Souvislosti stížnosti

1. Od května 2018 by obce v EU mohly prostřednictvím „výzvy k podávání žádostí“ požádat Evropskou komisi o financování bezplatných hotspotů WiFi ve veřejných prostorách. Tento projekt se nazývá „WiFi4EU“. V nadcházejících dvou letech budou vyhlášeny další tři výzvy WiFi4EU, přibližně jednou za šest měsíců (poslední byla vyhlášena v listopadu 2018). Sítě financované z programu WiFi4EU budou bezplatné, bez reklamy a sběru osobních údajů [1].

2. Stěžovatel, novinář se sídlem v Bruselu, požádal Komisi, aby mu poskytla přístup veřejnosti k dokumentům týkajícím se technického problému, který se týkal první výzvy k podávání žádostí na portálu WiFi4EU.

3. Komise poskytla stěžovateli částečný přístup k deseti dokumentům. Stěžovatel nebyl s odpovědí Komise spokojen a podal žádost o přezkum [2]. Nastolil dvě otázky. Zaprvé měl stěžovatel za to, že Komise nezveřejnila odpověď právní služby Komise. Za druhé, stěžovatel nebyl spokojen s úpravami, které Komise provedla u tří dokumentů (dokumenty 1, 3 a 9) na základě toho, že části těchto dokumentů byly „mimo oblast působnosti“ jeho žádosti. „Mimo oblast působnosti“ měla Komise za to, že informace obsažené v těchto oddílech se netýkají informací, které si stěžovatel vyžádal.  Stěžovatel tvrdil, že to bylo „nelogické, stylistické“ vzhledem k obsahu odstavců obklopujících upravené části.

4. Dne 27. září 2018 Komise zveřejnila odpověď právní služby. Komise však neodpověděla na námitku stěžovatele týkající se úprav a argumentu, že Komise nesprávně kvalifikovala některé části dokumentů č. 1, 3 a 9 jako části, které nespadají do rozsahu jeho žádosti. Téhož dne proto stěžovatel znovu vznesl tuto otázku u Komise. Komise stěžovatele ujistila, že svou odpověď poskytne co nejdříve.

5. Poté, co stěžovatel neobdržel odpověď, zaslal dne 15. října 2018 Komisi upomínku, v níž uvedl, že pokud neobdrží odpověď do jednoho dne, obrátí se na veřejného ochránce práv. Když stěžovatel neobdržel žádnou odpověď, obrátil se dne 16. října 2018 na veřejnou ochránkyni práv.

Šetření

6. Veřejná ochránkyně práv zahájila šetření stížnosti, že Komise:

1. neodpověděl na část žádosti stěžovatele o přezkum týkající se úprav dokumentů č. 1, 3 a 9 ve lhůtě stanovené v nařízení č. 1049/2001; a

2. nesprávně klasifikoval některé části dokumentů č. 1, 3 a 9 jako „mimo rozsah žádosti stěžovatele“, a tudíž je skryl.

7. Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv kontaktoval Komisi, zkontroloval dotčené dokumenty a vyzval Komisi, aby odpověděla na žádost stěžovatele o přezkum. Následně Komise dne 26. října 2018 poskytla stěžovateli odpověď na jeho žádost o přezkum [3]. Poskytl veřejnosti přístup k dokumentu č. 1 (v němž byly skryty pouze osobní údaje), úplný přístup veřejnosti ke dvěma přílohám dokumentu č. 9 a širší částečný přístup k dokumentům č. 3 a 9, přičemž v každém z těchto dvou dokumentů byl skryt pouze jeden odstavec.

8. Ve svém rozhodnutí o přezkumu Komise rovněž uvedla, že upravené části dokumentů, které podle ní nespadají do rozsahu žádosti stěžovatele, tak učinily, neboť „se netýkají první výzvy k podávání žádostí, ale možných budoucích výzev k podávání žádostí“.

9. V návaznosti na rozhodnutí Komise stěžovatel veřejnému ochránci práv potvrdil, že je spokojen s širším zpřístupněním požadovaných dokumentů ze strany Komise.  Uvedl však, že si přeje, aby veřejný ochránce práv posoudil, zda části dokumentů č. 3 a 9, které zůstaly nezveřejněny, skutečně nespadají do rozsahu jeho původní žádosti.

Posouzení veřejného ochránce práv

10. V návaznosti na žádost stěžovatele o přezkum Komise poskytla rozšířený částečný přístup k dokumentům a zveřejnila většinu pasáží v příslušných dokumentech, které byly původně skryty. Pouze jeden odstavec v každém ze dvou dokumentů zůstal skryt, neboť Komise měla za to, že tyto dva odstavce nespadají do rozsahu žádosti stěžovatele.

11. Vyšetřovací tým veřejné ochránkyně práv přezkoumal neupravené verze dotčených dokumentů. Rozhodl, že upravené odstavce se netýkají původní žádosti stěžovatele, který měl obdržet dokumenty týkající se technického problému, který se týkal první výzvy k podávání přihlášek na portálu WiFi4EU. . Upravené odstavce se spíše týkají možných budoucích výzev k podávání přihlášek.  

12. Vzhledem k tomu, že Komise poskytla částečný přístup k dotčeným dokumentům a odstranila pouze ty části, které nespadaly do rozsahu žádosti stěžovatele, veřejný ochránce práv konstatuje, že věc byla orgánem vyřešena.

13. Ačkoli byla Komise právně oprávněna skrýt oba odstavce týkající se možných budoucích výzev k podávání žádostí, veřejná ochránkyně práv se domnívá, že Komise přesto mohla zvážit, zda tyto dva odstavce mohly být stěžovateli zpřístupněny.  Takový pragmatický přístup vstřícný k občanům by prokázal odhodlání k transparentnosti, zabránil by falešnému dojmu utajení a snížil by pravděpodobnost nové žádosti o přístup k dokumentům pro ty části, které se týkají možných budoucích výzev k podávání žádostí, což je zbytečně byrokratické.

Závěr

Na základě šetření veřejná ochránkyně práv uzavírá tento případ následujícím závěrem:

Poskytnutím rozšířeného částečného přístupu k dotčeným dokumentům Evropská komise stížnost vyřešila.

Stěžovatel a Evropská komise budou o tomto rozhodnutí informováni.

Návrhy na zlepšení

14. V případech, jako je tento, kdy lze pouze omezené části dokumentu zvažovaného ke zpřístupnění považovat za technicky mimo rozsah žádosti o přístup veřejnosti, by Komise měla zvážit, zda by zpřístupnění bylo přesto slučitelné s nařízením 1049/2001, čímž by se zabránilo falešnému dojmu občanů o nedostatečné transparentnosti.

Emily O'Reillyová

Evropský veřejný ochránce práv

Štrasburk, 30. listopadu 2018

[1] https://ec.europa.eu/digital-single-market/en/policies/wifi4eu-free-wi-fi-europeans.

[2] Tzv. potvrzující žádost v souladu s čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1049/2001, která je k dispozici zde: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/PDF/?uri=CELEX:32001R1049&from=en.

[3] Takzvané potvrzující rozhodnutí, viz článek 8 nařízení č. 1049/2001.