Skutečnosti předcházející stížnosti

1. Projekt EU MEDA/MAR/2005/017205 nazvaný „Prestations d’assistance technique pour la gestion et la coordination du programme d’appui sectoriel à la résorption de l’habitat insalubre au Maroc“(dále jen „projekt“) se řídil ustanoveními smlouvy s označením EuropeAid – 122495/C/SV/MA (dále jen „smlouva“). Posledně uvedená dohoda byla uzavřena společností Gruppo Soges a Komisí dne 10. října 2006.

2. Dne 28. května 2008 podepsala společnost Gruppo Soges se společností Soges smlouvu o postoupení. Tato dohoda stanovila, že pokud by společnost Gruppo Soges vstoupila do dobrovolné likvidace, jiný subjekt (Soges) by převzal smlouvu společnosti Gruppo Soges s Komisí. Dne 30. května 2008 požádala společnost Gruppo Soges Komisi o souhlas s převodem práv a povinností vyplývajících ze smlouvy na společnost Soges.

3. Komise výše uvedené žádosti společnosti Gruppo Soges vyhověla. Dne 12. září 2008 podepsala dodatek ke smlouvě, který nahradil hlavního dodavatele (nahrazením společnosti Soges společností Gruppo Soges) a změnil bankovní údaje hlavního dodavatele. Podle dodatku zůstaly ostatní podmínky původní smlouvy nezměněny.

4. Dne 28. prosince 2007 uzavřel stěžovatel se společností Gruppo Soges smlouvu na práci odborníka na projekt.

5. Od ledna do května 2008 vykonával čtyři mise v rámci projektu, ale Gruppo Soges mu zaplatil pouze za jednu z nich. Když společnost Soges převzala smlouvu, musela společnost Gruppo Soges stěžovateli zaplatit zbývající částku ve výši 23 500 EUR za tři služební cesty.

6. Stěžovatel tak uzavřel dodatek ke své smlouvě se společností Gruppo Soges s cílem zohlednit nahrazení společnosti Gruppo Soges společností Soges. Dodatek prodloužil dobu trvání jeho původní smlouvy do 30. listopadu 2008 a stanovil 24 dnů dodatečné placené práce (více služebních cest). Všechna ostatní ustanovení původní smlouvy zůstala nezměněna.

7. Během druhého pololetí roku 2008 pracoval stěžovatel na projektu se společností Soges a byl za tuto práci placen. Soges mu však nezaplatil částku, kterou mu Gruppo Soges dluží.

8. Dne 27. listopadu 2008 vyhlásily italské orgány úpadek společnosti Gruppo Soges. Před tímto datem stěžovateli nezaplatila.

9. Dne 16. března 2009 stěžovatel informoval Komisi o výše uvedených skutečnostech a požádal ji, aby zasáhla u společnosti Soges s cílem zajistit, aby obdržel splatnou platbu.

10. Dne 18. srpna 2009 společnost Soges informovala stěžovatele, že v rámci smlouvy o postoupení podepsané se společností Gruppo Soges tato společnost společnosti Soges „poskytla seznam smluvních dluhů, které společnost Soges převezme, zatímco zbytek zaplatí společnost Gruppo Soges“[1]. Částka 23 500 EUR, kterou stěžovatel požadoval, nebyla na tomto seznamu uvedena.

11. Ve dnech 9. a 13. října 2009 stěžovatel znovu písemně Komisi zopakoval svou žádost o zaplacení částky 23 500 EUR za svou práci na projektu.

12. Dne 10. listopadu 2009 Komise odpověděla na výše uvedenou korespondenci stěžovatele. Informovala ho, že jeho stížnost postoupila Sogesovi.

13. Dne 19. listopadu 2009 informovala společnost Soges Komisi o svém záměru uzavřít dohodu s některými odborníky zapojenými do projektu, včetně stěžovatele, kteří dosud nedostali zaplaceno. Komise s tímto navrhovaným opatřením nesouhlasila.

14. Dne 20. listopadu 2009 se stěžovatel znovu obrátil na Komisi ohledně neuhrazené platby. Komise odpověděla dopisem ze dne 18. prosince 2009. Zopakovala, že nemá žádné smluvní závazky týkající se subdodavatelů hlavního dodavatele projektu.

15. Dne 15. ledna 2010 zaplatila Komise společnosti Soges konečnou platbu za projekt.

16. Následně se stěžovatel, který nebyl placen společnostmi Gruppo Soges, Soges ani Komisí, obrátil na evropského veřejného ochránce práv.

Předmět šetření

17. Stěžovatel ve své stížnosti tvrdil, že Komise jednala z nedbalosti tím, že i) umožnila rozdílné zacházení s odborníky v rámci téhož projektu a ii) nezajistila, aby hlavní dodavatel Komise plnil své smluvní závazky vůči odborníkům.

18. Tvrdil, že Komise by měla zaplatit dlužný zůstatek za jeho práci na projektu, jakož i náhradu škody, tj. celkovou částku 47 000 eur.

Šetření

19. Dne 8. června 2010 zahájila veřejná ochránkyně práv šetření a požádala Komisi, aby do 30. září 2010 vydala stanovisko. Stanovisko Komise bylo po obdržení zasláno stěžovateli s výzvou k předložení připomínek. Stěžovatel zaslal své připomínky dne 3. listopadu 2010.

20. Dne 4. března 2011 veřejný ochránce práv učinil předběžné zjištění nesprávného úředního postupu a v souladu s čl. 3 odst. 5 svého statutu navrhl Komisi smírné řešení poté, co konzultoval tento návrh se stěžovatelem.

21. Dne 26. května 2011 požádala Komise o prodloužení lhůty pro zaslání odpovědi na návrh veřejného ochránce práv na smírné řešení.

22. Dne 27. července 2011 Komise odpověděla na návrh veřejného ochránce práv na smírné řešení. Tato odpověď byla předána stěžovateli s výzvou k předložení připomínek do 30. září 2011.

23. Dne 21. října 2011 požádala veřejná ochránkyně práv Komisi o poskytnutí dalších informací týkajících se stížnosti stěžovatele.

24. Komise odpověděla dne 19. ledna 2012. Tato odpověď byla zaslána stěžovateli, který zaslal své připomínky dne 28. února 2012.

25. Ve dnech 2. dubna a 4. června 2012 zaslal stěžovatel další korespondenci týkající se jeho stížnosti.

Analýza a závěry veřejného ochránce práv

A. Tvrzení o nedbalosti

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

26. Na podporu svého tvrzení stěžovatel tvrdil, že Komise jednala z nedbalosti, když nezajistila, aby její hlavní dodavatel plnil své vlastní smluvní závazky vůči odborníkům. Poukázal na to, že Komisi informoval o tom, že mu za práci, kterou v rámci projektu vykonal, nebyla vyplacena odměna. Podle jeho názoru však Komise neodpověděla odpovídajícím způsobem. Kromě toho poukázal na to, že mu nebyla vyplacena odměna, protože i) byl nahrazen hlavní dodavatel Komise a ii) Komise řádně nemonitorovala podmínky převzetí. V důsledku toho odborníci, kteří před převzetím nebyli placeni, nebyli placeni vůbec. Podle stěžovatele zahrnovaly platby Komise novému hlavnímu dodavateli odměny odborníků.

27. Komise ve svém stanovisku nejprve zdůraznila, že v projednávané věci existují dva odlišné smluvní vztahy. První byla mezi Komisí a jejím hlavním dodavatelem (původně Gruppo Soges, poté Soges) a druhá byla mezi hlavním dodavatelem a stěžovatelem. Komise zdůraznila, že nemá se stěžovatelem žádný smluvní vztah. V tomto ohledu odkázala na judikaturu Tribunálu [2] a obecné podmínky své smlouvy s hlavním dodavatelem [3]. Komise nevěděla o ustanoveních smlouvy mezi jejím hlavním dodavatelem (původně společností Gruppo Soges a poté společností Soges) a stěžovatelem a nemohla do plnění takové smlouvy zasahovat. Komise zejména uvedla, že "nezaplatila společnosti Soges zvláštní částku ve výši 23 500 EUR odpovídající částce požadované stěžovatelem"a "věděla o službách, za které společnost Soges zaplatila, a mimo jiné o službách poskytovaných stěžovatelem, ale nic jiného"[4].

28. Komise poukázala na to, že nemůže sledovat plnění povinností svého hlavního dodavatele vůči stěžovateli. Mohla pouze sledovat řádné plnění své vlastní smlouvy s hlavním dodavatelem. V tomto ohledu si Komise od společností Soges i Gruppo Soges vyžádala a získala ujištění, že jejich dohoda o postoupení je slučitelná s platnými právními předpisy, a zejména že věřitelé společnosti Gruppo Soges budou po převzetí chráněni. To také znamenalo, že skupina odborníků vybraná společností Gruppo Soges na začátku projektu bude společností Soges zachována.

29. Komise rovněž sledovala "všechny své smlouvy"se společností Gruppo Soges, aby zajistila jejich převzetí novým hlavním dodavatelem, společností Soges [5]. Nezasahovala však do smluvních vztahů mezi společnostmi Gruppo Soges, Soges a jejími odborníky, včetně stěžovatele.

30. Komise se setkala se společnostmi Gruppo Soges a Soges a uzavřela dodatek k původní smlouvě. Tento pozměňovací návrh nahradil Gruppo Soges Soges. Novela automaticky nezměnila smlouvy mezi společností Gruppo Soges a jejími odborníky. Komise uvedla, že sám stěžovatel připustil, že uzavřel dodatek ke své původní smlouvě se společností Gruppo Soges za účelem převodu své smlouvy na společnost Soges. Komise poukázala na to, že si není vědoma ustanovení tohoto dodatku, který představuje právní základ smluvních vztahů mezi stěžovatelem, společnostmi Gruppo Soges a Soges. Podle názoru Komise je výše uvedený dodatek zdrojem konfliktu mezi jejím hlavním dodavatelem a stěžovatelem vzhledem k tomu, že společnost Soges se domnívá, že od společnosti Gruppo Soges nepřevzala neuhrazenou platbu požadovanou stěžovatelem. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že při plnění své smlouvy s hlavním dodavatelem nejednala z nedbalosti.

31. Pokud jde o dohodu, která byla sjednána v listopadu 2009 mezi společností Soges a odborníky, kteří nebyli placeni, Komise vysvětlila, že takovou dohodu nemůže schválit. To by i) zasahovalo do smluvních vztahů mezi hlavním dodavatelem a jeho odborníky; ii) porušila své vlastní smluvní povinnosti a iii) zacházela s neplacenými odborníky jinak než s ostatními odborníky.

32. Komise poukázala na to, že jednala s náležitou péčí, když několikrát požádala hlavního dodavatele o nesplacené částky splatné odborníkům pracujícím na projektu. V tomto ohledu Komise odkázala na své dopisy ze dne 1. dubna, 25. srpna a 22. října 2009, které byly zaslány hlavnímu dodavateli s odkazem na situaci neplacených odborníků.

33. Komise nakonec tvrzení stěžovatele zamítla, protože neexistovala příčinná souvislost mezi jeho jednáním a údajnou škodou, kterou stěžovatel utrpěl. Poukázala rovněž na to, že částka požadovaná stěžovatelem byla vypočtena svévolně vzhledem k tomu, že sporná částka mezi společností Soges a stěžovatelem činila 23 500 EUR, zatímco stěžovatel požadoval 47 000 EUR, aniž by předložil důkazy o dodatečných ztrátách, které by mohly takové tvrzení podpořit.

34. Stěžovatel ve svých připomínkách zdůraznil, že při provádění projektu odborníci spolupracovali přímo s delegací Komise v Maroku, a nikoli se společnostmi Soges nebo Gruppo Soges. I když byl projekt úspěšně realizován díky práci odborníka, nedostal zaplaceno. Komise jednala nespravedlivě, když uvedla, že s odborníky nemá žádný smluvní vztah.

35. Kromě toho Komise ignorovala způsob, jakým společnost Gruppo Soges zacházela se svými odborníky během provádění smlouvy, a to tím, že jim včas nezaplatila. Komise nevarovala odborníky před obtížnou finanční situací společnosti Gruppo Soges a řádně nemonitorovala převod smlouvy ze společnosti Gruppo Soges na společnost Soges. Komise měla zajistit, aby i) převod smlouvy ze společnosti Gruppo Soges na společnost Soges neovlivnil neuhrazené platby odborníků zapojených do projektu a ii) aby veškerá práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy převzala společnost Soges od společnosti Gruppo Soges. Přijetím dohody o postoupení mezi společnostmi Gruppo Soges a Soges Komise podpořila chování společností Soges a Gruppo Soges vůči odborníkům.

36. Stěžovatel přijal tvrzení Komise, že zbývající platba, která mu měla být vyplacena v rámci projektu, činila 23 500 EUR. Svou původní pohledávku tak upravil a snížil ji na 23 500 eur.

Předběžné posouzení veřejné ochránkyně práv vedoucí k návrhu smírného řešení

37. Jak správně uvedl stěžovatel, zásada řádného finančního řízení vyžaduje, aby Komise pečlivě prověřila finanční situaci společností, pokud se s nimi rozhodne uzavřít smlouvu o provedení projektu EU. Nicméně vzhledem k tomu, že Komise uzavřela smlouvu se společností Gruppo Soges v roce 2006 a k převzetí společnosti Gruppo Soges společností Soges došlo o dva roky později (připouští se, že z důvodu obtížné finanční situace společnosti Gruppo Soges), nelze tvrdit, že Komise v projednávaném případě porušila výše uvedenou povinnost.

38. Podle smlouvy [6] bylo navíc nahrazení hlavního dodavatele možné pouze se souhlasem Komise. Na základě dodatku ke smlouvě podepsaného všemi třemi stranami, Komisí, společnostmi Soges a Gruppo Soges, se zdá, že „převod práv a povinností společnosti Gruppo Soges na společnost Soges byl proveden na základě ujištění poskytnutých Komisi, že postoupení je slučitelné se všemi platnými právními předpisy, a zejména že věřitelé budou chráněni“[7].

Veřejný ochránce práv v té době nechápal, proč by Komise neměla výše uvedeným ujištěním důvěřovat.

39. V každém případě se Komise neměla o taková ujištění opírat, ale měla místo toho sledovat dodržování těchto ujištění společností Soges.

40. Komise tvrdila, že zasláním dopisů společnosti Soges dne 1. dubna, 25. srpna a 22. října 2009 sledovala, zda jsou věřitelé společnosti Gruppo Soges (tj. odborníci, kteří v době převzetí společností Soges ještě nebyli společností Gruppo Soges placeni) skutečně chráněni. V tomto ohledu veřejný ochránce práv konstatuje, že Komise ve svém dopise ze dne 25. srpna 2009 připomněla společnosti Soges, že "po dobrovolné likvidaci společnosti Gruppo Soges převzala společnost Soges všechny své povinnosti, včetně platby všem odborníkům, kteří na projektu pracovali"[8]. V témže dopise Komise dodala, že "zaplatila společnosti Soges dvě faktury (referenční čísla 130 a 397) ve výši 72 765 00 EUR za práci [stěžovatele] na projektu" [9]. V dopise ze dne 22. října 2009 Komise zopakovala, že „na základě nájemní smlouvy převzala společnost Soges od společnosti Gruppo Soges všechny aktivní i pasivní právní vztahy“.

41. Podle názoru veřejného ochránce práv si však Komise byla za daných okolností dobře vědoma toho, že výše uvedené opatření nebude účinné.

42. Za prvé, pokud by Komise "sledovala své vlastní smlouvy s hlavním dodavatelem", měla si být přiměřeně vědoma podmínek převzetí, konkrétně toho, že společnost Soges by po převzetí nemusela provádět všechny platby odborníkům a že některé platby by zůstaly v přímé odpovědnosti společnosti Gruppo Soges. Zadruhé, když byla Komise vyzvána, aby schválila dohodu o postoupení uzavřenou mezi společnostmi Gruppo Soges a Soges, byla informována o finančních problémech společnosti Gruppo Soges. Zatřetí, Komise, která měla několik smluv se společností Gruppo Soges [10], si byla přiměřeně vědoma toho, že italský soud dne 27. listopadu 2008 vyhlásil úpadek jejího dodavatele. Výše uvedené skutečnosti jasně naznačují, že odborníci, kteří před převzetím nebyli placeni, měli jen malou naději, že je poté zaplatí Soges nebo Gruppo Soges. Veřejná ochránkyně práv proto nechápala, proč Komise zaplatila společnosti Soges konečnou platbu za projekt.

43. V tomto ohledu se veřejná ochránkyně práv nedomnívala, že by se Komise mohla opírat o zjevnou skutečnost, že nemá přímý smluvní vztah s odborníky, včetně stěžovatele, a zároveň plní svůj smluvní závazek vůči hlavnímu dodavateli.

44. V tomto ohledu veřejný ochránce práv konstatoval, že Komise zaplatila hlavnímu dodavateli dvě faktury [11] týkající se služeb stěžovatele. Pochopil, že skutečným účelem výše uvedené platby ("effet utile") bylo odškodnit stěžovatele za práci, kterou vykonal na základě smlouvy. Z procesního hlediska se zdá, že Komise jednala správně, když provedla výše uvedenou platbu hlavnímu dodavateli v souladu se smlouvou. Veřejná ochránkyně práv však konstatovala, že příslušné částky nebyly alespoň částečně použity na účel, který mu byl přidělen, protože stěžovatel neobdržel za svou práci na projektu celou dlužnou platbu. Vzhledem k tomu, že "effet utile"platby tedy nebyl splněn, měl veřejný ochránce práv za to, že Komise nesprávně zaplatila pouze výše uvedenou částku.

45. Veřejná ochránkyně práv navíc poukázala na to, že Komise sama jedná spravedlivě, když aktivně žádá své dodavatele, aby jednali spravedlivě vůči odborníkům zapojeným do projektů financovaných EU [12]. I když Komise nemá s těmito odborníky přímý smluvní vztah, míra, v jaké se její smluvní partneři chovali nebo nechovali spravedlivě, by měla hrát zásadní úlohu při posuzování toho, zda byla smlouva řádně provedena, či nikoli.

46. Celkově veřejná ochránkyně práv zastávala názor, že nestačí, aby Komise informovala hlavního dodavatele dopisem (dopisy) a poměrně vágně, že by měla dodržovat své finanční závazky vůči subdodavatelům. Komise měla k dispozici jiné prostředky, protože byla stranou smlouvy s hlavním dodavatelem. V tomto ohledu veřejná ochránkyně práv konstatovala, že čl. 29 odst. 8 obecných podmínek smlouvy stanoví, že Komise může pozastavit platby hlavnímu dodavateli v jakékoli situaci, za niž je odpovědný a která by mohla mít nepříznivý dopad na provádění projektu. Ve svém dopise ze dne 10. listopadu 2009 adresovaném stěžovateli Komise sama připustila, že „pokud má vztah mezi dodavateli a subdodavateli negativní dopad na výkon poskytovaných služeb, může Komise uvažovat o sankcích. Tyto sankce mohou spočívat v peněžitých sankcích a dokonce ve zrušení smlouvy [13]. A konečně, podle bodu 7 odst. 5 zadávacích podmínek „zhotovitel přijme veškerá nezbytná opatření, aby zajistil, že odborníci budou mít vždy k dispozici potřebnou podporu …, aby mohli plnit své poslání. Měla by pravidelně převádět finanční prostředky Maroku, aby zajistila provádění činností uvedených ve smlouvě a pravidelné platby svým zaměstnancům“[14].

47. S ohledem na výše uvedené učinil veřejný ochránce práv předběžné zjištění, že Komise tím, že nepodpořila žádost stěžovatele o platbu, nejednala usilovně. Mohlo by se jednat o nesprávný úřední postup. Veřejný ochránce práv proto v souladu s čl. 3 odst. 5 statutu evropského veřejného ochránce práv předložil níže uvedený návrh smírného řešení:

„S přihlédnutím ke zjištěním veřejné ochránkyně práv by Komise mohla požadovat, aby společnost Soges provedla stěžovateli neuhrazenou platbu.“

Argumenty předložené veřejnému ochránci práv po jeho smírném návrhu řešení

48. Ve své odpovědi na návrh veřejného ochránce práv na smírné řešení Komise uvedla, že tento návrh přijímá. K odpovědi připojila kopie svých dopisů ze dne 23. března 2011 a 11. května 2011. Dne 23. března 2011 se Komise dotázala společnosti Soges na její odmítnutí zaplatit stěžovateli. Soges odpověděl dopisem téhož dne [15]. Společnost Soges ve své odpovědi zopakovala, že splnila všechny své povinnosti vyplývající z projektu. Kromě toho Soges zdůraznila, že nechápe, proč se Komise rozhodla zaujmout stanovisko ke sporu mezi soukromými osobami. Rovněž uvedla, že stěžovatel proti společnosti Soges nezahájil občanskoprávní řízení ani nepředložil svou žádost o platbu přímo správci podstaty společnosti Gruppo Soges. Společnost Soges se však rozhodla konzultovat externího právního poradce, aby se dotázala na možnost uspokojení nároku stěžovatele. V návaznosti na tuto odpověď zaslala Komise společnosti Soges dne 11. května 2011 další dopis. V tomto dopise společnost Soges formálně požádala, aby provedla neuhrazenou platbu stěžovateli za těchto podmínek: "Des lors, et à la demande du Médiateur nous vous invitons à régler de façon extra-judiciaire les factures du [plaignant] au titre de ses honoraires restés impayés". Podle Komise společnost Soges neodpověděla na výše uvedenou žádost Komise do doby, než Komise zaslala svou odpověď na návrh smírného řešení veřejného ochránce práv.

49. Komise dále uvedla, že nevidí důvod, proč by se nemohla opírat o ujištění poskytnutá italskými orgány pověřenými likvidací, pokud jde o podmínky převzetí, a sice že práva věřitelů budou chráněna. Komise přijala změnu hlavního dodavatele projektu až poté, co obdržela výše uvedené záruky od italských orgánů. Kromě toho Komise pozastavila platby společnosti Soges, pokud existovaly důvody domnívat se, že by situace mohla nepříznivě ovlivnit realizaci projektu. Tyto platby obnovila pouze na základě výše uvedených ujištění. Komise následně neměla důvod pozastavit jakoukoli platbu vzhledem k tomu, že hlavní dodavatel plnil své povinnosti.

50. Komise nakonec uvedla, že nemůže zasahovat do soukromého smluvního vztahu mezi stěžovatelem a společností Soges a nevěděla o smluvních doložkách mezi hlavním dodavatelem a subdodavateli. Kromě toho "Komise nemá právo zajistit, aby odborníci byli placeni z peněz převedených jejím dodavatelům". Jakmile Komise provede platbu, je odpovědností dodavatele zajistit včasnou platbu odborníků.

51. Ve svých připomínkách k odpovědi Komise na návrh veřejného ochránce práv na smírné řešení stěžovatel uvedl, že dne 10. července 2011 obdržel od společnosti Soges kopii dopisu, který tato společnost zaslala delegaci EU v Maroku [16]. V tomto dopise společnost Soges navrhla odškodnit stěžovatele za neplacené služební cesty v rámci projektu tím, že mu přeplatí za nové služby, které by stěžovatel pro společnost Soges vykonával v rámci budoucího projektu (pravděpodobně projektu EU)[17]. Stěžovatel uvedl, že je "pobouřen, že takové návrhy, téměř nezákonné, mohou být předloženy jemu a Komisi". Stěžovatel požádal, aby byl informován o reakci delegace na tento dopis. Stěžovatel rovněž uvedl, že společnost Soges ve svém dopise ze dne 23. března 2011 přislíbila, že Komisi poskytne podrobné stanovisko externího právního poradce ohledně neuhrazené platby stěžovateli. Nepodařilo se jí to však.

52. Dne 19. ledna 2012 dokončila Komise svou výše uvedenou odpověď na návrh veřejného ochránce práv na smírné řešení v návaznosti na žádost veřejného ochránce práv v tomto smyslu [18]. Komise nejprve potvrdila, že dopis společnosti Soges ze dne 10. července 2011, na který stěžovatel odkazuje ve svých připomínkách, představuje odpověď na dopis Komise společnosti Soges ze dne 11. května 2011. Společnost Soges ve svém dopise vyjádřila ochotu nalézt řešení situace stěžovatele. To bylo podle názoru Komise pozitivní. Podle Komise však společnost Soges nenavrhla "jednoznačné konečné řešení"problému, který zjevně závisel na externím právním poradenství, které by jí bylo poskytnuto.

53. Komise měla za to, že odpověď společnosti Soges ze dne 10. července 2011 nelze považovat za vhodnou odpověď na výzvu k nalezení mimosoudního řešení této záležitosti, a to ze dvou důvodů. Za prvé, společnost Soges navrhla zaplatit stěžovateli, jak požadovala Komise, ale pouze v případě, že externí právní poradenství, které má přijít, tuto platbu "povolí". Podle názoru Komise je tato podmínka sama o sobě v rozporu se zásadou smírného řešení dané otázky. Zadruhé, pokud by právní poradenství zakazovalo provedení požadované platby, alternativní řešení, které společnost Soges navrhla, by spočívalo v tom, že by ji stěžovatel nadměrně účtoval za budoucí hypotetické služby, které by pro společnost Soges poskytoval. Komise poukázala na to, že nemůže podpořit takový návrh, který je založen na umělém předražení budoucích, nejistých služeb.

54. Podle názoru Komise představuje odpověď společnosti Soges ze dne 10. července 2011 „nejvýše průběžnou odpověď na její dopis a možný první krok k urovnání probíhajícího sporu mezi společností Soges a stěžovatelem“. Komise dodala, že neobdržela žádné další informace o výsledku právní konzultace společnosti Soges ani o žádném jiném návrhu.

55. Komise uvedla, že bude pokračovat ve svém úsilí usnadnit dosažení konečného řešení této záležitosti tím, že společnosti Soges připomene její sliby. Vyzývá ji rovněž k provedení svých návrhů, aby vyhověla tvrzení stěžovatele. Jelikož však nemá se stěžovatelem žádný smluvní vztah, nemůže Komise společnost Soges nutit, aby dodržovala své smluvní závazky vůči stěžovateli.

56. Ve svých připomínkách k výše uvedené odpovědi Komise stěžovatel ocenil úsilí delegace EU v Maroku o dosažení pozitivního výsledku jeho stížnosti. Zpochybnil však argumenty Komise, podle nichž i) nemohla zasahovat do soukromého smluvního vztahu mezi Sogesem a ním a ii) nevěděla o smluvních doložkách mezi hlavním dodavatelem a odborníky. V tomto ohledu poukázal na to, že delegace zajistila „účinné řízení“projektu, neboť souhlasila se jmenováním odborníků, určila jejich mise a přijala jejich práci. Stěžovatel dospěl k závěru, že by bylo spravedlivé, aby byl za svou práci na projektu placen.

57. Ve své další korespondenci ze dne 2. dubna 2012 stěžovatel uvedl, že mezitím obdržel kopie nové výměny korespondence mezi Komisí a společností Soges [19]. Podle stěžovatele zaslala delegace EU v Maroku dne 20. února 2012 společnosti Soges další dopis, v němž ji požádala, aby stěžovateli provedla neuhrazenou platbu. Dopisem ze dne 14. března 2012 to Soges odmítla. V tomto ohledu tvrdila, že i) Komise zaplatila společnosti Gruppo Soges, a nikoli společnosti Soges za práci stěžovatele na projektu, a proto ii) tvrzení Komise, že společnost Soges zaplatila stěžovateli, bylo nevhodné. Stěžovatel zopakoval, že delegace zajistila skutečné řízení projektu, a musí proto zajistit, aby byl za svou práci placen.

Posouzení veřejného ochránce práv po jeho návrhu smírného řešení

58. Veřejný ochránce práv bere na vědomí, že v návaznosti na jeho návrh smírného řešení a jeho další otázky adresované Komisi navázala Komise kontakt se společností Soges a zaslala jí dva formální a přesvědčivé dopisy (ze dne 11. května 2011 a 20. února 2012), v nichž jasně požadovala, aby společnost Soges zaplatila stěžovateli. Veřejná ochránkyně práv se domnívá, že zaslání těchto dopisů společnosti Soges představovalo odpovídající opatření ze strany Komise v reakci na návrh veřejné ochránkyně práv na smírné řešení.

59. Kromě toho Komise ve své odpovědi na návrh veřejného ochránce práv na smírné řešení uvedla, že jej přijala a zavázala se pokračovat ve svém úsilí o pomoc při řešení této záležitosti tím, že společnosti Soges připomene její povinnosti zaplatit stěžovateli, aniž by své úsilí časově omezovala. Veřejná ochránkyně práv proto chápe, že Komise bude i nadále naléhat na společnost Soges, aby stěžovateli provedla neuhrazenou platbu, a to navzdory dosud obdrženým záporným odpovědím. Lze důvodně očekávat, že Komise využije všech prostředků, které má k dispozici, aby přesvědčila společnost Soges, aby změnila svůj postoj. Veřejná ochránkyně práv navíc věří, že Komise jej a stěžovatele bude informovat o výsledku jejích budoucích kontaktů se společností Soges. V tomto ohledu učiní veřejný ochránce práv další poznámku níže.

60. S ohledem na výše uvedený závazek Komise se veřejná ochránkyně práv rozhodla případ uzavřít.

B. Závěr

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následujícím závěrem:

Žádná další šetření nejsou oprávněná.

Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Další poznámky

Veřejná ochránkyně práv věří, že navzdory záporným odpovědím, které dosud obdržela od společnosti Soges, bude Komise ve svých budoucích kontaktech se společností Soges nadále naléhat na to, aby stěžovateli provedla zbývající platbu. Lze důvodně očekávat, že Komise využije všech prostředků, které má k dispozici, aby přesvědčila společnost Soges, aby změnila svůj nespolupracující postoj. Veřejná ochránkyně práv navíc věří, že Komise jej a stěžovatele bude informovat o výsledku jejích budoucích kontaktů se společností Soges.

 

P. Nikiforos Diamandouros

Ve Štrasburku dne 9. července 2012.

---

[1] Ve francouzštině: „Gruppos Soges nous a indiqué une liste de dettes qui devaient être relevées par Soges, tandis que d'autres dettes, (...) restaient chez Gruppo Soges qui s'engageait à les payer directement.“

[2] Usnesení ze dne 29. června 2010, Mauerhofer v. Komise, T-515/08, dosud nezveřejněné.

[3] Článek 4.3 všeobecných smluvních podmínek stanoví, že „smlouva mezi hlavním dodavatelem a subdodavatelem nevytváří smluvní vztahy mezi subdodavatelem a Komisí“.

[4] Ve francouzštině: „(...) le montant de 23 500 EUR réclamé par le plaignant à Soges ne se reflète pas par un paiement d'un montant équivalent de la Commission à Soges. La Commission sait pour quelles prestations elle a rétribué Soges et, entre autres, pour les prestations exécutés par le plaignant, mais rien de plus.“

[5] V této souvislosti veřejný ochránce práv konstatuje, že obdržel další stížnost od odborníka, který pracuje na jiném projektu EU. Realizace posledně uvedeného projektu byla předmětem jiné smlouvy uzavřené mezi Komisí a společností Gruppo Soges a následně převzaté společností Soges (stížnost 1811/2009/(BB)FOR).

[6] Článek 7.6 Smlouvy zní takto: (ve francouzštině) "Toute modification de la composition du consortium sans le consentement préalable du pouvoir adjudicateur est considérée comme un défaut d'exécution du marché."

[7] Změna původní smlouvy mezi Komisí, společnostmi Gruppos Soges a Soges zněla takto: „Le remplacement de Gruppo Soges par Soges est effectué (...) sur la base des assurances reçues du liquidateur de Gruppo Soges (...) qui certifie que le „Contrat de louage d'entreprise comprenant un engagement a formuler une offre irrévocable d'achat“ établi le 28 mai 2008 entre Gruppo Soges et Soges est conforme au droit et lois en vigueur, en en particulier avec les règles concernant la liquidation des sociétés et celles sur la protection des droits des créditeurs.“

[8] Ve francouzštině: „Nous tenons donc a rappeler vos obligations suite a la procédure dite de "liquidation administrativa coatta" dont la société Gruppo Soges a fait l'objet, en particulier l'obligation de rémunérer tous les experts qui on travaille dans le cadre du contrat.“

[9] Ve francouzštině: „Nous tenons aussi à rappeler que la Commission vous a verš 72.765,00 Euros au titre des honoraires de M. Tribillon objet des factures Soges Spa n° 130 et 397.“

[10] Jak uvedla Komise ve svém stanovisku (bod 23 smírného řešení).

[11] Uvedeno v dopise Komise ze dne 25. srpna 2010.

[12] Článek 11 Evropského kodexu řádné správní praxe stanoví, že "úředníci jednají nestranně, spravedlivě a přiměřeně". „ačkoli Komise jedná v souladu s právními předpisy, pokud nezasahuje do sporů mezi dodavateli a subdodavateli, neměl by být podceňován dojem, že subdodavatelé zůstávají stranou. V souladu se snahou Komise přiblížit Evropu občanům a inspirovat je důvěrou v EU a její orgány považuje veřejný ochránce práv za užitečné, aby Komise přijala veškerá možná opatření s cílem zabránit situacím, které by občany vedly k neodůvodněnému negativnímu dojmu z orgánů EU.“(Z rozhodnutí veřejného ochránce práv o jeho šetření z vlastního podnětu OI/1/2006/TN, které je k dispozici na jeho internetových stránkách)

[13] Ve francouzštině: „dans le cas ou la relation entre le contractant et les sous-traitants influence négativement la performance des services fournis, la Commission peut envisager des sanctions. Ces sanctions peuvent prendre la forme de pénalités financiers et aller jusqu'à la résiliation du contrat.“

[14] Ve francouzštině: „L'attributaire prendra toutes les mesures nécessaires pour que ses experts aient en permanence a leur disposition les appuis (...) requis pour l'accomplissement de leur mission. Il devra effectuer un transfert régulier des fonds au Maroc pour l'exécution des activités prévues dans le contrat et assurer le paiement régulier de son personnel.“

[15] Komise ke svému stanovisku připojila kopii této odpovědi.

[16] Stěžovatel přiložil ke svému vyjádření kopii tohoto dopisu.

[17] Ve francouzštině: „Dans le cadre d'une collaboration avec [le plaignant], sur des projets futurs, nous comptons proposalr [au plaignant] des honoraires supérieurs au standard ordinaires et habituelles, afin d'atteindre l'obtention par le plaignant, d'une recette plus haute comme appui partiel a l'impossibilité d'un totale recouvrement des créances envers l'original et unique entreprise débitrice Gruppo Soges“.

[18] Veřejná ochránkyně práv požádala Komisi a) aby vysvětlila, zda dopis společnosti Soges delegaci EU v Maroku ze dne 10. července 2011 představuje podle názoru Komise vhodnou odpověď na její dopis ze dne 11. května 2011, a pokud ano, b) aby vysvětlila, jaké další kroky Komise v tomto ohledu případně podnikla nebo hodlá podniknout.

[19] Stěžovatel neposkytl kopie této výměny korespondence.