Tento případ se týkal podnikového sponzorství předsednictví Rady EU. Stěžovatel se domníval, že Rada by měla toto sponzorství regulovat nebo zakázat. Rada se touto záležitostí odmítla zabývat s odůvodněním, že za předsednictví nese výlučnou odpovědnost vláda členského státu vykonávajícího předsednictví.

Veřejná ochránkyně práv konstatovala, že vzhledem k tomu, že předsednictví je součástí Rady, bude jeho činnost pravděpodobně vnímána širší evropskou veřejností jako propojená s Radou a EU jako celkem. Využívání sponzorství předsednictvím jako takové s sebou nese rizika poškození dobré pověsti, jimiž by se Rada měla zabývat. Veřejná ochránkyně práv proto doporučila, aby Rada v zájmu zmírnění těchto rizik poskytla členským státům pokyny k otázce sponzorství předsednictví.

Rada přijala doporučení veřejné ochránkyně práv a oznámila svůj záměr zvážit vydání pokynů týkajících se osvědčených postupů pro členské státy. Veřejná ochránkyně práv rozhodnutí Rady uvítala a šetření uzavřela.