadu 1999 prezident ECB odvolání stěžovatele zamítl. Stěžovateli byla poskytnuta kopie zprávy vypracované zvláštním vyšetřovatelem a dopisu prezidenta ECB vyšetřovateli ze dne 22. června 1999, v němž jsou uvedeny úkoly vyšetřovatele.
Stěžovatel se poté obrátil na veřejného ochránce práv. Ve své stížnosti uvedl následující tvrzení:
(1) ECB neobsadila příslušné pracovní místo řádným a objektivním postupem. Oznámení o volném pracovním místě nebylo zveřejněno. Profil pracovního místa ani předpokládaná šířka platu nebyly předem oznámeny.
(2) Pracovní místo mělo být obsazeno za účasti personálního ředitelství. Rovněž by měl být konzultován výbor zaměstnanců.
(3) Pracovní místo bylo obsazeno na základě státní příslušnosti a soukromého přátelství. Hlavním faktorem jmenování byl nepotismus. Jmenovaný kandidát nesplňoval kritéria stanovená v e-mailu generálního ředitele zaslaném stěžovateli dne 2. března 1999.
(4) ECB neodpověděla na žádost stěžovatele o zaměstnání a své rozhodnutí neodůvodnila.
(5) Řízení o stížnosti nebylo vedeno objektivně. Stěžovatel nebyl vyslechnut, dokud nebylo jeho odvolání zamítnuto.
Stěžovatel požádal veřejného ochránce práv, aby vyslechl paní C., která bude moci podat svědectví o tom, co se stalo v GŘ-IS při příležitosti přechodu z Evropského měnového institutu na ECB.

Šetření

Stanovisko Evropské centrální banky
ECB ve svém stanovisku uvedla následující připomínky:
ECB byla založena 1. června 1998. O organizační struktuře nové instituce rozhodla Výkonná rada dne 8. června 1998. Všechna ředitelství ECB byla pod značným tlakem, aby dokončila přípravy na zahájení třetí etapy měnové unie dne 1. ledna 1999, a proto musel být přesun zaměstnanců z EMI do ECB proveden ve vší naléhavosti. Nebylo zveřejněno žádné oznámení o volném pracovním místě na dotčené pracovní místo ani oznámení o volném pracovním místě na některém z více než 30 vedoucích pracovních míst ECB vytvořených v době, kdy ECB začala pracovat. Postup přijatý v celé ECB spočíval v tom, že zaměstnanci mohli vyjádřit svůj zájem o hlavní pozici prostřednictvím „převodního formuláře“ používaného při přechodu z EMI na ECB. Stěžovatel o volném pracovním místě věděl a v souladu s tímto postupem o něj skutečně požádal. V ECB - a také v EMI - bylo běžnou praxí nezveřejňovat rozdělení platových pásem pracovních míst v oznámeních o volných pracovních místech. Zaměstnanci ECB však měli platovou strukturu k dispozici a stěžovatel mohl bez jakéhokoli úsilí získat další informace.
Vzhledem k tomu, že od uchazečů mimo GŘ-IS nebyly obdrženy žádné žádosti o dotyčné pracovní místo, ředitelství pro personál informovalo vedení GŘ-IS, že může posoudit všechny žádosti, provést pohovor se všemi vhodnými uchazeči a následně doporučit jejich jmenování. Toto doporučení bylo postoupeno ředitelství pro personál v souladu s běžnými postupy pro jmenování zaměstnanců na nové pozice. ECB nesdílela názor stěžovatele, že výbor zaměstnanců by měl být zapojen do individuálního náboru.
Pokud jde o tvrzení, že relevantní pozice byla obsazena na základě národnostní předpojatosti, soukromého přátelství a nepotismu, ECB odkázala na závěry nezávislého vyšetřovatele. Stěžovatel nepředložil žádné argumenty na podporu závěru, že jmenovaná osoba nesplňuje příslušná kritéria. Jmenovaná osoba de facto vykonávala povinnosti vyplývající z této funkce již v EMI.
Dne 16. června 1998 se uskutečnil rozhovor se stěžovatelem, který byl ústně informován o tom, že neuspěl. Žádost stěžovatele tak byla vyřízena. Dne 20. ledna 1999 stěžovatel poprvé požádal o vysvětlení, proč byla jeho žádost neúspěšná. Tato žádost byla zohledněna na schůzce, která se konala dne 2. března 1999.
Zvláštní vyšetřovatel vykonával svou práci zcela nezávisle a během vyšetřování se stěžovatelem třikrát hovořil. Pracovní řád a pravidla pro zaměstnance ECB nevylučují ani nepředepisují, aby byla v řízení o stížnosti poskytnuta možnost ústně předložit věc rozhodovacímu orgánu. Stěžovatel nepožádal o ústní slyšení.
Na základě výše uvedených skutečností se ECB domnívala, že rozhodnutí o jmenování hlavní systémové podpory bylo přijato z oprávněných a oprávněných důvodů a že tvrzení stěžovatele jsou neopodstatněná.
Připomínky stěžovatele
Stěžovatel ve svých připomínkách uvedl následující:
Hlavní pracovní místa v ECB byla obsazena bez předchozího zveřejnění oznámení o volném pracovním místě. Skutečnost, že ECB dodržela svůj tzv. "oficiální postup", nemohla tuto vadu napravit. Účelem EMI bylo připravit zřízení ECB. Posledně jmenovanému tedy bylo jen stěží dovoleno dovolávat se nedostatku času k odůvodnění jeho jednání.
Jmenovaná osoba nezastávala srovnatelné postavení v EMI. Byl pouze dohlížitelem v asistenční službě. Nová pozice v ECB se nyní nazývala Principal Operations and Help Desk a osoba, která tuto pozici zastávala, byla najata z národní centrální banky jako technický dokumentarista jen několik týdnů předtím.
Stěžovatel nebyl dne 16. června 1998 ani v žádném jiném okamžiku vyslechnut.
Pravidla pro zaměstnance ECB, kterých se ECB dovolávala, byla protiprávní, protože měla být přijata Radou guvernérů ECB, nikoli Výkonnou radou, a protože ještě nebyla projednána s výborem zaměstnanců.

Další dotazy

Žádost o další informace
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl veřejný ochránce práv k závěru, že k vyřízení stížnosti potřebuje další informace. Požádal proto ECB, aby poskytla konkrétnější informace týkající se těchto bodů:
1) důvody, proč se domnívá, že není nutné nebo možné zveřejnit oznámení o volném pracovním místě pro dané pracovní místo;
2) zda bylo dotyčné pracovní místo obsazeno na základě smlouvy na dobu neurčitou, a pokud ano, proč se ECB domnívala, že navzdory zvláštním okolnostem přítomným v rozhodné době není vhodné toto pracovní místo dočasně obsadit; a
3) pohovor se stěžovatelem ohledně dotyčného pracovního místa, které se podle ECB konalo dne 16. června 1998.
ECB
ve své odpovědi zdůraznila, že při přechodu z EMI na ECB byl vytvořen značný počet nových pracovních míst. V zájmu usnadnění přechodu bylo rozhodnuto, že ECB nabídne všem zaměstnancům EMI pracovní místo, které jim bude následně vyhrazeno. Současně byli zaměstnanci informováni o všech „volných“ pozicích (tj. pozicích, které nebyly zaměstnanci nabídnuty) a byli vyzváni, aby oznámili svůj zájem. V tomto procesu nebyly všechny manažerské a hlavní pozice zveřejněny jako "volné" pozice a mnohé z těchto pozic byly původně předběžně nominovány příslušným vrcholným vedením EMI. Všem zaměstnancům však byla dána příležitost vyjádřit svůj zájem o zařazení na hlavní pozice, načež by vedení provedlo posouzení s cílem určit, zda se zaměstnanec na tuto pozici kvalifikoval. Stěžovatel proto projevil zájem o dotčenou pozici a byl dotazován, ale bylo zjištěno, že pro tuto pozici nemá vhodnou kvalifikaci. ECB dále informovala veřejného ochránce práv, že příslušné pracovní místo bylo obsazeno na základě smlouvy na dobu neurčitou, neboť je běžnou praxí omezit uzavírání smluv na dobu určitou na práce související s projektem nebo v případě nejistoty ohledně budoucí pracovní zátěže, z nichž žádná se v projednávané věci nepoužije. ECB nakonec předložila memorandum ze dne 16. června 1998, v němž informovala o pohovoru vedeném mimo jiné se stěžovatelem.
ECB se rovněž vyjádřila k připomínkám stěžovatele. Tvrdila, že proces obsazování příslušné pozice byl transparentní a spravedlivý. ECB rovněž poukázala na to, že právě přezkoumává rozdělení pracovních míst do platových pásem a že má v úmyslu zahrnout platové pásmo do interních oznámení o volných pracovních místech. Podle ECB byla tvrzení stěžovatele týkající se předchůdců kandidáta, kterého upřednostňoval, zjevně nesprávná.
ECB dále poskytla zaměstnancům sdělení ze dne 24. dubna 1998 spolu s obecnými zásadami pro převod z EMI na ECB s dalšími informacemi.
Závěrem ECB poukázala na to, že tvrzení stěžovatele, že jeho zaměstnanecká pravidla jsou protiprávní, bylo vzneseno ve věci T-333/99, a je tedy irelevantní. ECB však uvedla, že tvrzení stěžovatele je v každém případě neopodstatněné.
Připomínky stěžovatele
Stěžovatel ve svých připomínkách zopakoval své tvrzení, že se s ním dne 16. června 1998 ani v žádném jiném okamžiku neuskutečnil žádný rozhovor týkající se příslušné pozice.

ROZHODNUTÍ

1 Rozsah šetření
Stěžovatel ve svém vyjádření ke stanovisku Evropské centrální banky (dále jen "ECB") tvrdil, že zaměstnanecká pravidla ECB jsou protiprávní. ECB měla za to, že tento návrh byl rovněž předložen Soudu prvního stupně ve věci T-333/99, a byl tedy předmětem soudního řízení. Vyjádřila rovněž názor, že toto tvrzení je v každém případě neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že toto tvrzení nebylo uvedeno v původní stížnosti a že existují náznaky, že bylo předloženo Soudu prvního stupně, měl veřejný ochránce práv za to, že by se jím toto rozhodnutí nemělo zabývat.Stěžovatel požádal veřejného ochránce práv, aby vyslechl paní C., která bude moci podat svědectví o tom, co se stalo v GŘ-IS při příležitosti přechodu z Evropského měnového institutu na ECB. Veřejná ochránkyně práv se však domnívá, že informace předložené stěžovatelem a ECB jsou dostatečné pro řádné posouzení případu, a že proto není nutné přistoupit k výslechu svědka jmenovaného stěžovatelem.
Stěžovatel požádal veřejného ochránce práv, aby vyslechl paní C., která bude moci podat svědectví o tom, co se stalo v GŘ-IS při příležitosti přechodu z Evropského měnového institutu na ECB. Veřejná ochránkyně práv se však domnívá, že informace předložené stěžovatelem a ECB jsou dostatečné pro řádné posouzení případu, a že proto není nutné přistoupit k výslechu svědka jmenovaného stěžovatelem.
2 Neobsazení příslušného pracovního místa řádným a objektivním postupem
2.1 Stěžovatel požádal o pozici "hlavní podpory systému" v Generálním ředitelství pro informační služby (dále jen "GŘ-IS") ECB. ECB však jmenovala dalšího kandidáta. Stěžovatel tvrdí, že ECB neobsadila příslušné pracovní místo řádným a objektivním postupem. Zdůrazňuje zejména skutečnost, že nebylo zveřejněno žádné oznámení o volném pracovním místě. Stěžovatel rovněž tvrdí, že profil pracovního místa ani předpokládaná šířka platu nebyly předem oznámeny.
2.2 ECB připomíná, že byla založena dne 1. června 1998 a že rozhodnutí o její organizační struktuře bylo přijato dne 8. června 1998. Podle ECB byla všechna její ředitelství pod značným tlakem, aby dokončila přípravy na zahájení třetí etapy měnové unie dne 1. ledna 1999, a proto musel být přesun zaměstnanců z EMI do ECB proveden ve vší naléhavosti. Na dotčené pracovní místo nebylo zveřejněno žádné oznámení o volném pracovním místě a ani nebylo zveřejněno žádné z více než 30 takových vyšších pracovních míst zaměstnanců ECB vytvořených při vzniku ECB. Postup přijatý v celé ECB spočíval v tom, že zaměstnanci mohli vyjádřit svůj zájem o hlavní pozici prostřednictvím „převodního formuláře“ používaného při přechodu z EMI na ECB. ECB tvrdí, že stěžovatel o volném pracovním místě věděl a skutečně se o něj v souladu s tímto postupem ucházel. V ECB - a také v EMI - bylo běžnou praxí nezveřejňovat rozdělení platových pásem pracovních míst v oznámeních o volných pracovních místech. Zaměstnanci ECB však měli platovou strukturu k dispozici a stěžovatel mohl bez jakéhokoli úsilí získat další informace.
2.3 Veřejný ochránce práv se domnívá, že zásady řádné správy ukládají orgánům a institucím povinnost použít při obsazování svých pracovních míst vhodný a transparentní postup. Oznámení o volném pracovním místě by proto mělo být v zásadě vypracováno a zveřejněno vždy, když má být takové pracovní místo obsazeno. ECB však vysvětlila, že byla založena až v červnu 1998 a že byl vyvíjen značný tlak na dokončení příprav třetí etapy měnové unie, která měla být zahájena 1. ledna 1999. Nic nenasvědčuje tomu, že by tato pracovní místa bylo možné obsadit před datem vzniku ECB. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že vzhledem k výjimečným okolnostem panujícím v rozhodné době se rozhodnutí ECB obsadit příslušné pracovní místo bez předchozího zveřejnění oznámení o volném pracovním místě nejeví jako nepřiměřené za předpokladu, že přístup, který ECB skutečně zvolila, umožnil zájemcům získat dostatečné informace o pracovních místech, která mají být obsazena, a podat přihlášku na tato pracovní místa.
2.4 Ve své odpovědi na žádost veřejného ochránce práv o informace ECB poskytla další informace týkající se postupu, který použila k obsazení pozice, o kterou stěžovatel usiloval, a ostatních pozic, pro které nebylo zveřejněno žádné oznámení o volném pracovním místě. ECB vysvětlila, že bylo rozhodnuto, že ECB nabídne všem zaměstnancům EMI pracovní místo, které jim bude následně vyhrazeno. Současně byli zaměstnanci informováni o všech „volných“ pozicích (tj. pozicích, které nebyly zaměstnanci nabídnuty) a byli vyzváni, aby oznámili svůj zájem. V tomto procesu nebyly všechny manažerské a hlavní pozice zveřejněny jako "volné" pozice a mnohé z těchto pozic byly původně předběžně nominovány příslušným vrcholným vedením EMI. Všem zaměstnancům však byla dána příležitost, aby vyjádřili svůj zájem o zařazení na vedoucí pozice, načež bude provedeno posouzení vedoucími pracovníky s cílem určit, zda je zaměstnanec pro tuto pozici způsobilý. Stěžovatel proto projevil zájem o dotčenou pozici a byl dotazován, ale bylo shledáno, že pro tuto pozici nemá vhodnou kvalifikaci.
2.5 Z dokumentů předložených veřejnému ochránci práv vyplývá, že dne 28. dubna 1998 vyjádřil stěžovatel zájem o stanovisko "Hlavní - Systémová podpora". Dne 10. června 1998 podal stěžovatel na toto pracovní místo formální žádost. Zdá se tedy, že stěžovatel věděl o pozici, která má být obsazena, a mohl o ni požádat. Zdá se, že stěžovatel nebyl obeznámen s rozdělením platového pásma dotčeného pracovního místa. ECB však vysvětlila, že zaměstnanci ECB měli platovou strukturu k dispozici a že stěžovatel mohl získat dodatečné informace bez jakéhokoli úsilí. Údajný nedostatek informací o platu, který má být na příslušné pracovní místo nabízen, stěžovateli v žádném případě nebránil v tom, aby se o toto pracovní místo ucházel.
2.6 Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že vzhledem k výjimečným okolnostem převládajícím v rozhodné době se systém používaný ECB pro obsazování dotčených pozic a dalších hlavních pozic jeví jako přiměřený.
2.7 Na základě výše uvedeného se zdá, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Evropské centrální banky, pokud jde o první tvrzení předložené stěžovatelem.
3 Nedostatečná účast personálního ředitelství a výboru zaměstnanců
3.1 Stěžovatel tvrdí, že příslušné pracovní místo mělo být obsazeno za účasti personálního ředitelství a že měl být konzultován i výbor zaměstnanců.
3.2 ECB vysvětluje, že vzhledem k tomu, že uchazeči mimo GŘ-IS neobdrželi žádnou přihlášku na dotyčné pracovní místo, ředitelství pro personál informovalo vedení GŘ-IS, že může posoudit všechny přihlášky, provést pohovor se všemi vhodnými uchazeči a následně vydat doporučení ke jmenování. Toto doporučení bylo postoupeno ředitelství pro personál v souladu s běžnými postupy pro jmenování zaměstnanců na nové pozice. ECB rovněž zdůrazňuje, že nesdílí názor stěžovatele, že výbor zaměstnanců by měl být zapojen do individuálního náboru.
3.3 Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že i když by mohlo být užitečné zapojit personál ředitelství ECB do procesu obsazování dané pozice, vysvětlení poskytnutá ECB se zdají být uspokojivá. Veřejná ochránkyně práv se dále domnívá, že názor ECB, podle něhož by výbor zaměstnanců neměl být zapojen do individuálního náboru, se nejeví jako nepřiměřený.
3.4 Za těchto okolností se zdá, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Evropské centrální banky, pokud jde o druhé tvrzení předložené stěžovatelem.
4 Nesprávné důvody pro obsazení pracovního místa
4.1 Stěžovatel tvrdí, že příslušné pracovní místo bylo obsazeno na základě státní příslušnosti a soukromého přátelství a že hlavním faktorem jmenování byl nepotismus. Uvádí rovněž, že jmenovaný kandidát nesplňoval kritéria pro jmenování na tuto pozici.
4.2 ECB zdůrazňuje, že učinila bezprecedentní krok, když jmenovala externího odborníka, bývalého ředitele Evropské investiční banky, aby přezkoumal tvrzení stěžovatele. ECB odkazuje na závěry tohoto odborníka, podle nichž byly dodrženy zásady řádné správy.
4.3 Veřejný ochránce práv konstatuje, že odborník jmenovaný ECB dospěl k závěru, že tvrzení stěžovatele nelze považovat za prokázané. Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv se stěžovatel zřejmě opírá o dva důvody, aby prokázal své tvrzení, že úspěšný uchazeč byl jmenován na základě nepotismu, a to státní příslušnost a kvalifikaci této osoby. Nicméně pouhá skutečnost, že úspěšný uchazeč měl stejnou státní příslušnost jako generální ředitel GŘ-IS, se v tomto ohledu nejeví jako rozhodující. Pokud jde o druhou úvahu, stěžovatel uvádí argument, že úspěšný uchazeč neměl ani vysokoškolské vzdělání, ani žádnou srovnatelnou formu dalšího vzdělávání. Veřejná ochránkyně práv se však domnívá, že tyto okolnosti neprokazují, že jmenovaná osoba nesplnila příslušná kritéria.
4.4 Zdá se tedy, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Evropské centrální banky, pokud jde o třetí tvrzení stěžovatele.
5 Nesprávné vyřízení žádosti o zaměstnání 5.1
Stěžovatel tvrdí, že ECB řádně nevyřídila jeho žádost o dotčené pracovní místo. Tvrdí, že nebyl na tuto pozici dotazován, že neobdržel odpověď na svou žádost o zaměstnání a že ECB neodůvodnila jeho rozhodnutí jej nejmenovat.
5.2 ECB tvrdí, že dne 16. června 1998 se uskutečnil rozhovor se stěžovatelem a že stěžovatel byl ústně informován o tom, že neuspěl.
5.3 ECB předložila interní sdělení ze dne 17. června 1998, které odkazuje na rozhovor se stěžovatelem ze dne 16. června 1998 a shrnuje tento rozhovor. Veřejný ochránce práv se domnívá, že tento dokument zřejmě představuje důkaz na podporu tvrzení ECB, že dne 16. června 1998 byl skutečně proveden rozhovor se stěžovatelem, který se týkal jeho žádosti o příslušné stanovisko. Stěžovatel tvrdí, že se žádný takový pohovor neuskutečnil. Stěžovatel však nepředložil žádný důkaz, který by vyvrátil důkazy předložené ECB.
5.4 Nezdá se, že by ECB popírala, že stěžovateli nebyla v té době poskytnuta žádná formální odpověď ohledně jeho žádosti o zaměstnání. Bylo by osvědčeným správním postupem, kdyby ECB na žádost stěžovatele odpověděla písemně a včas. Stěžovatel však podle všeho nezpochybňuje tvrzení ECB, že byl ústně informován o tom, že neuspěl. Stěžovatel si navíc musel být vědom skutečnosti, že na toto pracovní místo byla jmenována jiná osoba. Veřejná ochránkyně práv proto považuje chování ECB v tomto případě za přijatelné.
5.5 Konečně v případě rozhodnutí o zamítnutí kandidatury je orgán oprávněný ke jmenování podle ustálené judikatury povinen uvést odůvodnění přinejmenším tehdy, pokud zamítne stížnost týkající se takového rozhodnutí (1). Veřejný ochránce práv poznamenává, že v tomto případě se zdá, že stěžovateli bylo poskytnuto vysvětlení při příležitosti setkání dne 2. března 1999. Další vysvětlení bylo uvedeno v rozhodnutí prezidenta ECB ze dne 4. listopadu 1999, kterým bylo odvolání stěžovatele zamítnuto. Zdá se tedy, že ECB splnila svou povinnost odůvodnit své rozhodnutí o zamítnutí žádosti stěžovatele.
5.6 Za těchto okolností se zdá, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Evropské centrální banky, pokud jde o čtvrté tvrzení předložené stěžovatelem.
6 Nesprávné vyřízení stížnosti 6.1
Stěžovatel tvrdí, že jeho stížnost nebyla vyřízena objektivně a že ho ECB před zamítnutím jeho odvolání nevyslechla.
6.2 ECB poukazuje na to, že zvláštní vyšetřovatel vykonával svou práci zcela nezávisle a během vyšetřování třikrát hovořil se stěžovatelem. Podle ECB její pracovní řád a pravidla pro zaměstnance nevylučují ani nepředepisují, aby byla v rámci řízení o stížnosti poskytnuta možnost ústně předložit věc rozhodovacímu orgánu. ECB tvrdí, že stěžovatel nepožádal o ústní slyšení.
6.3 ECB informovala veřejného ochránce práv, že mandát udělený zvláštnímu vyšetřovateli byl stanoven v dopise zaslaném tomuto vyšetřovateli ředitelem ECB pro personál dne 22. června 1999. Podle tohoto dopisu měl vyšetřovatel přezkoumat tvrzení stěžovatele v souvislosti se jmenováním hlavního - Systémové podpory. Ve své zprávě ze dne 22. srpna 1999 zvláštní vyšetřovatel prohlásil, že jeho zpráva byla vypracována "zcela nezávisle" v rámci mandátu, který mu byl udělen. Kopie obou těchto dokumentů byla přiložena k dopisu prezidenta ECB zaslanému stěžovateli dne 4. listopadu 1999. Podle názoru veřejného ochránce práv stěžovatel nepředložil žádné důkazy, které by prokazovaly jeho tvrzení, že řízení o stížnosti nebylo vedeno objektivně.
6.4 Pokud jde o právo stěžovatele být vyslechnut, veřejný ochránce práv se domnívá, že vysvětlení poskytnutá ECB jsou přiměřená. Odborník jmenovaný ECB hovořil během vyšetřování se stěžovatelem třikrát. Stěžovatel nepopírá, že nikdy nepožádal o slyšení před tím, než prezident ECB rozhodl o jeho odvolání.
6.5 Za těchto okolností se zdá, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany Evropské centrální banky, pokud jde o páté tvrzení předložené stěžovatelem.
7 Závěr
Na základě šetření evropské veřejné ochránkyně práv týkajících se této stížnosti se zdá, že ze strany Evropské centrální banky nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu. Veřejná ochránkyně práv proto spis uzavírá.
O tomto rozhodnutí bude rovněž informován prezident Evropské centrální banky.
Váš upřímně
Jacob Söderman

---

(1) Viz věc T-52/90 Volger v. Parlament, Sb. rozh. 1992, s. II-121, bod 36, a věc T-158/94 Brunagel v. Parlament, Sb. VS s. II-1131, bod 107.