An tOmbudsman Eorpach
Cáipéisí gaolmhara
Shrnutí rozhodnutí o stížnosti 1329/2010/MF na Evropský parlament (důvěrné)
Dne 1. května 2004 zavedl služební řád úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) novou kariérní strukturu a nové platové tabulky. Přechodná ustanovení obsahovala „koeficient násobení“ („KN“') pro určení podílu platu podle nové platové tabulky, který měl být vyplácen každému úředníkovi přijatému před 1. květnem 2004 a povýšenému po tomto datu.
Stěžovatel, úředník Parlamentu, tvrdil, že Parlament použil metodu výpočtu jeho platu, která se lišila od metody používané Evropskou komisí a všemi ostatními orgány EU.
Ve svém stanovisku ke stížnosti Parlament argumentoval tím, že jeho metoda výpočtu je vhodná a není zpochybněna žádným právním ustanovením nebo judikaturou soudů EU. Dále uvedl, že i přes rozdílnou metodu výpočtu jsou rozdíly mezi platy úředníků Parlamentu a platy jiných úředníků EU minimální.
Veřejný ochránce práv souhlasil s tím, že metoda výpočtu používaná Parlamentem nevychází z jasně chybného výkladu příslušného ustanovení. Poukázal však na to, že ze zásady jednoty evropské veřejné služby vyplývá, že všechny orgány by měly služební řád vykládat a používat jednotným způsobem. Proto nebylo šťastné, že orgány EU nebyly schopny uplatnit společný přístup ve věci metody výpočtu platů úředníků po povýšení, i přes existenci různých interinstitucionálních subjektů zřízených právě s úmyslem zajistit jednotné používání služebního řádu. Rovněž konstatoval, že odlišné metody výpočtu vedly k rozdílům v platech, které byly nepřijatelné, a v rozporu s názorem Parlamentu je nebylo možné považovat za minimální.
Veřejný ochránce práv případ uzavřel návrhem, aby se orgány EU dohodly na společné metodice výpočtu nových základních platů úředníků po povýšení a ukončily rozdílné zacházení, které bylo při tomto šetření zjištěno. Veřejný ochránce práv rovněž navrhl, aby před příští revizí služebního řádu orgány EU zavedly mechanismus pro zjišťování problémů při výkladu revidovaných ustanovení a pro dosažení společného postoje v dostatečně časné fázi, aby se předešlo odchylkám k praxi.