Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Stížnost se týká údajného opomenutí Evropské komise oznámit stěžovateli rozhodnutí, kterým se konstatuje, že porušil kodex chování volebních pozorovatelských misí EU (dále jen „kodex chování“).

2. Stěžovatel se v roce 2010 zúčastnil volební pozorovatelské mise EU. Po misi obdržel stěžovatel uspokojivou zprávu od svých nadřízených.

3. V říjnu 2010 se stěžovatel dozvěděl, že všichni pozorovatelé, kteří se v roce 2010 zúčastnili volebních pozorovatelských misí, byli pozváni na zvláštní fórum, které se bude konat v prosinci 2010 v Bruselu. Fórum pro Evropskou komisi uspořádala soukromá společnost Transtec. Stěžovatel požádal o účast na fóru. Společnost Transtec jeho přihlášku zamítla a informovala ho, že „Evropská komise stanovila následující přesná kritéria pro registraci jako účastníka: účast na misi v roce 2010; vyloučení všech pozorovatelů, kteří nebyli „doporučeni“ nebo jsou předmětem porušení kodexu chování nebo příslušného mandátu.“

4. Stěžovatel poté požádal společnost Transtec a Komisi, aby jej informovaly o konkrétním důvodu jeho vyloučení z fóra. Od společnosti Transtec ani od Komise neobdržel žádnou odpověď.

Předmět šetření

5. Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv stěžovatel tvrdil, že Komise:

1) neoznámil mu, co se jevilo jako rozhodnutí konstatující, že porušil kodex chování volebních pozorovatelských misí EU;

2) nerespektoval své právo být vyslechnut;

3) neprávem informoval o rozhodnutí třetí osoby;

(4) neprávem ho vyloučili z budoucích volebních pozorovatelských misí EU; a

(5) Neodpověděl na jeho žádosti o informace.

6. Stěžovatel tvrdil, že Komise by měla:

1) informovat jej o všech rozhodnutích týkajících se dodržování kodexu chování volebních pozorovatelských misí EU; a

2) Dovolte mu, aby toto rozhodnutí napadl.

Šetření

7. Veřejná ochránkyně práv požádala Komisi, aby do 30. dubna 2011 předložila stanovisko ke stížnosti. Komise poté, co jí byla prodloužena lhůta, předložila své stanovisko dne 7. července 2011. Stanovisko bylo předáno stěžovateli, který předložil své připomínky dne 21. července 2011. Dne 25. října 2011 předložila veřejná ochránkyně práv Komisi návrh smírného řešení a požádala ji, aby odpověděla do 31. prosince 2011. Veřejná ochránkyně práv poté lhůtu Komise prodloužila do 31. ledna 2012. Komise odpověděla až dne 1. června 2012. Tato odpověď byla stěžovateli předána s výzvou k předložení připomínek. Stěžovatel předložil své připomínky dne 25. července 2012.

Analýza a závěry veřejného ochránce práv

A. Údajné i) neoznámení zjištění o porušení kodexu chování; ii) nerespektování práva být vyslechnut; iii) protiprávní jednání při informování třetích stran; a iv) protiprávní jednání spočívající ve vyloučení stěžovatele z budoucích volebních pozorovatelských misí EU

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

8. Stěžovatel uvedl, že během své volební pozorovatelské mise v roce 2010 dospěl k názoru, že dochází k závažnému porušování demokratického procesu a lidských práv. Stěžovatel oznámil své názory základnímu týmu volebních pozorovatelských misí EU. Když se vrátil domů do své vlasti, napsal v této věci dopis národním novinám, aby jej zveřejnily.

9. Stěžovatel uvedl, že někteří jeho kolegové z volebních pozorovatelských misí EU ho poté informovali, že jim úředníci EU a členové základního týmu volebních pozorovatelských misí EU sdělili, že byl z fóra vyloučen z důvodu porušení kodexu chování volebních pozorovatelských misí EU. Uvedl, že jeden z jeho kolegů z řad pozorovatelů byl rovněž informován úředníky EU, že porušení kodexu chování znamená, že bude vyloučen z budoucích volebních pozorovatelských misí EU. Stěžovatel považoval za nepřijatelné, aby o tom byli informováni jeho kolegové, zatímco on sám o tom nikdy nebyl informován. Uvedl, že pokud je původem této záležitosti zveřejnění jeho dopisu v tisku, byla mu tato záležitost sdělena se zbytečným šestiměsíčním zpožděním.

10. Ve svém stanovisku zaslaném veřejné ochránkyni práv Komise uvedla, že tým volební pozorovatelské mise EU se skládá z hlavního pozorovatele (který je za misi odpovědný), hlavních odborníků a dlouhodobých a krátkodobých pozorovatelů. Hlavní pozorovatel je obvykle poslancem Evropského parlamentu. Hlavní odborníky vybírají přímo útvary Komise na základě nabídkového řízení na zakázku na služby. Pozorovatele vybírá Komise po předběžném výběru členskými státy.

11. Komise vyzývá členské státy, aby prostřednictvím svých „kontaktních míst“ zahájily výběrové řízení na pozorovatele tím, že ve stanovené lhůtě předloží vnitrostátní žádosti. Všichni uchazeči se pak musí zaregistrovat v databázi spravované Komisí. Členské státy následně převezmou odpovědnost za předběžný výběr nejkvalifikovanějších vnitrostátních kandidátů. Výběrová komise složená z úředníků Komise z několika útvarů posuzuje předběžně vybrané uchazeče. Komise vede o těchto výběrech formální záznamy. Všichni pozorovatelé EU jsou na konci mise hodnoceni vedoucími členy týmu mise. Hodnocení je obsaženo v dokumentaci pozorovatele v databázi EU.

12. Komise rovněž uzavírá smlouvy se společnostmi, aby misi poskytla administrativní a logistickou podporu. Stěžovatel, který byl vybrán jako pozorovatel, podepsal smlouvu jako dlouhodobý pozorovatel pro danou misi se společností, s níž Komise uzavřela smlouvu. Část 3.2 přílohy 1 smlouvy obsahovala kodex chování, který mimo jiné uváděl, že "pozorovatelé se zdrží jakýchkoli osobních ... připomínek ke svým připomínkám v médiích".

13. Podle Komise dopis zveřejněný v tisku odkazoval na konkrétní zkušenosti stěžovatele jako volebního pozorovatele EU během mise EU v roce 2010. Kopii novinového článku zaslalo národní kontaktní místo Komisi v den jeho zveřejnění. Národní kontaktní místo požádalo Komisi, aby se k tomu vyjádřila. Komise informovala národní kontaktní místo, že podle jejího názoru jsou tato veřejná prohlášení v rozporu s kodexem chování (podle něhož se pozorovatelé EU musí zdržet osobních připomínek ke svým připomínkám před sdělovacími prostředky). Komise uvedla, že souhlasí s národním kontaktním místem, že kontaktní místo bude incident se stěžovatelem sledovat. Podle Komise to odpovídá správní praxi, podle níž jsou národní kontaktní místa odpovědná za komunikaci s kandidáty na pozorovatele. Komise poukázala na to, že kontaktní místa informují kandidáty pozorovatelů například o tom, zda byli vybráni nebo zařazeni na rezervní seznam, nebo zda nebyli vybráni.

14. Komise uvedla, že nepřijala žádné správní rozhodnutí, které by se dotýkalo zájmů stěžovatele.

15. Pokud jde o volbu Komise, kdo by měl být pozván na fórum pozorovatelů EU, konferenci zaměřenou na rozvoj politiky EU pro sledování průběhu voleb, Komise uvedla, že si může svobodně vybrat zúčastněné strany, s nimiž chce konzultovat konkrétní otázku. Stěžovatel nebyl vybrán z pozorovatelů EU, kteří byli pozváni k účasti na fóru, protože Komise měla za to, že kvůli incidentu týkajícímu se zveřejnění v novinách stěžovatel nesplnil kritérium pro registraci jako účastník. Toto kritérium spočívalo v tom, že účastníci by neměli být předmětem negativního doporučení v návaznosti na pozorovatelskou misi EU, připomenutí kodexu chování nebo probíhající stížnosti. Tento výběr se týkal pouze účasti na této konkrétní konferenci a nelze jej považovat za správní rozhodnutí ovlivňující zájmy stěžovatele, které by zakládalo procesní záruky, včetně práva být informován a práva být vyslechnut.

16. Komise rovněž tvrdila, že stěžovatele nevyloučila z žádné volební pozorovatelské mise EU. Stěžovatel se zúčastnil několika volebních pozorovatelských misí EU a všechna hodnocení jeho nadřízených byla uspokojivá. V důsledku toho nebyla zaznamenána žádná negativní doporučení pro jeho budoucí činnost pozorovatele. Pokud jde o vnitrostátní fázi předběžného výběru, Komise nemůže předpovědět, jaký bude status stěžovatele ve vnitrostátním systému registrace pozorovatelů. Jakékoli rozhodnutí o zařazení stěžovatele mezi předběžně vybrané vnitrostátní kandidáty spadá do pravomoci národního kontaktního místa.

17. Komise si není vědoma toho, že rozhodnutí nepřizvat stěžovatele na fórum pozorovatelů EU bylo sděleno třetím stranám. Žadatel nepředložil žádné konkrétní důkazy na podporu tohoto tvrzení.

18. V reakci na stanovisko Komise stěžovatel tvrdil, že má povinnost jednat jako občan Evropské unie. Jeho prvořadým zájmem bylo, aby lidé v jeho domovské zemi byli upozorněni na otázky lidských práv a demokracie. Uvedl, že by se mýlil, kdyby mlčel o tak důležitých otázkách. Dodal, že bylo chybou Komise pokoušet se uvalit omezení na bývalé pozorovatele EU poté, co již nebyli vázáni smlouvou o jejich zapojení jako pozorovatelů do volební pozorovatelské mise EU. Uvedl, že když psal do tisku, jeho smlouva skončila. Pokud měla omezení týkající se komentářů pozorovatelů EU ke sdělovacím prostředkům platit i nadále, a to buď trvale, nebo po určitou dobu po skončení smlouvy, mělo by to být jasně uvedeno ve smlouvě nebo v kodexu chování. Prohlášení Komise ve svém stanovisku veřejnému ochránci práv, že pozorovatelé EU „nesmějí při svém veřejném vyjadřování odkazovat na pozorovatelskou misi EU a připomínky v průběhu své mise“, není v kodexu chování nikde obsaženo. I kdyby byl zahrnut do kodexu chování, formulace „v průběhu jejich mise“znamená, že jakékoli takové omezení by platilo pouze do konce smlouvy pozorovatele EU.

19. Stěžovatel poukázal na to, že takzvaná kritéria pro registraci jako účastníka fóra pozorovatelů EU nebyla formulována stejným způsobem v e-mailu, který obdržel od organizátora fóra, a ve stanovisku Komise určeném veřejné ochránkyni práv. V každém případě nebyl nikdy informován o tom, že se na něj vztahuje "negativní doporučení","připomenutí kodexu chování"nebo "probíhající stížnost". Kromě toho byl stěžovateli zaslán e-mail o nadcházejícím fóru pozorovatelů EU státním zaměstnancem, který zastupoval jeho národní kontaktní místo. Tato osoba by zjevně stěžovateli nezaslala e-mail, pokud by si byla vědoma toho, že stěžovatel je jedním z "nedoporučených"pozorovatelů nebo že spadá do jiné "vyloučené"kategorie.

20. Podle názoru stěžovatele si Komise může skutečně svobodně zvolit, se kterými zúčastněnými stranami chce konzultovat. Byl však informován, že kromě něj byli na fórum pozváni všichni ostatní pozorovatelé, kteří se zúčastnili volební pozorovatelské mise EU v roce 2010, s výjimkou těch, kteří byli základním týmem mise formálně vyhodnoceni jako „nevhodní“pro další volební pozorovatelské mise EU.

21. Stěžovatel měl za to, že je jasné, že Komise přijala správní rozhodnutí, které se dotýká jeho zájmů, neboť rozhodla, že porušil kodex chování: Ve svém stanovisku veřejnému ochránci práv Komise výslovně uvedla, že „Komise měla za to, že vzhledem k incidentu týkajícímu se zveřejnění v [...] novinách stěžovatel nesplnil třetí kritérium“.

Předběžné posouzení veřejné ochránkyně práv vedoucí k návrhu smírného řešení

22. Stěžovatel ve svém vyjádření tvrdí, že kodex chování se použije pouze v průběhu pozorovatelské mise (bod 18). Veřejný ochránce práv nemůže tento argument přijmout. Zaprvé uvádí, že samotný kodex chování neobsahuje žádné výslovné omezení jeho časové působnosti. Zadruhé, některá pravidla kodexu chování jsou formulována tak, aby byla jasně použitelná i po skončení pozorovatelské mise EU [1]. V neposlední řadě zvažování účelu kodexu chování vede k závěru, že se vztahuje na chování pozorovatelů EU po skončení mise v rozsahu, v jakém by toto chování mohlo negativně ovlivnit dokončenou misi nebo budoucí mise.

23. I když je tedy zřejmé, že se kodex chování vztahuje na činnost pozorovatelů EU po skončení mise, je důležité, aby uplatňování těchto pravidel respektovalo právo na řádnou správu stanovené v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie [2]. Toto právo výslovně zahrnuje právo být vyslechnut před přijetím individuálního aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení a povinnost správního orgánu odůvodnit svá rozhodnutí. Právo na řádnou správu je dále rozpracováno v Evropském kodexu řádné správní praxe [3]. Článek 16 uvedeného kodexu („Právo být vyslechnut a vyjadřovat se“) stanoví, že v případech, kdy se jedná o práva nebo zájmy jednotlivců, úředník zajistí, aby bylo ve všech fázích rozhodovacího postupu dodržováno právo na obhajobu, a že každý jednotlivec z řad veřejnosti má právo v případech, kdy musí být přijato rozhodnutí ovlivňující jeho práva nebo zájmy, předložit písemné připomínky a v případě potřeby před přijetím rozhodnutí předložit ústní vyjádření. Článek 20 („Oznámení rozhodnutí“) stanoví, že rozhodnutí, která se dotýkají práv nebo zájmů jednotlivých osob, se oznamují písemně a že tato rozhodnutí se nesdělují jiným zdrojům, dokud nejsou dotčené osoby informovány.

24. Komise tvrdila, že její zjištění, že stěžovatel porušil kodex chování, nebylo "správním rozhodnutím"ovlivňujícím zájmy stěžovatele, protože se týkalo pouze jeho účasti na fóru pozorovatelů EU. Komise se proto domnívá, že její zjištění nemuselo být stěžovateli sděleno.

25. Veřejná ochránkyně práv se domnívala, že zjištění Komise, že stěžovatel porušil kodex chování, který byl sdělen společnosti Transtec, aby společnost Transtec nepozvala stěžovatele na fórum pozorovatelů EU, bylo skutečně "rozhodnutím"ve smyslu "jednotlivého opatření"nepříznivě ovlivňujícího zájmy stěžovatele [4]. Toto rozhodnutí vedlo k tomu, že stěžovatel nebyl pozván na fórum pozorovatelů EU, což je událost, o jejíž účast stěžovatel výslovně požádal.

26. Veřejná ochránkyně práv rovněž shledala nepřesvědčivým argument Komise, že její zjištění se týkalo pouze účasti stěžovatele na fóru pozorovatelů EU, přičemž samotným účelem fóra bylo lépe připravit pozorovatele na budoucí mise umožněním výměny postupů a zkušeností. Veřejná ochránkyně práv rovněž zjistila, že i když Komise stěžovatele výslovně nevyloučila z budoucích volebních pozorovatelských misí EU, lze se důvodně domnívat, že tím, že své zjištění sdělila rovněž vnitrostátním orgánům, které předběžně vybraly nejkvalifikovanější vnitrostátní kandidáty na pozici pozorovatelů EU, byly šance stěžovatele na výběr do budoucích volebních pozorovatelských misí EU ovlivněny postojem Komise.

27. Komise stěžovateli neposkytla možnost předložit připomínky před přijetím rozhodnutí, že porušil kodex chování. Porušil tak článek 16 evropského kodexu řádné správní praxe a čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny základních práv Evropské unie.

28. Pokud jde o sdělení svého rozhodnutí stěžovateli, Komise pověřila vnitrostátní orgány úkolem sdělit mu zjištění Komise. I když v zásadě není nevhodné, aby Komise tímto úkolem pověřila vnitrostátní orgány, měla zajistit, aby její rozhodnutí bylo stěžovateli skutečně sděleno (například vyžádáním kopie sdělení stěžovateli). Komise však nezajistila, aby vnitrostátní orgány sdělily stěžovateli svá zjištění. Komise tím, že nezajistila, aby její rozhodnutí bylo stěžovateli řádně sděleno, porušila čl. 20 odst. 1 Evropského kodexu řádné správní praxe.

29. Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že stěžovatel rovněž tvrdil, že jeho kolegové pozorovatelé se dozvěděli o jeho údajném porušení kodexu chování a o jeho údajném vyloučení z budoucích volebních pozorovatelských misí EU dříve, než se o nich dozvěděl. Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že stěžovatel nepředložil na podporu svého tvrzení v tomto ohledu žádné důkazy. Veřejná ochránkyně práv rovněž poznamenala, že i když je pravda, že pokud by Komise sdělila tyto informace svým kolegům z řad pozorovatelů, jistě by to představovalo nesprávný úřední postup, skutečností zůstává, že o zjištění porušení kodexu chování v rozhodné době věděla nejen Komise, ale také vnitrostátní orgány. Vzhledem k tomu, že v tomto ohledu nebyly předloženy žádné konkrétní důkazy, nelze předpokládat, že informace, pokud byly sděleny těmto třetím stranám, nutně pocházely od Komise [5].

30. Veřejná ochránkyně práv však konstatovala, že Komise sdělila zjištění alespoň jedné třetí straně předtím, než se o něm stěžovatel dozvěděl, konkrétně externímu organizátorovi fóra pozorovatelů EU. To představuje porušení čl. 20 odst. 2 evropského kodexu řádné správní praxe.

Návrh přátelského řešení

31. Na základě výše uvedených úvah předložila veřejná ochránkyně práv tento návrh smírného řešení:

S ohledem na analýzu a zjištění veřejné ochránkyně práv by Komise mohla přezkoumat své postupy pro zjištění porušení kodexu chování volebních pozorovatelských misí EU, včetně postupů pro oznámení takového rozhodnutí a umožnění slyšení dotčené osoby.

Pokud jde o tento případ, Komise by mohla stěžovateli umožnit, aby předložil své argumenty proti zjištění porušení kodexu chování volebních pozorovatelských misí EU, a mohla by zajistit, aby tyto argumenty byly řádně řešeny.

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv po jeho smírném návrhu řešení

32. Ve své odpovědi na návrh smírného řešení veřejného ochránce práv Komise tvrdila, že stěžovatel nebyl penalizován a že jeho kandidatura bude zohledněna při budoucích volebních pozorovatelských misích EU. Podle Komise je hodnotící záznam stěžovatele v seznamu volebních pozorovatelských misí EU "doporučen jako dlouhodobý pozorovatel (LTO) pro budoucí mise".

33. Podle názoru Komise stěžovatel plně předložil své argumenty k této otázce v dopise ze dne 6. prosince 2010. Komise informovala stěžovatele přímo o svém postoji e-mailem ze dne 21. března 2012, v němž uvedla, že „pro službu EK pro nástroje zahraniční politiky, která je pověřena výběrem pozorovatelů do volebních pozorovatelských misí EU, zůstáváte plně způsobilým kandidátem na budoucí volební pozorovatelské mise EU. V tomto ohledu upozorňujeme, že u pozic krátkodobých a dlouhodobých pozorovatelů musíte být předem vybráni národním kontaktním místem.“Podle Komise stěžovatel potvrdil přijetí tohoto sdělení prostřednictvím e-mailu, v němž Komisi poděkoval.

34. Komise dále uvedla, že v současné době přezkoumává několik postupů týkajících se volebních pozorovatelských misí EU, včetně revize kodexu chování a postupu hodnocení pozorovatelů.

35. Ve svých připomínkách k odpovědi Komise stěžovatel uvedl, že obecně souhlasí s odpovědí Komise na návrh smírného řešení a s jejím e-mailem ze dne 21. března 2012. Stěžovatel poděkoval veřejnému ochránci práv za jeho úsilí.

36. Pokud jde o otázku, zda je „doporučen jako dlouhodobý pozorovatel (LTO) pro budoucí mise“, stěžovatel uvedl, že kontaktoval své národní kontaktní místo, které má na starosti doporučení volebních pozorovatelů pro volební pozorovatelské mise EU z jeho země. Kontaktní místo ho informovalo, že vzhledem k nedávným finančním omezením v kombinaci s velkým počtem dobrovolníků na seznamu pozorovatelů je pravděpodobné, že může uplynout poměrně dlouhá doba, než ho doporučí na další misi. Vzhledem k tomu, že je stěžovatel toho názoru, že je od července 2010 vyloučen z účasti na volebních pozorovatelských misích EU, chce proto požádat Komisi, aby mu v případě, že nebude doporučen národním kontaktním místem, nabídla každoročně jednu misi dlouhodobého pozorovatele.

37. Stěžovatel rovněž předložil Komisi určitá doporučení, pokud jde o přezkum jejích postupů týkajících se volebních pozorovatelských misí EU.

Posouzení veřejného ochránce práv po jeho návrhu smírného řešení

38. Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že stěžovatel je i nadále plně způsobilým kandidátem na budoucí volební pozorovatelské mise EU. Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatuje, že s ohledem na odpověď Komise na návrh smírného řešení se zdá, že si stěžovatel již nepřeje zabývat se otázkou, jak Komise řešila tento aspekt případu. Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že Komise tento aspekt projednávané věci v podstatě vyřešila.

39. Pokud jde o žádost stěžovatele, aby mu Komise každoročně nabídla jednu misi jako dlouhodobému pozorovateli, veřejná ochránkyně práv se domnívá, že tato žádost nespadá do oblasti působnosti navrhovaného smírného řešení, a to bez ohledu na skutečnost, že národní kontaktní místo jej nemusí každý rok předběžně vybrat na mise (vzhledem k finančním omezením a velkému počtu dobrovolníků uvedených výše). Veřejný ochránce práv se proto nebude návrhem stěžovatele řídit.

40. Pokud jde o postupy Komise pro zjištění porušení kodexu chování, veřejná ochránkyně práv vítá přezkum, který Komise v současné době provádí. Přezkum v podstatě provádí příslušnou část návrhu smírného řešení.

41. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že by mohlo být užitečné, aby Komise při revizi kodexu chování a postupu hodnocení pozorovatelů zohlednila článek 41 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i články 16 a 20 Evropského kodexu řádné správní praxe. Veřejný ochránce práv učiní v tomto ohledu další poznámku.

B. K údajnému neposkytnutí odpovědi na žádost o informace

Posouzení veřejného ochránce práv

42. Vzhledem k omluvě a vysvětlením Komise poskytnutým ve stanovisku veřejnému ochránci práv nejsou v souvislosti s tímto aspektem stížnosti odůvodněna žádná další šetření.

C. K nárokům

43. Stěžovatel tvrdil, že Komise by jej měla 1) informovat o jakémkoli rozhodnutí týkajícím se jeho souladu s kodexem chování volebních pozorovatelských misí EU; a 2) umožnit mu, aby toto rozhodnutí napadl.

Posouzení veřejného ochránce práv

44. Vzhledem k tomu, že se Komise tímto aspektem věci v podstatě zabývala, není namístě se těmito tvrzeními dále zabývat.

D. Závěry

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá těmito závěry:

Komise případ vyřešila, pokud jde o osobní situaci stěžovatele.

Komise uplatňuje smírné řešení navržené veřejnou ochránkyní práv, pokud jde o obecný postup pro zjištění porušení kodexu chování.

Pokud jde o žádost o informace, nejsou odůvodněna žádná další šetření.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Další poznámky

Komise by mohla při přezkumu kodexu chování a postupu hodnocení pozorovatelů zohlednit článek 41 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i články 16 a 20 Evropského kodexu řádné správní praxe.

 

P. Nikiforos Diamandouros

Ve Štrasburku dne 7. září 2012.

---

[1] Kodex chování obsahuje mimo jiné tyto pokyny: „pozorovatelé zachovávají při výkonu svých povinností přísnou nestrannost a nikdy nevyjadřují předpojatost nebo preferenci ve vztahu k vnitrostátním orgánům, stranám, kandidátům ani ve vztahu k jakýmkoli sporným otázkám ve volebním procesu; ... Pozorovatelé se zdrží jakýchkoli osobních nebo předčasných připomínek ke svým připomínkám pro sdělovací prostředky nebo jiné zainteresované osoby, ale měli by prostřednictvím určeného styčného úředníka nebo mluvčího poskytovat obecné informace o povaze své činnosti jako pozorovatelé“(zdůraznění doplněno veřejným ochráncem práv).

[2] K dispozici na adrese: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2010:083:0389:0403:en:PDF

[3] K dispozici na adrese: http://www.ombudsman.europa.eu/resources/code.faces

[4] Otázka, zda se jedná o „rozhodnutí“ v tom smyslu, že jej stěžovatel mohl napadnout v řízení před Tribunálem, nevyvstává v řízení před veřejným ochráncem práv.

[5] Viz rozhodnutí veřejného ochránce práv ve věci 1342/2007/FOR, bod 67, k dispozici na adrese: http://www.ombudsman.europa.eu/cases/decision.faces/en/3972/html.bookmark