Euroopa Ombudsman

Shrnutí rozhodnutí o šetření z vlastního podnětu OI/3/2009/MHZ týkající se Evropské komise

Španělská nevládní organizace působící v oblasti ochrany životního prostředí informovala veřejného ochránce práv, že Komise podle všeho neregistruje korespondenci, ve které se tvrdí, že došlo k porušení právních předpisů Evropské unie v oblasti životního prostředí, jako stížnost, pokud se domnívá, že (i) předmět stížnosti si nezaslouží přednostní zacházení a (ii) korespondence se týká přístupu k informacím z oblasti životního prostředí v případě, kdy opravný mechanismus na úrovni vnitrostátního práva dosud nebyl vyčerpán. Sdělení Komise Evropskému parlamentu a evropskému veřejnému ochránci práv o vztazích se stěžovateli týkající se porušení právních předpisů Evropské unie (takzvané sdělení 2002) však stanoví základní pravidlo, že veškerá korespondence, která se pravděpodobně bude šetřit jako stížnost, se zaregistruje v centrálním registru stížností. Výjimky z tohoto pravidla, které jsou v tomto sdělení uvedené, nezahrnují dvě uvedené výjimky. Veřejný ochránce práv proto v tomto ohledu rozhodl o zahájení nového šetření z vlastního podnětu.

Komise ve svém stanovisku uvedla, že nezavedla žádné nové výjimky výše uvedeného základního pravidla, a že závazných je pouze šest výjimek uvedených ve sdělení 2002. Objasnila, že „stanovení priorit“ se netýká registrování korespondence jako stížnosti, ale následujícího administrativního postupu, kdy už je stížnost zaregistrovaná a už se s ní jako takovou pracuje. Pokud však jde o korespondenci o přístupu k informacím z oblasti životního prostředí, Komise uvedla, že její výklad sdělení 2002 byl takový, že takováto korespondence spadá pod výjimku, pokud „se nezakládá stížnost“.

Veřejný ochránce práv zjistil, že způsob, jakým se Komise rozhoduje o stanovení priority při vyřizování stížností, spadá do rámce její rozhodovací pravomoci. Vyjádřil však znepokojení nad tím, že Komise vykládá výjimku „stížnost se nezakládá“ na zahrnutí korespondence týkající se odmítnutí přístupu k informacím z oblasti životního prostředí v případě, že mechanismus nápravy podle vnitrostátního práva dosud nebyl vyčerpaný. Domnívá se, že tento výklad může být příliš široký a že nemusí nejlépe sloužit účelu Komise, kterým je poskytovat větší ochranu zájmů občanů.

Veřejný ochránce práv informoval Komisi o svých obavách v samostatném dopise. Komise ve své odpovědi uvedla, že přijímá výzvu veřejného ochránce práv k zúžení svého výkladu stávající výjimky v oznámení 2002 týkající se výrazu „stížnost se nezakládá“. Uvedla, že tuto výjimku nepoužije jako základ pro nezaregistrování budoucích stížností o přístupu k informacím z oblasti životního prostředí ve svém novém centrálním registru CHAP. Veřejný ochránce práv tedy uzavřel šetření z vlastního podnětu a dospěl k závěru, že jednání Komise nepředstavovalo případ nesprávného úředního postupu.