# Rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv o ukončení šetření stížnosti 2409/2010/RT na Evropskou komisi
- Autor: Evropský veřejný ochránce práv
- Datum: 2012-08-30T00:01+02:00[Europe/Paris]
- [URL](https://www.ombudsman.europa.eu/cs/decision/cs/11738)
---
Skutečnosti předcházející stížnosti
-----------------------------------

**1.** Dne 17. února 2010 podal stěžovatel Evropské komisi stížnost na porušení právních předpisů proti orgánům Spojeného království. Stěžovatel poukázal na to, že orgány Spojeného království nedodržely ustanovení směrnice 85/337/EHS o posuzování vlivů na životní prostředí[\[1\]](#_ftn1 ""){#_ftnref1} (dále jen "směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí") týkající se záměru výstavby bývalé skládky nebezpečného chemického odpadu v Glebelands, Newport, Wales. Součástí projektu je výstavba školy, která je již v provozu a je součástí bytové zástavby. Podle stěžovatele orgány Spojeného království neprovedly prověření vlivů na životní prostředí, aby posoudily potřebu posouzení vlivů na životní prostředí pro daný záměr. To bylo v rozporu s ustanoveními právních předpisů EU.

**2.** Dne 12. března 2010 Komise potvrdila přijetí stížnosti stěžovatele na porušení právních předpisů, která byla zaevidována pod referenčním číslem CHAP (2010) 530. Dále uvedla, že nemá v úmyslu podat stížnost orgánům Spojeného království. Komise poskytla stěžovateli jeden měsíc na předložení jeho připomínek.

**3.** Ve dnech 23. března, 8. dubna a 21. května 2010 poskytl stěžovatel Komisi doplňující informace na podporu své stížnosti na protiprávní jednání.

**4.** Komise odpověděla dopisem ze dne 23. června 2010. Stěžovateli sdělila, že má v úmyslu jeho stížnost na porušení právních předpisů uzavřít.

**5.** Ve dnech 22. července, 3. září a 30. září 2010 stěžovatel reagoval na záměr Komise uzavřít spis týkající se protiprávního jednání. Zopakoval obvinění, která vznesl proti orgánům Spojeného království.

**6.** Dopisem ze dne 30. září 2010 informovala Komise stěžovatele, že trvá na svém předchozím rozhodnutí uzavřít spis týkající se protiprávního jednání.

**7.** Stěžovatel se v této věci znovu obrátil na Komisi dne 14. října 2011.

**8.** Dne 11. listopadu 2010 se stěžovatel obrátil na veřejného ochránce práv.

Předmět šetření
---------------

**9.** Stěžovatel ve své stížnosti veřejnému ochránci práv předložil následující tvrzení a tvrzení.

#### Tvrzení

Komise řádně neodůvodnila své rozhodnutí uzavřít jeho stížnost na porušení právních předpisů proti orgánům Spojeného království.

#### Nárok

Komise by měla znovu otevřít jeho stížnost na porušení právních předpisů a poskytnout věcnou odpověď na jeho obavy.

Šetření
-------

**10.** Dne 7. prosince 2010 zahájila veřejná ochránkyně práv šetření a požádala Komisi, aby do 31. března 2011 vydala stanovisko.

**11.** Ve dnech 25. ledna a 21. února 2011 předal stěžovatel útvarům veřejného ochránce práv další informace a dokumenty.

**12.** Po obdržení dokumentů stěžovatele bylo stěžovateli zasláno stanovisko Komise ze dne 4. dubna 2011 s výzvou k předložení připomínek. V tomto stanovisku Komise uvedla, že dne 30. března 2011 zaslala orgánům Spojeného království dopis, v němž požádala o objasnění obav stěžovatele uvedených v jeho stížnosti na porušení právních předpisů.

**13.** Stěžovatel zaslal své připomínky ke stanovisku Komise dne 26. dubna 2011. Následně zaslal veřejnému ochránci práv kopii dopisu Komise ze dne 8. července 2011, v němž jej Komise informovala o svém záměru uzavřít jeho stížnost pro porušení právních předpisů. Vyzvala stěžovatele, aby předložil své připomínky ve lhůtě jednoho měsíce. Dne 8. srpna 2011 stěžovatel odpověděl na výše uvedenou výzvu Komise a zaslal své připomínky, jejichž kopii rovněž předal útvarům veřejného ochránce práv.

**14.** Dne 14. září 2011 Komise informovala útvary veřejné ochránkyně práv, že má v úmyslu doplnit své původní stanovisko ke stížnosti, jakmile posoudí nová podání stěžovatele ze dne 8. srpna 2011.

**15.** Dne 11. listopadu 2011 zaslal stěžovatel Komisi další dopis týkající se předmětu jeho stížnosti.

**16.** Dne 18. listopadu 2011 zaslala Komise veřejnému ochránci práv své doplňující stanovisko ke stížnosti, které bylo postoupeno stěžovateli s výzvou k předložení připomínek.

**17.** Dne 5. ledna 2012 zaslal stěžovatel své připomínky k doplňujícímu stanovisku Komise.

**18.** Dne 7. února 2012 Komise informovala stěžovatele a veřejného ochránce práv, že uzavřela stížnost stěžovatele na orgány Spojeného království.

Analýza a závěry veřejného ochránce práv
----------------------------------------

### A. Údajné nesprávné odůvodnění rozhodnutí o uzavření spisu pro nesplnění povinnosti

#### Argumenty předložené veřejnému ochránci práv[\[2\]](#_ftn2 ""){#_ftnref2}

**19.** Ve své stížnosti veřejnému ochránci práv stěžovatel tvrdil, že Komise řádně nezvážila všechny podpůrné důkazy, než se rozhodla neřídit se jeho případem nesplnění povinnosti u orgánů Spojeného království.

**20.** V tomto ohledu stěžovatel uvedl, že v roce 2000 orgány Spojeného království*v zásadě*"udělily rámcové stavební povolení pro rozvoj projektu Glebelands (který zahrnoval výstavbu školy a obytných domů), a to navzdory obavám veřejnosti z nedostatku podrobného průzkumu lokality a veřejných konzultací. Podle stěžovatele podléhalo původní stavební povolení plánovacím podmínkám a vyhrazeným záležitostem, které vedly k vícestupňovému stavebnímu povolení zahrnujícímu několik plánovacích žádostí. V případě vícestupňového povolení by posouzení vlivů na životní prostředí mělo být provedeno před udělením předběžného územního povolení, před schválením vyhrazených záležitostí nebo před následným odstraněním nebo změnou podmínek plánování. Kromě toho měl být projekt rovněž prověřen při změně územního rozhodnutí ve dvou významných a následných okamžicích. V tomto ohledu stěžovatel uvedl, že původní rozhodnutí o územním plánování vydané v roce 2000 bylo znovu vydáno v červnu 2002. Kromě toho orgány Spojeného království v listopadu 2008 provedly další změnu původního stavebního povolení tím, že umožnily, aby se původní jednofázový projekt stal dvoufázovým projektem (školní areál a bytový areál). Orgány Spojeného království však v žádné z těchto fází neprovedly prověřování EIA.

**21.** Stěžovatel rovněž poukázal na to, že původní stavební povolení bylo uděleno pro celý projekt. V souladu s tím byla sanační strategie schválena pro lokalitu výstavby jako celek. Nicméně v roce 2008, kdy místní orgány souhlasily s rozdělením projektu do dvou fází (školní areál a obytný dům), Loterie's Reen, která prochází staveništěm a vypouští se do řeky Usk, nebyla zahrnuta do žádné z těchto lokalit. Stěžovatel poukázal na to, že Reen Loterie představuje "klíčovou*cestu kontaminace".* Podle jeho názoru nebylo možné použít původně schválený projekt na školní areál nezávisle na obytném sídlišti, aniž by byla zvláštní oblast ochrany řeky Usk (dále jen „SAC") ohrožena znečištěním.

**22.** Komise ve svém stanovisku nejprve poukázala na to, že dosud neuzavřela spis stěžovatele týkající se protiprávního jednání. V tomto ohledu vysvětlila, že dne 12. března 2010 navrhla uzavření spisu vzhledem k tomu, že „z*šetření s orgány Spojeného království týkajícího se téměř desetiletého stavebního povolení pro výstavbu, která je nyní postavena a uvedena do provozu, by bylo možné získat jen málo".* Stěžovatel měl měsíc na to, aby předložil své připomínky. V následném telefonickém rozhovoru se stěžovatelem Komise objasnila, že „neexistuje*žádný zájem na zahájení řízení o nesplnění povinnosti proti orgánům Spojeného království v souvislosti s rozhodnutím přijatým v roce 2000, ledaže by stěžovatel mohl předložit důkazy o možném znečištění z lokality, které vyžadovalo opatření v roce 2010".* Vzhledem k tomu, že stěžovatel tyto důkazy nepředložil, informovala jej Komise dopisem ze dne 30. září 2010 o svém záměru uzavřít řízení o nesplnění povinnosti. Následně stěžovatel reagoval dopisy ze dne 30. září a 14. října 2010. Komise zdůraznila, že nemůže posoudit tuto další korespondenci a odpovědět na ni dříve, než stěžovatel předloží tuto stížnost veřejnému ochránci práv. Jeho spis týkající se protiprávního jednání tak zůstal po celé toto období otevřený.

**23.** Pokud jde o podstatu tvrzení stěžovatele vůči orgánům Spojeného království, Komise zdůraznila, že stěžovateli poskytla úplnou a odůvodněnou odpověď. V tomto ohledu uvedla, že směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí[\[3\]](#_ftn3 ""){#_ftnref3} vyžaduje, aby členské státy provedly posouzení vlivů na životní prostředí u záměrů, které mohou mít významný dopad na životní prostředí, před vydáním povolení. Posouzení vlivů na životní prostředí je povinné u záměrů uvedených v příloze I směrnice EIA. Pokud jde o záměry uvedené v příloze II směrnice EIA, musí členské státy stanovit potřebu posouzení vlivů na životní prostředí případ od případu nebo stanovením prahových hodnot a kritérií. Posuzovací pravomoc členských států v tomto ohledu však musí být vykonávána v mezích a v oblasti působnosti směrnice EIA.

**24.** V souvislosti s řízením o nesplnění povinnosti stěžovatele se Komise domnívala, že ačkoli ani rezidenční, ani školní zástavba nejsou konkrétně uvedeny v žádné z příloh směrnice EIA, tento zástavba obecně spadá do přílohy II směrnice EIA (u níž není posouzení vlivů na životní prostředí povinné, ale musí být posuzováno případ od případu). Komise dále uvedla, že se zdá, že nebylo provedeno žádné formální prověření, pokud jde o rozvoj Glebelands, které by mohlo být žadateli poskytnuto písemně.

**25.** Komise dále vysvětlila, že si je vědoma toho, že Spojené království v posledních deseti letech řádně neprovedlo směrnici EIA. V důsledku toho předložila Soudnímu dvoru řadu případů porušení právních předpisů vůči Spojenému království[\[4\].](#_ftn4 ""){#_ftnref4} Účetní dvůr potvrdil postoj Komise a objasnil, že: i) pokud je vydáno vícestupňové povolení zahrnující základní a vyhrazené záležitosti, musí vnitrostátní orgány zvážit potřebu posouzení vlivů na životní prostředí v každé fázi; a ii) vnitrostátní orgány by měly zaznamenávat a zpřístupňovat veřejnosti záznamy o prověřování vývoje uvedeného v příloze II směrnice EIA. Vnitrostátní právní předpisy Spojeného království byly následně změněny tak, aby byly v souladu s výše uvedeným rozsudkem Soudního dvora.

**26.** Podle názoru Komise výše uvedená řízení o nesplnění povinnosti proti orgánům Spojeného království objasnila vnitrostátní prováděcí povinnosti a rovněž vysvětlila, proč „by*bylo nepřiměřené, aby Komise znovu procházela stejné důvody se spisem stěžovatele o nesplnění povinnosti".* Komise navíc nebyla přesvědčena o tom, že orgány Spojeného království měly provést zjišťovací šetření EIA v letech 2002 a 2008, kdy bylo přezkoumáno dotčené původní stavební povolení. Podle názoru Komise se zdá, že ani jedno z těchto rozhodnutí zjevně nevyvolává potřebu nového povolení, a tudíž opětovné posouzení potřeby posouzení vlivů na životní prostředí, jak tvrdil stěžovatel. Orgány Spojeného království však mohly znovu posoudit potřebu posouzení vlivů na životní prostředí v roce 2003, kdy bylo rozhodnuto o vyhrazených záležitostech (a nikoli v letech 2002 a 2008, jak tvrdil stěžovatel). V té době, tedy v roce 2003, však vnitrostátní prováděcí právní předpisy obecně nebyly v souladu s ustanoveními směrnice EIA[\[5\],](#_ftn5 ""){#_ftnref5} zatímco nyní tomu tak je.

**27.** Komise dále uvedla, že bez důkazů o skutečném znečištění z lokality blízkých vod nebo poškození přilehlé lokality sítě Natura 2000[\[6\]](#_ftn6 ""){#_ftnref6} "neexistuje*žádný živý problém, kvůli kterému by Komise zahájila řízení o nesplnění povinnosti".* V tomto ohledu je vybudován a zprovozněn hlavní vývoj, a to škola. Neprovedení řádného prověření, i kdyby bylo prokázáno, by tedy bylo bez schůdného prostředku nápravy, pokud nelze prokázat, že by měla být případně přijata určitá opatření k nápravě stávajícího zdroje znečištění.

**28.** Na základě informací, které má Komise k dispozici, Komise uvedla, že lokalita byla zřejmě obnovena před výstavbou školy a že plán sanace byl orgánu územního plánování předložen před udělením souhlasu. Kromě toho stěžovatel ve své korespondenci předložil obecné připomínky kritizující proces nápravy, aniž by uvedl podstatné obavy, které by odůvodňovaly vznesení této otázky u orgánů Spojeného království. Komise předložila stěžovateli výše uvedená stanoviska v dopisech ze dne 23. června a 30. září 2010. V tomto okamžiku měla Komise v úmyslu případ uzavřít. Ve svém dopise ze dne 30. září 2010[\[7\]](#_ftn7 ""){#_ftnref7} však stěžovatel poprvé vznesl "potenciální *problém, že sanační proces neřeší cestu znečišťování, Lotery's Reen".* Komise proto požádala žadatele o další informace o úrovních kontaminace v závodě Lotery's Reen. Odpověděl dopisem ze dne 14. února 2011, v němž uvedl, že v územním rozhodnutí je Loterie Ren označena za významný způsob znečišťování, který by měl být uzavřen a umístěn do nového betonového lůžka, aby se zabránilo znečištění před dokončením sanačních prací. Podle jeho názoru k tomu nedošlo a znečištění z přilehlé bývalé skládky tak mohlo uniknout do Reenu, a tím do SAC řeky Usk. Stěžovatel rovněž předložil důkazy o jednom případu kontaminace, kdy se zdálo, že znečištění vstoupilo do Reenu během sanace lokality. Stěžovatel dále uvedl, že nebyla prováděna pravidelná kontrola lokality, kterou vyžadovaly orgány.

**29.** S ohledem na výše uvedené skutečnosti požádala Komise orgány Spojeného království, aby objasnily výše uvedené argumenty stěžovatele prostřednictvím mechanismu EU Pilot. Komise však nepovažuje za užitečné zabývat se hlavním tvrzením stěžovatele týkajícím se neprovedení řádného prověření Glebelands Development před vydáním stavebního povolení v roce 2000.

**30.** Komise dospěla k závěru, že vyčká na odpověď orgánů Spojeného království, pokud jde o Lotery's Reen, a po obdržení této odpovědi přijme další rozhodnutí v dané věci.

**31.** Ve svých dalších dopisech a připomínkách stěžovatel nejprve objasnil, "proč*se obrátil na veřejného ochránce práv o pomoc podáním stížnosti na Komisi".* V tomto ohledu uvedl, že na rozdíl od předchozích dopisů Komise ho dopis ze dne 30. září 2010 nevyzval k předložení dalších připomínek. Neměl tedy žádný důvod se domnívat, že jeho spis týkající se protiprávního jednání zůstane otevřený.

**32.** Stěžovatel prohlásil, že je potěšen iniciativou Komise kontaktovat orgány Spojeného království, pokud jde o kontaminaci Lotery's Reen. Poukázal však na to, že existují důležité nevyřešené otázky, které nebyly zohledněny a které vzbuzují obavy, jako jsou tyto: a) orgány Spojeného království neprovedly řádné prověření navrhovaného záměru před vydáním předběžného stavebního povolení v roce 2000; b) orgány Spojeného království se vyhnuly mnoha příležitostem (zejména v letech 2002 a 2008) legalizovat záležitosti EIA týkající se rozvoje Glebelands a nezajistily, aby byl sanační plán před zahájením prací na místě zcela dokončen; c) pravděpodobné dopady rozvoje Glebelands na životní prostředí dosud nebyly stanoveny a strategie sanace půdy nebyla plně provedena.

**33.** Stěžovatel ocenil úsilí Komise o podporu dodržování směrnice EIA. Není však přesvědčen, že orgány Spojeného království plně přijaly ustanovení výše uvedené směrnice. V tomto ohledu nepřiměřeně vysoké náklady na právní kroky ve Spojeném království a omezené lhůty, v nichž lze opatření nebo rozhodnutí o plánování veřejného subjektu napadnout u soudů, umožňují orgánům Spojeného království uplatňovat „pochybné*výklady práva".*

**34.** Podle názoru stěžovatele by Komise měla zahájit řízení o nesplnění povinnosti proti orgánům Spojeného království vzhledem k tomu, že rozvoj Glebelands jako celek nebyl dokončen, a to i přesto, že škola, která zahrnuje jednu část rozvoje, je nyní používána.

**35.** Ve svém dalším dopise ze dne 8. července 2011 Komise uvedla, že požádala orgány Spojeného království, aby poskytly vysvětlení ohledně možné kontaminace zvláštní oblasti ochrany řeky Usk. Komise se orgánů Spojeného království dotázala na následující argumenty stěžovatele: a) místní plánovací orgán přislíbil, že kvalita životního prostředí lokality bude pravidelně monitorována, zejména pokud jde o kvalitu vody v Reenu a přilehlé SAC řeky Usk, ale tento slib nebyl splněn; b) Loterie je Reen nebyl přesměrován přes plně betonem lemovaný kanál a nadále krmí řeku Usk SAC s kontaminanty uvolňovanými z výkopových prací na místě; a c) zda bylo provedeno posouzení dopadů prací na lokalitu projektu na řece Usk.

**36.** Komise byla toho názoru, že odpověď orgánů Spojeného království[\[8\]](#_ftn8 ""){#_ftnref8} na výše uvedené otázky byla uspokojivá. V tomto ohledu Komise uvedla, že na základě informací poskytnutých orgány Spojeného království byly lokalita a jakost vody v oblasti Reen loterie a v řece Usk monitorovány. Zdá se, že poskytnuté výsledky naznačují, že neexistují žádné otázky vzbuzující podstatné obavy. Orgány Spojeného království připustily, že Reen nebyl skutečně přesměrován do plně konkrétního kanálu, ale že by to zůstalo podmínkou stavebního povolení, pokud a kdy začne druhá fáze výstavby, neboť by to byla fáze, která by měla dopad na Reen. Dále bylo provedeno odpovídající posouzení možných účinků vývoje na sousední zvláštní oblasti ochrany.

**37.** Komise zopakovala, že nezahájí nové řízení o nesplnění povinnosti, pokud jde o to, že místní orgány Spojeného království nezaznamenaly své rozhodnutí nepožadovat posouzení vlivů na životní prostředí, vzhledem k tomu, že tato záležitost je ve vnitrostátním právu od roku 2000 napravena. V neposlední řadě Komise uvedla, že otázku nepřiměřených nákladů na soudní přezkum ve Spojeném království postoupila Soudnímu dvoru v Lucembursku jako porušení směrnice EIA[\[9\].](#_ftn9 ""){#_ftnref9}

**38.** Komise dospěla k závěru, že nemůže zjistit porušení evropských právních předpisů v oblasti životního prostředí ani důkazy o tom, že orgány neprovedly odpovídající posouzení nebo monitorování lokality před obdobím nebo během období, kdy byly dokončeny stavební práce. Komise proto navrhla případ uzavřít, ale předtím vyzvala stěžovatele, aby se k této věci vyjádřil.

**39.** V reakci na výše uvedenou výzvu Komise předložil stěžovatel dne 8. srpna 2011 velmi podrobné připomínky, v nichž zopakoval tvrzení, která vznesl proti orgánům Spojeného království.

**40.** Ve svém doplňujícím stanovisku, které bylo vypracováno v návaznosti na výše uvedené připomínky stěžovatele a poté zasláno veřejnému ochránci práv, dospěla Komise k závěru, že neexistují žádné další důvody pro pokračování v řízení o nesplnění povinnosti vedeném stěžovatelem. Komise zdůraznila, že cílem jejích pravomocí v oblasti porušování právních předpisů je napravit pokračující porušování práva EU a netrestat členské státy za možná porušení právních předpisů v minulosti, a to i v případech, kdy byla tato porušení jasně prokázána, a zejména v případech, kdy byly vyřešeny základní příčiny minulých porušení právních předpisů.

**41.** Komise dále poukázala na to, že případná porušení vnitrostátního plánovacího procesu Spojeného království (jako je ověření sanační strategie pro danou lokalitu) uvedená stěžovatelem nespadají do pravomoci Komise, pokud nelze prokázat, že v důsledku toho došlo k porušení jedné ze směrnic EU. Na základě poskytnutých informací dospěla Komise k závěru, že v důsledku provedených prací neexistují žádné důkazy o znečištění nebo možných dopadech na zvláštní oblast ochrany řeky Usk, které by mohly vést k porušení práva EU (např. v oblasti znečištění podzemních vod, směrnice o stanovištích).

**42.** S ohledem na výše uvedené dospěla Komise k závěru, že nemůže zahájit řízení o nesplnění povinnosti proti členskému státu na základě údajného možného porušení bez věcných důkazů. Rozhodla se proto uzavřít spis stěžovatele týkající se protiprávního jednání.

**43.** Ve svých velmi podrobných připomínkách k doplňujícímu stanovisku Komise stěžovatel nejprve poukázal na to, že diskreční pravomoc Komise v řízeních o nesplnění povinnosti se nevztahuje na otázky životního prostředí obecně ani na posuzování vlivů na životní prostředí konkrétně, protože újma vyplývající z těchto porušení se nemusí projevit po celá léta, nebo dokonce desetiletí. Domnívá se, že pokud se Komise rozhodne využít své diskreční pravomoci při rozhodování o tom, zda zahájit řízení o nesplnění povinnosti, či nikoli, měla by stěžovateli jasně sdělit, že tato diskreční pravomoc byla uplatněna. Komise tak neučinila, pokud jde o případ předložený stěžovatelem. Veřejná ochránkyně práv by proto měla „neposkytnout Komisi tyto diskreční pravomoci" a zaměřit se na otázku, zda Komise řádně odůvodnila své rozhodnutí neřídit se jeho stížností na porušení právních předpisů proti orgánům Spojeného království.

**44.** Podle názoru stěžovatele, pokud by orgány Spojeného království od roku 2000 podstatně zlepšily právní režim směrnice EIA, existovalo by nyní několik záznamů týkajících se zjišťovacích řízení EIA provedených pro daný záměr.

**45.** Znečištění navíc nebylo relevantní pro cíle řízení rizik procesu posuzování vlivů na životní prostředí. Směrnice EIA se týká procesů prevence znečištění. Komise nevysvětlila, která právní úprava nebo politika jí brání sledovat případná porušení EIA, jichž se dopustil členský stát, s výjimkou případů, kdy existují důkazy o znečištění. V každém případě nebyl pro dotčený projekt vytvořen žádný program monitorování životního prostředí. Neexistuje tedy žádná možnost, že by takové případy znečištění byly hlášeny. Nelze ani dospět k závěru, že lokalita nezpůsobuje znečištění. Žadatel dále tvrdil, že nebylo provedeno odpovídající posouzení potenciálních účinků rozvoje na přilehlou zvláštní oblast ochrany řeky Usk. Kromě toho skutečnost, že společnost Lotery's Reen nebyla přesměrována do plně betonového kanálu, jak předpokládá sanační strategie, znamená, že mezi skládkou a společností Lotery's Reen existuje cesta kontaminace. Lotery's Reen se vyprázdní přímo do SAC řeky Usk. Komise se proto nemůže opírat o prohlášení orgánů Spojeného království, která nejsou podložena příslušnými důkazy.

#### Posouzení veřejného ochránce práv

**46.** Veřejný ochránce práv nejprve připomíná, že podle judikatury soudů Unie má Komise široký prostor pro uvážení při rozhodování o tom, zda proti členskému státu podat žalobu pro údajné porušení práva EU,[či nikoli \[10\].](#_ftn10 ""){#_ftnref10} Tato diskreční pravomoc není omezena na určité oblasti práva EU ani její výkon není podmíněn předchozím prohlášením Komise v tomto smyslu v dané stížnosti na nesplnění povinnosti, jak se zdá, že se stěžovatel domnívá.

**47.** Rozsah mandátu veřejného ochránce práv v souvislosti s takovými stížnostmi je však omezen na zkoumání toho, zda Komise jednala v souvislosti se stížností na nesplnění povinnosti, která jí byla předložena,[s řádnou péčí \[11\].](#_ftn11 ""){#_ftnref11} V tomto ohledu se přezkum veřejného ochránce práv snaží zjistit, zda Komise: a) dodržovala pravidla a postupy stanovené ve sdělení o vztazích se stěžovatelem z roku 2002, pokud jde o porušení práva Společenství (dále jen "sdělení z roku 2002")[\[12\],](#_ftn12 ""){#_ftnref12} jehož cílem je vytvořit jasný a transparentní rámec pro vyřizování stížností na porušení práva; a b) poskytla náležité odůvodnění v reakci na stížnosti na porušení právních předpisů, které jí byly předloženy.

**48.** Veřejná ochránkyně práv konstatuje, že původní tvrzení stěžovatele se týkalo procesních aspektů týkajících se vyřizování jeho stížnosti na porušení právních předpisů Komisí. Komise objasnila, že když se stěžovatel původně obrátil na veřejného ochránce práv, ještě nedospěl k rozhodnutí o jeho stížnosti na porušení právních předpisů. V průběhu šetření veřejné ochránkyně práv požádala Komise orgány Spojeného království, aby poskytly vysvětlení týkající se jednoho aspektu výše uvedené stížnosti na porušení právních předpisů. Odpověď orgánů Spojeného království na výše uvedenou žádost Komise byla zaslána stěžovateli a ten byl vyzván, aby k této záležitosti předložil své připomínky. Po posouzení odpovědi orgánů Spojeného království a připomínek stěžovatele se Komise dne 7. února 2012 rozhodla případ stěžovatele týkající se nesplnění povinnosti uzavřít.

**49.** S ohledem na výše uvedený vývoj se veřejný ochránce práv domnívá, že Komise dodržela procesní požadavky stanovené ve sdělení z roku 2002. Zaprvé podle článku 7 sdělení informovala stěžovatele o krocích podniknutých v reakci na jeho stížnost. Zadruhé poté, co stěžovatel podal stížnost v únoru 2010, mu Komise v červnu 2010 sdělila svůj záměr případ uzavřít. S ohledem na další informace předložené žadatelem však Komise dne 30. března 2011 kontaktovala orgány Spojeného království a rozhodla se případ uzavřít dne 7. února 2012. Z toho vyplývá, že ačkoli Komise nedosáhla výše uvedeného rozhodnutí do jednoho roku ode dne registrace stížnosti, jak požaduje sdělení z roku 2002, její zpoždění bylo odůvodněno kroky přijatými k objasnění skutečností případu v reakci na dodatečné informace poskytnuté stěžovatelem.

**50.** Pokud jde o povinnost Komise poskytnout řádné odůvodnění, veřejná ochránkyně práv chápe, že stížnosti stěžovatele směřují proti rozhodnutí Komise ze dne 7. února 2012 uzavřít jeho stížnost na porušení právních předpisů. Přezkum veřejného ochránce práv se tedy bude týkat pouze tohoto rozhodnutí.

**51.** Nejprve připomíná, že při rozhodování o tom, zda zahájit řízení o nesplnění povinnosti proti členskému státu, a tedy vykonávat svou diskreční pravomoc, musí Komise pečlivě nalézt rovnováhu mezi všemi dotčenými zájmy. Zájmy EU mají podle ustálené judikatury[\[13\]](#_ftn13 ""){#_ftnref13} zajistit plné a řádné uplatňování práva EU členskými státy. To znamená, že při konstatování protiprávního jednání musí Komise v rámci svého prostoru pro uvážení rozhodnout, zda by bylo vhodné zahájit řízení o nesplnění povinnosti, pokud by cíle jednotného dodržování unijního práva mohlo být dosaženo jinak nebo již bylo dosaženo.

**52.** Stěžovatel v podstatě tvrdil, že by Komise měla sledovat řízení o nesplnění povinnosti z těchto důvodů: i) došlo k trvalému porušování směrnice EIA, protože vnitrostátní orgány neprovedly prověřování EIA kdykoli během vícestupňového povolovacího řízení; a ii) v důsledku procesu vnitrostátního plánování došlo k selháním, která mohla vést k možnému znečištění lokality. Stěžovatel rovněž vyjádřil obavy týkající se nepřiměřených nákladů soudního přezkumu ve Spojeném království, pokud jde o porušení směrnice EIA.

**53.** Pokud jde o argument uvedený výše v bodě i), veřejný ochránce práv chápe, že Komise a stěžovatel souhlasí s tím, že došlo k porušení směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí, protože orgány Spojeného království neprovedly prověřování vlivů na životní prostředí u zkoumaného projektu v době, kdy v roce 2000 udělily rámcové povolení projektu. Stěžovatel a Komise se však zřejmě neshodují na době a následné fázi projektu, kdy by toto porušení mohlo být napraveno (bod 26 výše). Komise se nicméně nedomnívá, že by bylo celkově užitečné se tímto aspektem stížnosti stěžovatele dále zabývat, vzhledem k tomu, že: a) vnitrostátní právní předpisy byly mezitím změněny tak, aby byly v souladu s ustanoveními směrnice EIA; a b) takové řízení by nevedlo k žádným praktickým výsledkům, pokud jde o rozvoj Glebelands, vzhledem k tomu, že od té doby uplynulo deset let a projekt již byl alespoň částečně realizován.

**54.** Veřejný ochránce práv je toho názoru, že se v zásadě jedná o uspokojivé odůvodnění rozhodnutí Komise uplatnit svou diskreční pravomoc a nepokračovat ve stížnosti na porušení právních předpisů, která jí byla předložena. Jak správně zdůraznila Komise, její posuzovací pravomoc podle článku 258 SFEU musí být chápána jako prostředek k nápravě porušení unijního práva, a nikoli jako prostředek k potrestání členských států za tato porušení. V projednávané věci bylo neprovedení prověřování EIA orgány Spojeného království již řešeno v rámci několika soudních řízení a vnitrostátní právní předpisy byly odpovídajícím způsobem změněny. Bylo proto rozumné, aby se Komise zdržela stíhání Spojeného království za porušení práva EU, k němuž došlo v určitém okamžiku, s přihlédnutím ke skutečnosti, že orgány Spojeného království následně změnily vnitrostátní právní předpisy. Nové řízení o nesplnění povinnosti týkající se téže záležitosti by bylo bezpředmětné a v rozporu s „effet*utile"*práva EU.

**55.** Komise dále zdůraznila, že i kdyby bylo tvrzené nesplnění povinnosti prokázáno, neprovedl by členský stát řádné prověření bez schůdného opravného prostředku, ledaže by bylo možné prokázat, že by měla být případně přijata určitá opatření k nápravě stávajícího zdroje znečištění. Z tohoto důvodu Komise požádala orgány Spojeného království, aby předložily další informace o možném znečištění SAC na řece Usk. Podle názoru veřejného ochránce práv představovalo toto opatření přiměřenou odpověď na druhý argument stěžovatele.

**56.** Poté, co Komise obdržela od orgánů Spojeného království další informace týkající se monitorování prací provedených na místě, případ uzavřela. Stěžovatel však zřejmě tvrdí, že informace poskytnuté orgány Spojeného království nejsou věcně správné, protože pro dotčený projekt nebyl stanoven žádný program monitorování, který by mohl prokázat, že lokalita nezpůsobuje znečištění. Veřejný ochránce práv nemůže se stěžovatelem souhlasit z následujících důvodů. Orgány Spojeného království Komisi jasně odpověděly, že dotčené znečištění neexistuje. Veřejný ochránce práv nevidí důvod, proč by Komise neměla důvěřovat orgánům Spojeného království, zejména pokud vezme v úvahu skutečnost, že stěžovatel nepředložil objektivní důkazy, které zpochybňují hodnocení provedené vnitrostátními orgány.

**57.** Pokud jde o obavy stěžovatele týkající se nepřiměřených nákladů na soudní přezkum ve Spojeném království, veřejná ochránkyně práv konstatuje, že Komise se již rozhodla předložit tuto záležitost Soudnímu dvoru jako porušení směrnice EIA.

**58.** S ohledem na výše uvedené se veřejná ochránkyně práv domnívá, že Komise poskytla přesné a přiměřené odůvodnění, proč se rozhodla stížnost stěžovatele uzavřít. V souvislosti s tvrzením stěžovatele proto neshledává případ nesprávného úředního postupu. Z toho vyplývá, že jeho návrhovému žádání nelze vyhovět.

### B. Závěry

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následujícím závěrem:

**Nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.**

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

P. Nikiforos Diamandouros

Ve Štrasburku dne 9. července 2012.

*** ** * ** ***

[\[1\]](#_ftnref1 ""){#_ftn1} Směrnice 85/337/EHS o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, Úř. věst. L 175, 5.7.1985, s. 40.

[\[2\]](#_ftnref2 ""){#_ftn2} Tyto argumenty zahrnují argumenty předložené spolu s původní stížností a stanoviskem Komise, které si strany přímo vyměnily, a argumenty předané veřejnému ochránci práv. Pokud je to s ohledem na vývoj případu relevantní, zahrnují výše uvedené argumenty rovněž argumenty předložené ve vyjádření stěžovatele ke stanovisku Komise a argumenty obsažené v doplňujícím stanovisku Komise a ve vyjádření stěžovatele k tomuto stanovisku, je-li to s ohledem na vývoj případu relevantní.

[\[3\]](#_ftnref3 ""){#_ftn3} Ve znění *směrnice Rady 97/11/ES ze dne 3. března 1997, kterou se mění směrnice 85/337/EHS o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí,* Úř. věst. L 73, 14.3.1997, s. 5, a *směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/35/ES ze dne 26. května 2003 o účasti veřejnosti na vypracovávání některých plánů a programů týkajících se životního prostředí a o změně směrnic Rady 85/337/EHS a 96/61/ES, pokud jde o účast veřejnosti a přístup k právní ochraně,* Úř. věst. L 156, 25.6.2003, s. 17.

[\[4\]](#_ftnref4 ""){#_ftn4} Komise odkázala na věci C-508/03, *Komise v. Spojené království* , Sb. rozh. 2006, s. I-3969, a C- 495/08, *Komise v. Spojené království , Sb.* rozh. 2009, s. I-188. Vnitrostátní soudy současně předložily Soudnímu dvoru předběžné žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se téže otázky: Věc C-75/08, *Mellor,* Sb. rozh. 2009, s. I-3799.

[\[5\]](#_ftnref5 ""){#_ftn5} Právní předpisy Spojeného království byly změněny po rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-508/03 ze dne 4. května 2006.

[\[6\]](#_ftnref6 ""){#_ftn6} Určeno podle směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. L 206, 22.7.1992, s. 7).

[\[7\]](#_ftnref7 ""){#_ftn7} Komise vysvětlila, že tento dopis obdržela po zaslání svého dopisu z téhož dne.

[\[8\]](#_ftnref8 ""){#_ftn8} Komise poskytla kopii této odpovědi žadateli.

[\[9\]](#_ftnref9 ""){#_ftn9} Věc C-530/11, Komise v. Spojené království.

[\[10\]](#_ftnref10 ""){#_ftn10} Viz věc C-200/88, Komise v. Řecko, Sb. rozh. \[1990\] I-4299, bod 9.

[\[11\]](#_ftnref11 ""){#_ftn11} Rozhodnutí o stížnosti 1561/2010/FOR, dostupné na internetových stránkách veřejného ochránce práv.

[\[12\]](#_ftnref12 ""){#_ftn12} KOM/2002/0141 v konečném znění, Úř. věst. 244, , 10.10.2002, s. 5--8.

[\[13\]](#_ftnref13 ""){#_ftn13} V rozsudku Molkerei-Zentrale , ESD rozhodl, že:

„řízení*\[na vnitrostátní úrovni\] mají za cíl ochranu individuálních práv v konkrétním případě, zatímco cílem zásahu orgánů Společenství je obecné a jednotné dodržování práva Společenství."*