Stěžovatel požádal Agenturu Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol), aby veřejnosti poskytla přístup k e-mailům, které si vyměnila s organizací, která se zabývá bojem proti pohlavnímu zneužívání dětí on-line.

Europol označil řadu dokumentů za dokumenty spadající do oblasti působnosti žádosti a poskytl částečný přístup k některým z nich. Při odepření přístupu ke zbývajícím dokumentům a částem dokumentů se dovolávala výjimek podle unijních právních předpisů o přístupu veřejnosti k dokumentům a tvrdila, že zpřístupnění by mohlo ohrozit ochranu veřejné bezpečnosti a její rozhodovací proces.

Veřejný ochránce práv dotčené dokumenty zkontroloval a dospěl k závěru, že existuje prostor pro další zpřístupnění. Požádala Europol, aby přehodnotil svůj postoj a poskytl co nejširší přístup k dokumentům.

V reakci na to Europol poskytl širší přístup veřejnosti k některým e-mailům, které si s organizací vyměnil. Veřejná ochránkyně práv to uvítala, ale vyjádřila politování nad tím, že Europol nevyužil této příležitosti k lepšímu vysvětlení toho, proč nemohl být umožněn plný přístup. Uzavřela šetření a dospěla k závěru, že Europol její návrh řešení částečně přijal.