Stěžovatel, nevládní organizace působící v oblasti životního prostředí, vyjádřil obavy v souvislosti s pokyny vydanými Evropskou komisí orgánům členských států ohledně srovnávacího posouzení v souvislosti s nahrazováním nebezpečných látek v pesticidech. Stěžovatel je zejména znepokojen tím, že pokyny odkazují na normu pro srovnávací posouzení, kterou vypracovala Evropská a středomořská organizace ochrany rostlin. Stěžovatel tvrdil, že norma je v rozporu s ustanoveními nařízení EU o přípravcích na ochranu rostlin. Žadatel rovněž vyjádřil obavy ohledně úlohy průmyslových skupin v organizaci.

Veřejná ochránkyně práv shledala vysvětlení Komise, proč se domnívá, že standard Úřadu evropského veřejného žalobce je v souladu s právem EU, za opodstatněné. Uvedla, že Komise si je vědoma omezeného pokroku v nahrazování nebezpečných látek a snaží se jej řešit. Již v roce 2020 však Komise zjistila, že pravidla týkající se náhrady, která jsou zárukou řízení rizik souvisejících s používáním látek, které se mají nahradit, neuspěla ve svém cíli. Veřejná ochránkyně práv proto naléhavě vyzvala Komisi, aby upřednostnila své úsilí o zlepšení nahrazování. Předložila rovněž Komisi návrh na zlepšení, pokud by se i nadále spoléhala na normy vypracované Úřadem evropského veřejného žalobce.