Veřejná ochránkyně práv provedla šetření z vlastního podnětu týkající se toho, jak Evropský parlament, Rada EU a Evropská komise vyřizují žádosti o přístup veřejnosti k legislativním dokumentům, které podléhají větším povinnostem transparentnosti. Cílem šetření bylo provést systémové posouzení, ale zaměřilo se na žádosti veřejnosti o přístup ke třem nedávno přijatým legislativním aktům.

Veřejná ochránkyně práv zjistila, že Parlament obdržel v rámci tohoto šetření příliš málo žádostí o přístup veřejnosti, aby mohla vyvodit závěry o své praxi.

Pokud jde o Radu a Komisi, šetření ukázalo, že při podávání žádostí oba orgány zpřístupnily velké množství legislativních dokumentů. V mnoha případech však nadále uplatňovaly výjimky z přístupu podle právních předpisů EU o přístupu veřejnosti k dokumentům příliš široce. Zejména nepředkládají konkrétní důkazy o skutečných rizicích, která by zpřístupnění požadovaných legislativních dokumentů představovalo.

Veřejná ochránkyně práv rovněž zjistila, že Komise i nadále dochází ke značným zpožděním při zpracovávání žádostí o přístup veřejnosti, včetně těch, které se týkají legislativních dokumentů. Tato skutečnost již byla předmětem zvláštní zprávy veřejné ochránkyně práv Evropskému parlamentu a znovu zdůraznila závažné důsledky těchto zpoždění, pokud jde o legislativní dokumenty.

Veřejná ochránkyně práv uzavřela šetření s uvedením svých zjištění a zopakovala svůj postoj, že orgány musí plně uplatňovat judikaturu EU týkající se přístupu veřejnosti k legislativním dokumentům. Veřejná ochránkyně práv předložila řadu návrhů, aby orgánům pomohla zlepšit jejich postupy.