Stěžovatel požádal Evropskou komisi, aby poskytla veřejnosti přístup k dokumentům týkajícím se žádostí o uznání projektů těžby a zpracování nerostných surovin jako „strategických projektů“ podle aktu o kritických surovinách. Komise odepřela přístup a tvrdila, že lze obecně předpokládat, že zpřístupnění většiny dokumentů by ohrozilo obchodní zájmy dotčených společností. V důsledku toho Komise individuálně neposoudila většinu dokumentů pro případné zpřístupnění.

Stěžovatel mimo jiné tvrdil, že existuje převažující veřejný zájem na zpřístupnění vzhledem k tomu, že dokumenty pravděpodobně obsahují důležité informace o životním prostředí.

Veřejná ochránkyně práv shledala, že je nepřiměřené, aby Komise uplatňovala obecnou domněnku nezpřístupnění dokumentů. Kromě toho na základě kontroly dokumentů zjistila, že neobsahují citlivé informace v celém rozsahu, a to i proto, že velká část z nich již byla zveřejněna, když Komise vydala konečné stanovisko k žádosti stěžovatele o přístup. Veřejná ochránkyně práv rovněž konstatovala, že dokumenty obsahují rozsáhlé informace o životním prostředí, včetně „informací týkajících se emisí do životního prostředí“, u nichž existuje převažující veřejný zájem na zveřejnění.

Veřejná ochránkyně práv proto dospěla k závěru, že odmítnutí Komise poskytnout přístup veřejnosti představuje nesprávný úřední postup. Doporučila Komisi, aby přehodnotila své stanovisko a poskytla široký přístup ke sporným dokumentům.