Stěžovatel požádal Agenturu Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol), aby poskytla veřejnosti přístup k výměnám informací s Evropskou komisí o návrhu nařízení o prevenci pohlavního zneužívání dětí on-line a boji proti němu. Stěžovatel rovněž požádal o přístup k e-mailům, které si Europol vyměnil s organizací zabývající se bojem proti pohlavnímu zneužívání dětí on-line.

Europol zjistil, že řada dokumentů spadá do oblasti působnosti žádosti, a umožnil přístup k částem některých z nich. Při odepření přístupu ke zbývajícím dokumentům a částem dokumentů se dovolávala výjimek podle unijních právních předpisů o přístupu veřejnosti k dokumentům a tvrdila, že zpřístupnění by mohlo ohrozit soukromí jednotlivců, veřejnou bezpečnost, rozhodovací proces a ochranu obchodních zájmů.

Veřejná ochránkyně práv dokumenty zkontrolovala a dospěla k závěru, že existuje prostor pro další zpřístupnění. Požádala Europol, aby přehodnotil svůj předchozí postoj a poskytl co nejširší přístup. Navrhla rovněž, aby Europol v případech, kdy se domnívá, že přístup nelze udělit, lépe vysvětlil, jak by zveřejnění ohrozilo chráněné zájmy.

V reakci na to Europol poskytl širší veřejnosti přístup k některým dokumentům týkajícím se jeho výměn s Komisí a s organizací. Veřejná ochránkyně práv to uvítala, ale vyjádřila politování nad tím, že Europol nevyužil této příležitosti k lepšímu vysvětlení toho, proč nemohl být umožněn plný přístup. Uzavřela šetření a dospěla k závěru, že Europol její návrh řešení částečně přijal.