# Rozhodnutí evropského veřejného ochránce práv o ukončení šetření stížnosti 1512/2010/KM na Evropskou komisi - Autor: Evropský veřejný ochránce práv - Datum: 2011-10-11T00:01+02:00[Europe/Paris] - [URL](https://www.ombudsman.europa.eu/cs/decision/cs/10883) --- > Stěžovatel je německá společnost, která poskytuje poradenství malým a středním podnikům v oblasti inovačních a technologických projektů a byla koordinátorem projektu "IRC Saxony", který probíhal v letech 2004 až 2008. Síť IRC byla zvláštní podpůrnou akcí v rámci šestého rámcového programu EU pro výzkum a technologický rozvoj (FP6) a jejím cílem bylo zlepšit přenos inovativních technologií z výzkumných středisek do průmyslu. > > Na konci roku 2009 dospěl audit jednoho z členů konsorcia, společnosti B, k závěru, že některé vykázané náklady jsou nezpůsobilé a musí být získány zpět. Společnost B uvedla, že požadovala více způsobilých nákladů, než se předpokládalo v rozpočtu, což znamená, že snížení výše nákladů schválených jako způsobilé by nemělo snížit příspěvek Komise. Komise se však s odkazem na zprávu o auditu rozhodla získat zpět od společnosti B částku 4 216,48 EUR. > > Stěžovatel namítal a v podstatě uvedl, že auditoři nesprávně přerozdělili některé náklady a že trvá na argumentu B. Komise přijala první argument stěžovatele, nikoli však druhý, a snížila inkasní příkaz na 1 878,07 EUR. > > Stěžovatel se obrátil na veřejného ochránce práv, přičemž trval na druhém argumentu a kritizoval Komisi za to, že své rozhodnutí řádně neodůvodnila. Rovněž tvrdila, že auditoři nedodrželi pravidla stanovená v dohodě. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření. > > Komise ve svém stanovisku přijala argument, že náklady, které byly během auditu shledány nezpůsobilými, musí být odečteny od celkových způsobilých nákladů vykázaných dodavatelem, a nikoli od příspěvku EU. > > Po druhém auditu týkajícím se bilance nákladů a příjmů společnosti B v souvislosti s projektem Komise rozhodla, že navrácení není nutné. > > Když byl stěžovatel o tomto rozhodnutí informován, kontaktoval veřejného ochránce práv, aby ho informoval, že je spokojen s výsledkem stížnosti, a poděkoval mu za jeho podporu. > > Veřejná ochránkyně práv proto případ uzavřela v souladu s rozhodnutím Komise. > Skutečnosti předcházející stížnosti ----------------------------------- **1.** V letech 2004 až 2008 byl stěžovatel, německá společnost, která poskytuje malým a středním podnikům poradenství v oblasti inovačních a technologických projektů, koordinátorem projektu, který byl součástí sítě inovačních kontaktních center (IRC). Síť IRC byla zvláštní podpůrnou akcí v rámci šestého rámcového programu EU pro výzkum a technologický rozvoj (FP6) a jejím cílem bylo zlepšit přenos inovativních technologií z výzkumných středisek do průmyslu. Počátečním datem smlouvy mezi Evropskou komisí a konsorciem koordinovaným stěžovatelem byl 4. duben 2004. Maximální příspěvek EU činil 932 925 EUR. Dopisem ze dne 22. července 2008 informovalo Generální ředitelství Komise pro podniky a průmysl (GŘ ENTR) stěžovatele, že celkové způsobilé náklady činily 2 129 559,04 EUR a že byl vyplacen příspěvek EU ve výši 932 925 EUR. **2.** Koncem roku 2009 provedla soukromá auditorská společnost jménem Komise audit týkající se člena konsorcia B. Zjistila, že některé náklady musely být přerozděleny a že některé náklady byly nezpůsobilé. Nezpůsobilé náklady se týkaly zejména nákladů na nákup nového notebooku na konci projektu (840,25 EUR) a nákladů vykázaných jako spotřební materiál, které podle jejího názoru v souvislosti s projektem nevznikly (720,66 EUR na "pokročilé vzdělávání", 1 168,57 EUR na firemní časopis, 808,91 EUR na obchodní a průmyslovou komoru a další členství, 736,97 EUR na kancelářské potřeby a 822,40 EUR na inzerát na pracovní místo). To rovněž znamenalo, že nepřímé náklady, které činily 20 % přímých nákladů, by musely být sníženy o 1 016,75 EUR. **3.** Ve svých připomínkách ke zprávě o auditu B s těmito zjištěními obecně souhlasil. Obhajovala však nákup notebooku, jakož i náklady na reklamu na volné pracovní místo pro projekt a náklady na školení, firemní časopisy a kancelářské vybavení, které jsou pro projekt nezbytné. Dospěla k závěru, že v každém případě neočekávala inkasní příkaz, jelikož ve vztahu k relevantnímu období projektu požadovala o 12 404 eur více nákladů, než financovala Komise. To je zhruba trojnásobek výše nákladů, které auditoři neuznali (4 175 EUR), a proto i kdyby byla tato částka odečtena od celkových nákladů, příspěvek EU by měl zůstat stejný. **4.** Dne 15. prosince 2009 informovala Komise společnost B o svém rozhodnutí na základě zprávy o auditu získat zpět částku 4 216,48 EUR. Dopisem ze dne 29. ledna 2010 zahájila řízení o navrácení. **5.** Dne 4. března 2010 stěžovatel jako koordinátor projektu odpověděl Komisi. Zaprvé zdůraznila, že pokud jde o konsorcium, celkové způsobilé náklady činily 2 129 559,04 eura a 932 925 eur bylo proplaceno. S ohledem na sazbu náhrady ve výši 45 % stanovenou ve smlouvě (a bez ohledu na 100% sazbu, která se vztahovala pouze na malou část nákladů) by tato náhrada byla provedena i v případě, že by celkové způsobilé náklady činily pouze 2 073 166,67 EUR. I kdyby se tedy přibližně 56 000 EUR nákladů původně schválených jako způsobilé nakonec ukázalo jako nezpůsobilé, příspěvek skutečně zaplacený EU by byl stále odůvodněný. Stejná analýza byla použita při zohlednění pouze příspěvku společnosti B na náklady. Stěžovatel rovněž připomněl, že za těchto podmínek společnost B nevznesla námitky proti většině zjištění uvedených ve zprávě o auditu. Závěrem lze říci, že nebylo správné, aby Komise tyto peníze získala zpět. **6.** Zadruhé auditoři nesprávně navrhli přerozdělit náklady na finanční audit ve vztahu k B z "řízení konsorcia" (v souvislosti s nímž dohoda stanovila sazbu náhrady ve výši 100 %) na "jiné konkrétní činnosti" (s sazbou náhrady ve výši 45 %). Formuláře pro přípravu smlouvy a vysvětlivky ke specifickým podpůrným akcím stanovily, že získání osvědčení o auditu je jednou z činností zahrnutých do řízení konsorcia. Stěžovatel poznamenal, že se nezdá, že by auditoři tyto dokumenty znali. **7.** Za třetí, audit nákladů předložených stěžovatelem odhalil, že stěžovatel vynaložil další způsobilé náklady ve výši 4 630,98 EUR nad rámec nákladů, které Komise schválila, a že auditoři navrhli odpovídající úpravu. Jelikož však bylo dosaženo stropu stanoveného v dohodě, žadatel v té době od žádosti o dodatečné financování upustil. **8.** Komise odpověděla dne 14. dubna 2010. V souvislosti s prvním bodem stěžovatele uvedl, že celkové schválené způsobilé náklady činily 2 128 558,79 EUR a že celkový příspěvek EU by tedy činil 932 925,81 EUR, nebýt smluvního limitu 932 925 EUR. Inkasní příkaz vůči B byl tedy o 81 centů vyšší. Zadruhé Komise uznala, že náklady na audit patří do části nákladů na "řízení konsorcia" věnované subdodávkám. S ohledem na tuto skutečnost nyní částka, která měla být od společnosti B získána zpět, činila řádně 1 878,88 EUR minus 0,81 EUR. Pokud jde o třetí bod, skutečnost, že jeden dodavatel nevyčerpal prostředky, nebyla relevantní pro určení nákladů, které by mohly být považovány za způsobilé pro jiného dodavatele. **9.** Dne 10. června 2010 zaslala Komise společnosti B inkasní příkaz ve výši 1 878,07 eura. **10.** Ve svém podnětu žadatel trval na svém prvním bodě. Rovněž uvedla, že Komise neodkázala na příslušná pravidla ani nepřiložila ke svému inkasnímu příkazu informativní dokumenty. Předmět šetření --------------- **11.** Žadatel předložil následující tvrzení a tvrzení. #### Tvrzení 1. Komise se nesprávně rozhodla získat zpět částku 1 878,07 EUR od dodavatele v konsorciu řízeném stěžovatelem. Na podporu tohoto tvrzení žadatel tvrdil, že náklady považované na základě auditu za nezpůsobilé by měly být odečteny od celkových způsobilých nákladů, a nikoli od příspěvku EU. V projednávané věci vyplatila Unie maximální příspěvek Unie dohodnutý ve smlouvě (932 925 eur). Výše způsobilých nákladů překročila částku nezbytnou k využití tohoto maximálního příspěvku EU. Tak by tomu bylo i v případě, že by náklady zpochybňované auditory byly odečteny od způsobilých nákladů. 2. Komise neodůvodnila své rozhodnutí nepřijmout námitky stěžovatele proti inkasnímu příkazu a neodkázala na platná pravidla. 3. Komise nesprávně použila auditory, kteří nebyli plně obeznámeni s pravidly a dohodami, jimiž se projekt řídí. #### Pohledávky 1. Komise by měla svůj inkasní příkaz stáhnout. 2. Při vydávání inkasních příkazů by Komise měla odkazovat na dokumenty a pokyny, z nichž inkasní příkazy vycházejí. 3. V budoucnu by Komise měla zajistit, aby její projektoví úředníci, kteří jsou obeznámeni se specifiky smlouvy, zůstali k dispozici pro posouzení auditů. Šetření ------- **12.** Stížnost byla podána dne 6. července 2010. Dne 23. srpna 2010 zahájil veřejný ochránce práv šetření a požádal Komisi o stanovisko. **13.** Komise zaslala své stanovisko dne 16. února 2011. Toto stanovisko bylo předáno stěžovateli, který předložil své připomínky dne 23. března 2011. **14.** Dne 15. července 2011 Komise okopírovala dopis veřejnému ochránci práv, který zaslala společnosti B a v němž uvedla, že dospěla k závěru, že navrácení není nutné. **15.** Dne 1. srpna 2011 zaslal stěžovatel veřejnému ochránci práv dopis, v němž jej informoval, že dopis Komise obdržel. Měl tedy za to, že první a druhá část stížnosti byly vyřešeny. Kromě toho nebylo nutné, aby se veřejný ochránce práv vyjadřoval ke třetímu aspektu, neboť bylo možné předpokládat, že při vyřizování této stížnosti přijalo GŘ pro podniky opatření ke zlepšení postupu auditu do budoucna. Stěžovatel poděkoval veřejnému ochránci práv za jeho podporu. Analýza a závěry veřejného ochránce práv ---------------------------------------- ### A. Tvrzení a tvrzení stěžovatele #### Argumenty předložené veřejnému ochránci práv **16.** Jak je uvedeno výše, žadatel především tvrdil, že Komise měla částky, které považovala za nezpůsobilé, odečíst od celkových způsobilých nákladů, a nikoli od svého příspěvku. Konstatovala, že Komise se tímto hlavním argumentem nezabývala a neodkázala na příslušné smluvní dokumenty. Dále poukázala na to, že auditoři použili nesprávnou sazbu náhrad na některé výdaje společnosti B. **17.** Komise ve svém stanovisku uznala, že náklady, které jsou po auditu považovány za nezpůsobilé, musí být skutečně odečteny od celkových nákladů vykázaných příslušným dodavatelem. I když měla za to, že se obecně zabývala korespondencí stěžovatele s náležitou péčí, uznala, že se tímto argumentem dostatečně nezabývala. Inkasní příkaz byl vydán chybně, a byl proto zrušen. Komise však rovněž vyjádřila určité pochybnosti o tom, zda vztah mezi příjmy společnosti B a příspěvkem EU porušuje pravidlo neziskovosti stanovené v grantové dohodě. Komise uvedla, že proto dne 11. listopadu 2010 požádala odpovědné auditory, aby ověřili výši příjmů, které společnost B vykázala. Uvedla, že přijme konečné rozhodnutí o výši příspěvku EU, který je skutečně splatný společnosti B, jakmile obdrží odpověď auditorů. **18.** Pokud jde o kritiku stěžovatele namířenou proti auditorům, Komise uvedla, že za obecných podmínek grantových dohod, které uzavřela, má pravomoc nechat provést audity externími auditory. Tyto audity byly provedeny v souladu s příslušnými mezinárodními auditorskými standardy. Je však pravda, že ve zprávě o auditu byly chyby, a stěžovatel tedy správně zpochybnil chybná zjištění zprávy. I když těmto chybám nebylo vždy možné zabránit, neodůvodňovaly zpochybnění odborné způsobilosti auditorů obecně. Komise rovněž uvedla, že společnost B nevznesla v tomto ohledu během řízení, které vedlo k vydání inkasního příkazu, žádné námitky. **19.** Stěžovatel ve svých připomínkách poukázal na to, že na základě své analýzy, podle níž bylo porušeno pravidlo neziskovosti, zaslala Komise společnosti B nový inkasní příkaz ve výši 4 174,36 EUR namísto 1 878,07 EUR. Tento dopis byl zaslán dne 23. září 2010, tj. před tím, než Komise dopisem ze dne 11. listopadu 2010 požádala auditory, aby tuto otázku prověřili. Následně se auditoři obrátili na společnost B, která jim zaslala všechny relevantní dokumenty týkající se jejích příjmů, jakož i dokumenty vysvětlující mechanismus, kterým bylo stanoveno spolufinancování ze strany ministerstva hospodářství *spolkové země.* **20.** Stěžovatel dodal, že pokud by Komise při posuzování zprávy o auditu postupovala s větší pečlivostí, mohla se vyhnout chybným inkasním příkazům a ušetřit všechny zúčastněné strany značné zbytečné úsilí. Pokud jde o připomínku Komise, že společnost B nikdy nevznesla námitky proti chybě ve zprávě o auditu, stěžovatel poznamenal, že chyba, které se dopustili auditoři, mohla snadno upoutat pozornost společnosti B. Stěžovatel jako koordinátor projektu měl hlubší znalosti příslušných pravidel a byl schopen chybu identifikovat. Takové podrobné znalosti nelze očekávat od jednoduchého partnera v projektu. Lze však očekávat, že audit jménem Komise bude provádět soukromá firma. **21.** Dopisem ze dne 1. srpna 2011 stěžovatel informoval veřejnou ochránkyni práv, že jej Komise nyní informovala o tom, že nebude žádat o vrácení platby. Stěžovatel uvedl, že finanční záležitost lze proto považovat za vyřešenou. Pokud jde o další otázku, kterou stěžovatel vznesl, uvedl, že již není nutné, aby se jí veřejný ochránce práv zabýval, neboť lze předpokládat, že Komise z řešení této stížnosti vyvodila určitá ponaučení. #### Posouzení veřejného ochránce práv **22.** Na základě výše uvedených skutečností dospěla veřejná ochránkyně práv k závěru, že Komise stížnost urovnala ke spokojenosti stěžovatele. ### B. Závěry Na základě svého šetření této stížnosti ji veřejný ochránce práv uzavírá těmito závěry: **Komise stížnost vyřídila ke spokojenosti stěžovatele.** Stěžovatel a Komise budou o tomto rozhodnutí informováni. P. Nikiforos Diamandouros Ve Štrasburku dne 27. září 2011.