# Rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv o ukončení šetření stížnosti 339/2011/AN na Evropskou komisi
- Autor: Evropský veřejný ochránce práv
- Datum: 2012-02-27T00:01+01:00[Europe/Paris]
- [URL](https://www.ombudsman.europa.eu/cs/decision/cs/11193)
---
**1.** Stížnost se týká práva na přístup k dokumentům podle nařízení č. 1049/2001[\[1\]](#_ftn1){#_ftnref1} a č. 1367/2006[\[2\]](#_ftn2){#_ftnref2} (dále jen "Aarhuské nařízení"). Návrh společně předložily dvě nevládní organizace, Transport \& Environment a ClientEarth (dále jen "stěžovatelé"). Transport \& Environment je "nezávislá*nezisková organizace, jejímž posláním je podporovat dopravní politiku, která je založena na vědě a principu udržitelného rozvoje",* zatímco ClientEarth je "nezisková*organizace zaměřená na ochranu planety".*

Skutečnosti předcházející stížnosti
-----------------------------------

**2.** Revize směrnice o jakosti paliv v roce 2009[\[3\]](#_ftn3){#_ftnref3} zavedla do právních předpisů nový prvek, který dodavatelům ukládá povinnost vykazovat emise skleníkových plynů od roku 2011 a snížit intenzitu skleníkových plynů během životního cyklu paliva a jiné (elektrické) energie dodávané pro použití v silničních vozidlech a paliva pro použití v nesilničních mobilních strojích o 6 % do konce období souladu v roce 2020. Hlavním článkem, který tyto povinnosti stanoví, je článek 7a směrnice o jakosti paliv.

**3.** Za účelem dosažení plného účinku uvedeného článku musí Komise přijmout různá prováděcí opatření, jako jsou metody výpočtu emisí skleníkových plynů z paliv a jiné energie z fosilních zdrojů, metody výpočtu referenční hodnoty pro měření souladu s cílem, metody výpočtu a ověřování intenzity skleníkových plynů z elektrické energie používané v elektrických vozidlech atd. V červenci 2009 zveřejnila Komise konzultační dokument o provádění článku 7a směrnice o jakosti paliv, v němž vyzvala zúčastněné strany, aby se k této záležitosti vyjádřily[\[4\].](#_ftn4){#_ftnref4} V konzultačním dokumentu byla navržena konkrétní hodnota intenzity emisí skleníkových plynů.

**4.** Dne 8. července 2010 předložili stěžovatelé Komisi společnou žádost o přístup k některým dokumentům, které Komise obdržela nebo vypracovala v rámci této veřejné konzultace, konkrétně k dokumentům obsahujícím informace o dehtových pískech[\[5\],](#_ftn5){#_ftnref5} sdělením týkajícím se dehtových písků, jejich souvisejících emisí oxidu uhličitého a způsobu řešení těchto otázek podle článku 7a směrnice o jakosti paliv. Žádost byla podána na základě nařízení č. 1049/2001 a Aarhuského nařízení.

**5.** Dne 12. srpna 2010 poskytla Komise stěžovatelům seznam všech dokumentů, které měla k dispozici a které obsahovaly výše uvedené informace. Celkem se jednalo o 15 dokumentů. Komise poskytla stěžovatelům tři z těchto dokumentů. Zbývajících dvanáct odmítla zpřístupnit s odůvodněním, že jsou určeny k interním diskusím o záležitosti, o níž Komise dosud nerozhodla. Podpůrně Komise uvedla, že odmítnuté dokumenty obsahovaly stanoviska pro vnitřní použití v rámci jednání a předběžných konzultací v rámci Komise.

**6.** Dne 5. září 2010 předložili stěžovatelé generálnímu sekretariátu Komise potvrzující žádost o přístup ke zbývajícím 12 dokumentům. Stěžovatelé ve své žalobě uvedli, že Komise neposkytla podrobné důvody pro odepření přístupu k těmto dokumentům a že jejich zpřístupnění by vážně nenarušilo rozhodovací proces Komise. Kromě toho se stěžovatelé domnívali, že Komise neuspěla: i) poskytnout konkrétní a individuální posouzení každého dokumentu; ii) zvážit úpravu dokumentů tak, aby umožňovaly částečné zpřístupnění; a iii) stanovení doby uplatňování výjimek. Stěžovatelé rovněž uvedli, že existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění zbývajících dokumentů, konkrétně práva veřejnosti být informována o záležitosti zásadního zájmu, pokud jde o politiku Unie v oblasti životního prostředí.

**7.** Dne 28. září 2010 Komise prodloužila lhůtu pro přijetí rozhodnutí o potvrzující žádosti stěžovatelů. Uvedla, že vzhledem ke složitosti této otázky a potřebě konzultovat všechny dotčené vnitřní útvary není schopna provést řádnou analýzu požadovaných dokumentů, aby mohla přijmout konečné rozhodnutí. Komise stanovila 19. říjen 2010 jako novou lhůtu pro své rozhodnutí.

**8.** Dne 20. října 2010 Komise tuto lhůtu opět prodloužila.

**9.** Vzhledem k tomu, že Komise nepřijala žádná další opatření, obrátili se stěžovatelé dne 3. února 2011 na veřejného ochránce práv. Dne 14. února 2011 Komise odpověděla na jejich potvrzující žádost a poskytla jim plný přístup k pěti dalším dokumentům a částečný přístup k dalším sedmi dokumentům (konkrétně k dokumentům 1, 3, 4, 6, 10, 11 a 14), z nichž byly odstraněny informace, které Komise považovala za důvěrné. Komise uvedla, že na vypuštěné části se vztahují výjimky uvedené v čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1049/2001 o ochraně mezinárodních vztahů (dokumenty 1, 3, 4, 6 a 10) a o ochraně osobních údajů (dokumenty 11 a 14). Komise rovněž uvedla, že výjimky podle čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1049/2001 nemusí být vyváženy převažujícím veřejným zájmem.

**10.** Dne 18. února 2011 stěžovatelé informovali veřejného ochránce práv o odpovědi Komise a uvedli, že ačkoli obdrželi plný přístup k 8 z 15 dokumentů a částečný přístup ke zbývajícím sedmi, chtějí svou stížnost zachovat a rozšířit. Stěžovatelé objasnili, že se jejich stížnost týká: i) "vhodnost*jednostranného a neomezeného odkladu po uplynutí lhůty"*odpovědi Komise na jejich potvrzující žádost; ii) otázka, zda se na částečně zpřístupněné dokumenty skutečně vztahují výjimky stanovené v nařízení č. 1049/2001 a v Aarhuském nařízení; a iii) otázka, zda je prohlášení Komise, že výjimky nemusí být vyváženy převažujícím veřejným zájmem, v souladu s Aarhuskou úmluvou, a zejména s jejím článkem 4.

Předmět šetření
---------------

**11.** Šetření veřejného ochránce práv se týkalo následujících tvrzení a tvrzení.

#### Tvrzení:

1. Komise nesprávně odepřela stěžovatelům plný přístup k dokumentům č. 1, 3, 4, 6 a 10.

2. Komise nepřijala rozhodnutí o potvrzující žádosti stěžovatelů včas.

#### Nárok:

Komise by měla stěžovatelům poskytnout plný přístup k dokumentům č. 1, 3, 4, 6 a 10.

Šetření
-------

**12.** Ve stížnosti se první tvrzení stěžovatelů a jejich tvrzení rovněž týkaly dokumentů 11 a 14, které Komise odmítla v plném rozsahu zpřístupnit za účelem ochrany osobních údajů.

**13.** Dne 15. března 2011 postoupil veřejný ochránce práv stížnost předsedovi Evropské komise s žádostí, aby do 31. května 2011 poskytl stanovisko k tvrzením a tvrzením v ní obsaženým. Ve svém dopise, v němž informoval stěžovatele o výše uvedené žádosti, je veřejný ochránce práv požádal, aby jej informovali o jakémkoli „výslovném*a legitimním odůvodnění nebo přesvědčivém argumentu",* které by případně chtěli předložit, aby prokázali, že je nezbytné, aby byli informováni o osobních údajích úředníků uvedených v dokumentech 11 a 14 v souladu s rozsudkem Soudního dvora ve věci *Bavarian Lager* [\[6\].](#_ftn6){#_ftnref6}

**14.** Dne 17. března 2011 společnost Transport \& Environment odpověděla, že nemá zájem být informována o jménech a osobních údajích dotčených úředníků a že potřebuje pouze přístup k obsahu dokumentů.

**15.** Zdá se, že výše uvedené prohlášení naznačuje, že společnost Transport \& Environment si již nepřeje trvat na stížnosti, pokud jde o dokumenty 11 a 14. Útvary veřejného ochránce práv se ho proto dne 22. března 2011 dotázaly, zda by první tvrzení a nárok měly být chápány tak, že se týkají pouze dokumentů 1, 3, 4, 6 a 10. Útvary veřejného ochránce práv se rovněž dotázaly společnosti Transport \& Environment, zda druhý stěžovatel, ClientEarth, s jejím postojem souhlasí.

**16.** Dne 22. března 2011 Transport \& Environment a dne 4. května 2011 ClientEarth potvrdily, že si přejí mít přístup pouze k dokumentům 1, 3, 4, 6 a 10 (dále jen "dotčené dokumenty").

**17.** Dne 16. května 2011 veřejný ochránce práv informoval předsedu Evropské komise, že s ohledem na výše uvedená vysvětlení se jeho šetření týkalo pouze tvrzení uvedených v bodě 11 výše.

**18.** Dne 17. května 2011 provedly útvary veřejné ochránkyně práv kontrolu dotčených dokumentů, včetně odstavců, které Komise vypustila. Dne 6. června 2011 zaslal veřejný ochránce práv Komisi a stěžovatelům inspekční zprávu. Společnost Transport \& Environment zaslala veřejnému ochránci práv další korespondenci týkající se obsahu této inspekční zprávy dne 7. června 2011, na kterou veřejný ochránce práv odpověděl dne 29. června 2011.

**19.** Dne 26. května 2011 požádala Komise o prodloužení lhůty pro vydání stanoviska do 30. června 2011. Komise nakonec vydala stanovisko dne 25. července 2011. Veřejná ochránkyně práv předala stanovisko stěžovatelům dne 27. července 2011 s žádostí o předložení připomínek do 31. srpna 2011.

**20.** Žádný ze stěžovatelů nepředložil připomínky ke dni tohoto rozhodnutí.

Analýza a závěry veřejného ochránce práv
----------------------------------------

### A. Tvrzení o neoprávněném odmítnutí úplného zpřístupnění dotčených dokumentů a související tvrzení

#### Argumenty předložené veřejnému ochránci práv

**21.** Ve svém potvrzujícím rozhodnutí ze dne 14. února 2011 Komise uvedla, že odstavce vypuštěné z dokumentů 1, 3, 4, 6 a 10 projednávaly některé otázky týkající se komplexních hospodářských a obchodních jednání mezi EU a Kanadou[\[7\].](#_ftn7){#_ftnref7} Komise podrobně vysvětlila, že zveřejnění těchto odstavců by mohlo odhalit postoj kanadských orgánů zmíněný v těchto dokumentech. To by vážně ovlivnilo současná obchodní jednání a vztahy Kanady s EU, což by následně ohrozilo ochranu veřejného zájmu, pokud jde o mezinárodní vztahy EU s Kanadou. Zveřejnění by snížilo ochotu Kanady spolupracovat s EU a ovlivnilo by nejen stávající, ale i budoucí jednání. Podle Komise kanadské orgány znovu potvrdily význam zachování důvěrnosti svých postojů v rámci současných jednání, která se týkají citlivých otázek v různých záležitostech, včetně klasifikace ropných písků a jejich administrativního zacházení.

**22.** Udělení přístupu k vymazaným částem by poškodilo atmosféru vzájemné důvěry, kterou vyžadují jakákoli jednání, a snížilo by šance na úspěšný výsledek jednání. Rovněž by to omezilo vyhlídky na budoucí spolupráci a jednání vzhledem k tomu, že kanadský partner by "měl*důvod se domnívat, že jeho postoj vyjádřený během důvěrných jednání by mohl být jednostranně zveřejněn ze strany EU".*

**23.** Kromě toho Komise uvedla, že během jednání s Kanadou průběžně informovala veřejnost o jejich cílech a obecném záměru. Na závěr uvedl, že výjimky podle čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1049/2001 nemusí být vyváženy převažujícím veřejným zájmem.

**24.** Stěžovatelé ve své stížnosti uvedli, že dotčené dokumenty "nespadaly*pod tvrzené výjimky podle použitelných právních předpisů",* které podle jejich názoru zahrnovaly nejen nařízení 1049/2001, ale také Aarhuské nařízení a Aarhuskou úmluvu, neboť žádost*se týkala "informací o životním prostředí týkajících se emisí do životního prostředí".* Kromě toho zpochybnily správnost tvrzení Komise, že výjimka nemusí být vyvážena převažujícím veřejným zájmem na zpřístupnění. Stěžovatelé se domnívali, že toto prohlášení není v souladu s článkem 4 Aarhuské úmluvy.

**25.** Komise ve svém stanovisku uvedla, že ačkoli články 4 a 6 Aarhuského nařízení mají vliv na výklad některých ustanovení nařízení č. 1049/2001, nemění rozsah výjimky stanovené zejména v čl. 4 odst. 1 písm. a). Článek 3 Aarhuského nařízení výslovně stanoví, že nařízení 1049/2001 „se*použije na každou žádost žadatele o přístup k informacím o životním prostředí v držení orgánů a subjektů Společenství".* Komise proto nepovažovala za nutné odkazovat ve svém potvrzujícím rozhodnutí na Aarhuské nařízení, ačkoli řádně zohlednila skutečnost, že dotčené dokumenty obsahovaly informace o životním prostředí, jak jsou definovány v čl. 2 písm. d) Aarhuského nařízení.

**26.** Pokud jde o otázku převažujícího veřejného zájmu, Komise uvedla, že „systém*výjimek stanovený v nařízení č. 1049/2001 již zohledňuje veřejný zájem, kterému slouží transparentnost, jak je uvedeno v bodech odůvodnění 1,2, 4, 6, 10, 11 a 12",* a umožňuje upustit od některých výjimek ve prospěch převažujícího veřejného zájmu. Pojem převažujícího veřejného zájmu použitý nařízením č. 1049/2001 se však jasně liší od pojmu veřejného zájmu použitého v čl. 6 odst. 1 druhé části Aarhuského nařízení. První část uvedeného článku totiž odkazuje na „převažující*veřejný zájem",* pokud jde o výjimky stanovené v čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001, ale nikoli pokud jde o výjimky stanovené v čl. 4 odst. 1 uvedeného nařízení.

**27.** Komise zopakovala svůj názor, že na nezveřejněné části pěti dotčených dokumentů se vztahuje výjimka stanovená v čl. 4 odst. 1 písm. a) třetí odrážce nařízení č. 1049/2001, a dospěla proto k závěru, že potvrzující rozhodnutí ze dne 14. února 2011 bylo „správně*a náležitě odůvodněno".*

#### Posouzení veřejného ochránce práv

**28.** Stěžovatelé ve své původní žádosti o přístup k dokumentům i v potvrzující žádosti odkázali na nařízení 1049/2001 a Aarhuské nařízení. Veřejný ochránce práv se proto na začátku domnívá, že by bylo řádnou správní praxí, kdyby Komise ve svých odpovědích stěžovatelům alespoň zmínila Aarhuské nařízení, což neučinila.

**29.** Tento procesní nedostatek, který byl nicméně ve stanovisku napraven, neznamená, že Komise nutně měla dospět k jinému závěru, pokud jde o věcné žádosti stěžovatelů.

**30.** Jako výchozí bod veřejný ochránce práv připomíná, že Soudní dvůr EU v souvislosti s uplatňováním hmotněprávních výjimek týkajících se veřejného zájmu stanovených v čl. 4 odst. 1 písm.*a) nařízení č. 1049/2001 rozhodl, že „orgánu *musí být přiznána široká posuzovací pravomoc pro účely určení, zda by zpřístupnění dokumentů týkajících se oblastí, na něž se tyto výjimky vztahují, mohlo ohrozit veřejný zájem",* vzhledem k tomu, že „toto zamítavé rozhodnutí je komplexní a citlivé povahy, která vyžaduje zvláštní péči, a že kritéria stanovená v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001 jsou velmi obecná"* [\[8\].](#_ftn8){#_ftnref8}

**31.** Veřejný ochránce práv dále připomíná, že na rozdíl od čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 nestanoví čl. 4 odst. 1 možnost **převažujícího veřejného zájmu** na zpřístupnění.

**32.** Pokud jde o relevanci Aarhuského nařízení v této souvislosti, veřejný ochránce práv zastává názor, že postoj Komise, že nemění rozsah výjimek stanovených v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001, je z právního hlediska správný.

**33.** Podle článku 3 Aarhuského nařízení skutečnost, že se žádost o přístup k dokumentům týká informací o životním prostředí, nevylučuje tyto informace z oblasti působnosti nařízení č. 1049/2001, které je v každém případě použitelné. V tomto ohledu je třeba připomenout, že Aarhuské nařízení bylo přijato po vstupu nařízení 1049/2001 v platnost. Pokud by tedy normotvůrce chtěl stanovit odlišná pravidla pro přístup, pokud dotčené dokumenty odkazují na informace o životním prostředí, mohl tak učinit[\[9\].](#_ftn9){#_ftnref9} Neučinila tak však, ale pouze odkázala na stávající nařízení č. 1049/2001.

**34.** Konkrétní ustanovení Aarhuského nařízení týkající se těchto případů jsou obsažena v jeho čl. 6 odst. 1, který stanoví, že výjimky stanovené v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001 by měly*být „vykládány restriktivním způsobem **s přihlédnutím k veřejnému zájmu,** kterému zpřístupnění slouží, a k tomu, zda se informace týkají emisí do životního prostředí".* Pouze ve vztahu k výjimkám zakotveným v čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 však konstatoval existenci „převažujícího***veřejného zájmu** na zpřístupnění \[...\], pokud se požadované informace týkají emisí do životního prostředí".*

**35.** Je tedy zřejmé, že Aarhuské nařízení, které "provedlo" Aarhuskou úmluvu do unijního práva, mělo za cíl zachovat rozdílné zacházení mezi výjimkami stanovenými v čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1049/2001 na jedné straně a výjimkami stanovenými v čl. 4 odst. 2 téhož nařízení na straně druhé.

**36.** Pokud jde o první z nich, veřejný ochránce práv se domnívá, že pokud jde o informace o životním prostředí, měly by orgány zohlednit čl. 6 odst. 1 Aarhuského nařízení při výkonu „široké*posuzovací pravomoci pro účely určení, zda by zpřístupnění dokumentů týkajících se oblastí, na něž se tyto výjimky vztahují, mohlo ohrozit veřejný zájem",* což uznává judikatura Soudního dvora[\[10\]](#_ftn10){#_ftnref10}. Zohlednění čl. 6 odst. 1 Aarhuského nařízení by navíc mělo být výslovně uvedeno a případně vysvětleno v rozhodnutích orgánů o žádostech o přístup veřejnosti k dokumentům. V tomto ohledu učiní veřejný ochránce práv další poznámku níže.

**37.** S ohledem na výše uvedené skutečnosti veřejný ochránce práv konstatuje, pokud jde o povinnost uvést odůvodnění, že potvrzující rozhodnutí Komise stručně informovalo stěžovatele o obsahu vypuštěných odstavců a velmi podrobně vysvětlilo, proč se domnívá, že se na ně vztahuje výjimka stanovená v čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001. Vysvětlení Komise se jeví jako dostatečná k tomu, aby stěžovatelé mohli zjistit důvody, proč jim Komise odmítla sdělit příslušné odstavce.

**38.** Pokud jde o posouzení skutkového stavu Komisí a výkon její posuzovací pravomoci, veřejný ochránce práv po nahlédnutí do spisu Komise potvrzuje, že odstavce, které Komise vypustila, odkazují na postoj kanadských orgánů k řadě otázek týkajících se ropných písků a jednání o obchodní dohodě mezi EU a Kanadou. Některé z upravených odstavců odhalují napětí, které mezi kanadskými orgány vyvolaly návrhy Komise týkající se ropných písků, a odkazují na opatření, která tyto orgány zamýšlejí přijmout v případě, že by jejich zájmy byly negativně ovlivněny výsledkem otázky ropných písků. Veřejná ochránkyně práv dále potvrzuje, že informace, které Komise vymazala, se netýkaly emisí do životního prostředí.

**39.** S ohledem na tyto poznatky získané na základě kontroly spisů Komise se veřejná ochránkyně práv domnívá, že bylo rozumné, aby se Komise s ohledem na veřejný zájem, kterému by zveřejnění vypuštěných odstavců sloužilo, domnívala, že takové zveřejnění by ohrozilo veřejný zájem, pokud jde o mezinárodní vztahy EU s Kanadou, neboť by ohrozilo atmosféru důvěry, kterou vyžadují probíhající jednání mezi EU a Kanadou.

**40.** Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že s ohledem na čl. 6 odst. 1 Aarhuského nařízení byla Komise oprávněna odmítnout zpřístupnění uvedených odstavců na základě čl. 4 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1049/2001.

**41.** Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se veřejná ochránkyně práv domnívá, že nejsou odůvodněna žádná další šetření týkající se prvního tvrzení stěžovatelů a souvisejícího tvrzení.

### B. Tvrzení o neposkytnutí včasné odpovědi na potvrzující žádost

**42.** Ve stížnosti stěžovatelé uvedli, že „Komise*má dlouholetou praxi odkládání lhůty pro odpověď na žádosti o přístup k dokumentům na neurčito a bez odůvodnění"* a odkázali na zjištění evropského veřejného ochránce práv v předchozím případě[\[11\].](#_ftn11){#_ftnref11} Domnívaly se, že odpověď Komise mimo dvoufázové správní řízení rovněž narušuje „účinnou*účast na*\[procesu\] rozhodování v*oblasti životního prostředí",*neboť včasné poskytnutí informací by stěžovatelům umožnilo kontrolovat tvorbu politik v záležitostech životního prostředí.

**43.** Ve svém potvrzujícím rozhodnutí ze dne 14. února 2011 se Komise stěžovatelům omluvila za pozdní odpověď a za „jakékoli*obtíže, které by toto zpoždění mohlo způsobit".*

**44.** V následném stanovisku Komise uvedla, že stěžovatelům vysvětlila důvody tohoto zpoždění, a to jak ve svých žádostech o prodloužení lhůty, tak ve svém potvrzujícím rozhodnutí. Komise vyjádřila politování nad tím, že zpoždění způsobilo, že stěžovatelé měli pocit, že jejich právo podílet se na rozhodování v oblasti životního prostředí bylo ohroženo.

#### Posouzení veřejného ochránce práv

**45.** Dlouhodobým postojem veřejného ochránce práv je, že čl. 8 odst. 1 nařízení č. 1049/2001 ukládá povinnost rychle vyřizovat potvrzující žádosti o přístup k dokumentům. Stanovená lhůta 15 pracovních dnů, která je obecně připočtena k době potřebné k tomu, aby orgán odpověděl na původní žádost, se normotvůrci jevila jako přiměřená, a proto musí být dodržena. V případech, kdy tato lhůta není dostatečná, však mohou instituce v souladu s čl. 8 odst. 2 nařízení tuto lhůtu prodloužit o dalších 15 pracovních dnů, přičemž toto prodloužení řádně odůvodní. Celkově nesmí uplynout více než 30 pracovních dnů od okamžiku, kdy orgán zaregistroval potvrzující žádost, do doby, než žadatel obdrží odpověď.

**46.** V projednávané věci byla potvrzující žádost Komisí zaregistrována dne 7. září 2010 a odpověď stěžovatelům byla zaslána dne 14. února 2011, tedy o více než pět měsíců později. Kromě toho jsou důvody poskytnuté stěžovatelům dne 20. října 2010 pro druhé prodloužení lhůty zjevně nedostatečné. Komise při této příležitosti informovala stěžovatele, že „vzhledem**k \[její\]*snaze poskytnout* \[stěžovatelům\]*co nejširší přístup k požadovaným dokumentům"* se nachází v procesu podrobného individuálního přezkumu těchto dokumentů. Je však zjevně nepřijatelné, aby se Komise odvolávala na **obavy týkající se transparentnosti** s cílem odůvodnit přijetí rozhodnutí **o transparentnosti** mimo lhůty stanovené v nařízení č. 1049/2001.

**47.** Veřejný ochránce práv se proto domnívá, že důvody předložené Komisí nejsou dostatečné k tomu, aby odůvodnily nevyřízení potvrzující žádosti stěžovatelů ze dne 5. září 2010 ve lhůtě stanovené nařízením č. 1049/2001.

**48.** Kromě toho, že Komise značně překročila lhůty pro vyřízení potvrzující žádosti, porušila rovněž procesní pravidla, která se na ni vztahují podle čl. 8 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 tím, že podruhé prodloužila lhůtu pro svou odpověď a neposkytla stěžovatelům v okamžiku druhé odpovědi odhadované datum svého rozhodnutí. Jak veřejný ochránce práv opakovaně uvedl, „jestliže*orgán čelí objektivní potřebě delšího časového období pro vyřízení původní žádosti, bylo by v souladu se zásadami řádné správy, pokud by orgán žadateli vysvětlil důvody, proč tato potřeba vznikla, a rovněž poskytl žadateli určité údaje o tom, jak dlouho bude vyřízení původní žádosti trvat."* [\[12\]](#_ftn12){#_ftnref12}

**49.** Chování Komise popsané v bodech 47 a 48 výše představuje nesprávný úřední postup. Vzhledem k tomu, že ji Komise již nemůže napravit, není vhodné, aby veřejný ochránce práv hledal smírné řešení podle čl. 3 odst. 5 svého statutu. Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavře kritickou připomínkou v tomto ohledu.

### C. Závěry

Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá následujícím závěrem a kritickými poznámkami:

**Neexistuje žádný důvod, aby veřejný ochránce práv provedl další šetření prvního tvrzení stěžovatelů a souvisejícího tvrzení.**

{#CR01/2012}

**Důvody předložené Komisí nepostačují k odůvodnění toho, že nevyřídila potvrzující žádost stěžovatelů ze dne 5. září 2010 ve lhůtě stanovené nařízením č. 1049/2001. Kromě toho Komise porušila procesní pravidla, která se na ni vztahují podle čl. 8 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 tím, že podruhé prodloužila lhůtu pro odpověď na potvrzující žádost stěžovatelů a neposkytla stěžovatelům v době druhé odpovědi odhadované datum svého rozhodnutí. Toto chování se rovná nesprávnému úřednímu postupu.**

Další poznámky
--------------

{#FR01/2012}

**Pokud jde o výjimky z práva na přístup k dokumentům stanovené v čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1049/2001, judikatura Soudního dvora uznává, že orgány Unie mají „širokou*posuzovací pravomoc pro účely určení, zda by zpřístupnění dokumentů týkajících se oblastí, na něž se tyto výjimky vztahují, mohlo ohrozit veřejný zájem".* Pokud jde o informace o životním prostředí, měly by orgány Unie při výkonu výše uvedené diskreční pravomoci zohlednit čl. 6 odst. 1 Aarhuského nařízení. Zohlednění čl. 6 odst. 1 Aarhuského nařízení by navíc mělo být výslovně uvedeno a případně vysvětleno v rozhodnutích orgánů o žádostech o přístup veřejnosti k dokumentům.**

P. Nikiforos Diamandouros

Ve Štrasburku dne 19. ledna 2012.

*** ** * ** ***

[\[1\]](#_ftnref1){#_ftn1} Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331).

[\[2\]](#_ftnref2){#_ftn2} Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Společenství (Úř. věst. 2006, L 264, s. 13).

[\[3\]](#_ftnref3){#_ftn3} Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/30/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se mění směrnice 98/70/ES, pokud jde o specifikaci benzinu, motorové nafty a plynových olejů, zavedení mechanismu pro sledování a snižování emisí skleníkových plynů, a směrnice Rady 1999/32/ES, pokud jde o specifikaci paliva používaného plavidly vnitrozemské plavby, a zrušuje směrnice 93/12/EHS (Úř. věst. 2009, L 140, s. 88).

[\[4\]](#_ftnref4){#_ftn4} <http://ec.europa.eu/environment/air/transport/pdf/art7a.pdf>

[\[5\]](#_ftnref5){#_ftn5} Dehtové písky (známé také jako ropné písky) jsou druhem nekonvenčních ropných ložisek. Písky obsahují přirozeně se vyskytující směsi písku, jílu, vody a hustou a extrémně viskózní formu ropy, technicky označovanou jako asfalt (nebo hovorově "dehet" kvůli podobnému vzhledu, zápachu a barvě).

[\[6\]](#_ftnref6){#_ftn6} Rozsudek Soudního dvora ve věci *Komise v. Bavarian Lager,* C-28/08 P, Sb. rozh. 2010, s. I-6055. Bod 63 tohoto rozsudku uvádí: „má-li*žádost založená na nařízení č. 1049/2001 za cíl získat přístup k dokumentům obsahujícím osobní údaje, použijí se ustanovení nařízení č. 45/2001 v plném rozsahu, včetně článku 8 \[...\]"*Uvedený článek 8 vyžaduje, aby strana žádající o přístup prokázala potřebu zpřístupnění.

[\[7\]](#_ftnref7){#_ftn7} Tato jednání se týkají dohody o volném obchodu, která se týká obchodu se zbožím a službami, investic, zadávání veřejných zakázek, ochrany a prosazování práv duševního vlastnictví a závazků týkajících se sociálních a hospodářských aspektů obchodu a udržitelného rozvoje.

[\[8\]](#_ftnref8){#_ftn8} Věc C-266/05 P *Sison v. Rada,* Sb. rozh. 2007, s. I-1233, body 34 až 36; a rozsudek *Tribunálu ze dne 13. ledna 2011, IFAW Internationaler Tierschutz-Fonds gGmbH v. Komise* (T-362/08, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 104).

[\[9\]](#_ftnref9){#_ftn9} Například čl. 6 odst. 2 Aarhuského nařízení doplnil novou výjimku z výjimek obsažených v článku 4 nařízení č. 1049/2001, která orgánům umožňuje odepřít přístup k informacím o životním prostředí, „pokud*by zpřístupnění mělo nepříznivý vliv na ochranu životního prostředí* \[...\]".

[\[10\]](#_ftnref10){#_ftn10} Rozsudek Soudního dvora ve věci *Sison v. Rada,* C-266/05 P, Sb. rozh. 2007, s. I-1233, body 34 až 36; a rozsudek *Tribunálu ze dne 13. ledna 2011, IFAW Internationaler Tierschutz-Fonds gGmbH v. Komise* (T-362/08, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 104).

[\[11\]](#_ftnref11){#_ftn11} Rozhodnutí veřejného ochránce práv ve věci 1010/2008/(AL)DK, body 26, 32--33. K dispozici na adrese: [http://www.ombudsman.europa.eu](/)

[\[12\]](#_ftnref12){#_ftn12} Viz rozhodnutí veřejného ochránce práv o stížnostech 1302/2009/TS, bod 31, a 2073/2010/AN, bod 34. Obojí je k dispozici na adrese: [http://www.ombudsman.europa.eu](/)